Pahorek

Jeden z nejlepších vězeňských filmů, co jsem kdy viděl a dost možná také vůbec nejlepší film o vězeňské vzpouře! Výborné výkony (od Conneryho Robertse až po Harryho Andrewse v roli praporčíka Wilsona) podpořené fantastickou kamerou dávají filmu tu pravou realistickou atmosféru. Dokonce, kdo by to při tomto žánru čekal, jsem dostal záchvat smíchu - to když jde King za velitelem:-) Třetí setkání s Lumetem končí opět velkým filmovým zážitkem! 9,5/10 (03.01.2011)

Sidney Lumet, komorní prostředí a pekelná výheň, to už jednou předtím parádně zafungovalo. Naštěstí do téže řeky dvakrát vstoupit lze, takže se nám dostalo výborného zpracování knihy zpochybňující (ovšem ne bezvýhradně) autority a problém s rovnáním lidských páteří. K přemýšlení toho dostanete víc než dost, a předvedou vám to figury realisticky proměnlivé (s ohledem na rozdílnost vaší a jejich situace někdy absurdně působící) a bez rozdílu skvěle zahrané. Dvě hodiny, které vážně stojí za to, i když kratší a údernější Dvanáctka pořád o něco vede;) 80% (21.05.2012)

Vždy je pro mě těžké hodnotit snímky Sidneyho Lumeta. Jeho styl a témata, která si vybírá mi nejsou tolik sympatická a vyhledávaná. Přesto jeho snímky často shlédnu, hlavně kvůli obsazení, a bývám zklamán. Všechny jeho sociální a morální témata, které se snaží pečlivě vybudovaným snímkem divákovi přiblížit a donutit ho přemýšlet mi nepřijdou tak skvělé a důležité. Pahorek je moci a možnosti se rozhodnout. Je odmítnutí špatného rozkazu špatné? Otázky se rodí jedna vedle druhé, ale vše je zabíjeno nejen délkou, ale i pomalým tempem filmu, v kterém se toho zase tolik neděje. Kdo očekává od válečného snímku válku, střelbu a akci, bude zklamán, protože Pahorek je spíše o tom, co se stane když někomu dáte moc a když se někdo špatně rozhodně. Lumet mě opět nepřesvědčil o své výjimečnosti a přijde mi čím dál více jako prominentní režisér, jehož renomé je větší než skutečné schopnosti. Mám pocit, že film mohl obsahovat mnohem více a ne jen dvě tři témata točená dokola. (10.02.2008)

Tento skvělý film není ani tolik protiválečný jako spíše protiarmádní. Ve své době a zřejmě i dnes nastavuje zrcadlo všem druhům diktatur, armádním i jiným. A hlavně poukazuje na sílu ducha a charakteru, které nedokáže zlomit ani nejmocnější monstrum. Film o síle lidského ducha, o hrdosti a cti. Člověk může zůstat svobodný i když jsou pošlapána všechna jeho práva a je podroben nesmyslným příkazům. (22.06.2010)

Srdce tohohle filmu ke mně nějak nedotlouklo. Nechci vyloženě říct, že by to bylo moc knižní či divadelní, ale je to prostě takové těžkopádné, moc se tam mluví, respektive moc se slovně vysvětluje všechno, co je či mělo by být zřetelné z kontextu a ukázané obrazem a akcí. Je to takový nestabilně rozkročený mrzáček mezi klasickými filmy jako například Vzpoura na lodi Bounty, na kterou jsem koukala nedávno a která mi přišla starosvětsky skvělá, a brilantní moderní kinematografií, jakou bude Lumet za pár let předvádět ve Psím odpoledni. Ať po sobě házejí písek jak chtějí, ať Connery křičí ze všech sil, tady žádný "Attica! Attica!" moment nenastal. (14.02.2020)