Pahorek

Klenot vybroušený časem a pekelnou výhní. Sidney Lumet takové filmy umí a tenhle i pro diváka vyčerpávající náhled do kárného zařízení kdesi v lybijské poušti, patří k jeho nejlepším kusům. Mám za sebou hodně vězeňských filmů, ale tenhle je v jednom překonává. PAHOREK neukazuje vězení, ale noční můru. Kdyby takhle vypadalo dnešní vězení, bezdomovci by se v Lídlu báli ukrást rohlík a radši jedli krysy z kanálu. Sean Connery exceluje, ale to všichni herci. Není nouze ani o suché, typicky britské, hlášky. Hodně silný závěr, který i se i po skončení zasekne v hlavě. ...ale armáda je k ničemu když se neplní rozkazy! (08.01.2013)

Asi nejlépe zfilmované válečné drama své doby navždy zapsané do našich myslí trýznivou připomínkou útrap jednotlivých "zavrženíhodných" vojáků britské armády za WWII. Lumet s Connerym a svými dalšími herci, takové obsazení nemůže zklamat.!! Je to perla mezi filmy a s původním čs.dabingem v čele s p.Adamírou a p.Větrovcem, no to prostě nemá chybu.!!! (11.10.2009)

Vynikající klasické válečné drama Sidneyho Lumeta je film skrývající v sobě několik rovnocenných významových rovin. Předně je silným demýtizačním válečným snímkem, jelikož většina filmů zobrazujících 2. světovou válku tento konflikt reflektuje čistě černobíle - kladnými hrdiny jsou spojenci a zápornými vždy vojáci Osy. Tím, že děj filmu se neodehrává přímo uvnitř válečného konfliktu, na frontě či v její blízkosti, ba ani v týlu pod správou německých či japonských okupačních vojsk, ale v jakémsi odříznutém, homogenně izolovaném a uzavřeném prostoru trestaneckého britského tábora, dochází k mírnému sémantickému posunu - negativními hrdiny se stávají dozorci britské armády. A to už je druhá, zřejmě významnější rovina filmu - obrazově velmi silná úvaha nad smysluplností subordinace uvnitř uzavřeného systému a nad nezbytností její neustálé kontroly, pokud se kontrolní mechanismy ponechají pouze v řádu systému samého, lidský faktor tu má velmi kontroverzní roli, neboť v sobě obsahuje to, čemu Freud říká ID, někteří sociologové malý fašista a jiní obecně zvíře v nás - člověk má často v sobě tendence své postavení v systému utvrzovat a posilovat neadekvátními prostředky, týkající se mnohdy agresivity a násilí... Symbolická postava seržanta Williamse (jakési obdoby Formanovy vrchní sestry Flatcherové či podobných zrůd z dalších, již čistě vězeňských dramat západní kinematografie) a proti němu stojící Joe Roberts - voják odsouzený za zbabělost, což je absurdní pojmenování pro hrdinství vzepřít se nesmyslnému rozkazu a porušit železná pravidla subordinace, základu, na kterém stojí celý systém... Symbolický je i pahorek uprostřed tábora, jehož přítomnost je především psychologická...kdo se přestane bát jeho, přestane se bát i hrůz panujícího absurdního status quo... Sidney Lumet natočil velký film o síle lidského ducha a principech zneužívání moci, který časem neztratil nic ze své působnosti... (07.01.2008)

Srdce tohohle filmu ke mně nějak nedotlouklo. Nechci vyloženě říct, že by to bylo moc knižní či divadelní, ale je to prostě takové těžkopádné, moc se tam mluví, respektive moc se slovně vysvětluje všechno, co je či mělo by být zřetelné z kontextu a ukázané obrazem a akcí. Je to takový nestabilně rozkročený mrzáček mezi klasickými filmy jako například Vzpoura na lodi Bounty, na kterou jsem koukala nedávno a která mi přišla starosvětsky skvělá, a brilantní moderní kinematografií, jakou bude Lumet za pár let předvádět ve Psím odpoledni. Ať po sobě házejí písek jak chtějí, ať Connery křičí ze všech sil, tady žádný "Attica! Attica!" moment nenastal. (14.02.2020)

Během těch dvou hodin jsem si připadal, jako kdybych byl s nimi dva dny zavřenej. Neuvěřitelně reálný film, ve kterém nenajdete ani písmenko, ani gesto šustící papírem. Všichni se chovají tak, jak se chovají lidé, které tohle potká. Několik postav je prokreslených opravdu dokonale: Roberts, Wilson, Harris, ale kupodivu také felčar, King a McGrath. Nemusíte váhat ani nad tím, kdo herecky dominuje, Harry Andrews, a těžko si představit srovnatelný výkon v podobně echt negativní roli, jedině snad Větrovcův dabing, který svému obrazu hravě stačí. Těch nej Pahorek sbírá celou řadu, kromě možná jednoho z nejlepších dabingů všech dob a už zmíněné vypiplanosti postav je to také nejdrsnější představa vojny (mimo bojiště). Úplně jsem tu beznaděj těch chlapů cítil, a to jsem na buzeráku strávil v porovnání s nimi jen demokratickej zlomek... (15.09.2013)