Dívka v pavoučí síti

Lisbeth Salander se vrací a má za úkol ukrást NSA program, který chce jeho tvůrce zpátky. Bohužel o něj mají zájem i členové nebezpečného gangu, kteří Lisbeth znají lépe, než si vůbec dovedla představit. Dívka v pavoučí síti je o dost méně ambiciózní než americká verze Mužů, kteří nenávidí ženy a spokojí se s tím, že chce být zábavným a moderním špionážním thrillerem s překvapivě velkým množstvím dobré akce. Je to trošku pitomější než Fincherova verze, ale nudné ani v nejmenším, jen prostě jiné. Ty dvě hodiny mi ale v kině uběhly docela příjemně. (07.11.2018)

Obrovské zklamání. Obrovské proto, že jsem prostě nečekal vůbec nic moc extra, ale tohle? Skandinávská (trojdílná) Lisbeth stále nemá konkurenci, Rooney ji nezastínila, znovu: ale tohle? Naprosto generická nudná moderně akční Ethan-Bondovsky high-tech hračičkovská blbost nehodná 110 minut. Claire má na kontě několik vážně skvělých rolí, ale sem mi nezapadala. O postavě Blomkvista se snad ani nebudu zmiňovat, tady casting selhal naprosto. Celý tenhle nesmysl neměl s předchozími příběhy vůbec nic společného, jen jména pár postav. Žasnu, tohle bylo něco, co mělo jít rovnou na VOD. (02.03.2019)

Fajn scénář, jenže co naplat, když Claire Foy ani omylem neoplývá charismou Noomi Rapace a Rooney Mara. Filmová adaptace (švédská i americká) Milénia těžila především ze skvělého obsazení a také z výrazného vizuálního stylu. Když sledujete Dívku v pavoučí síti, tak to chtě nechtě srovnávat prostě budete a na poli režie a hereckého obsazení je to prostě jen slabší odvar předchozích filmů. Což zamrzí, protože příběh je hodně zajímavý. (23.02.2019)

„Pošlite ho naspäť do Disneylandu.“ Pre mňa jeden z najlepších trilerov roka. Lisbeth Salander je skvelá postava. Prial by som jej sériu takú početnú, ako má Bond. Nanešťastie každý nový diel vinou nie príliš uspokojivých tržieb toho predchádzajúceho bojuje o život a tak trvá ROKY, kým sa ho dočkáme. Claire Foy je perfektná Lisbeth, ale to nie je žiadne prekvapenie, keďže zatiaľ každá z herečiek, ktorá mala tú česť stvárniť túto psychologicky vynikajúco spracovanú postavu, bola v danej úlohe geniálna. Snáď len ten účes mohla mať bizarnejší, k tej postave sa to hodí. Tak ale čo už, snáď nabudúce. Radosť pozerať je aj na zvyšok kastingu, ktorý je mimoriadne silný a kvalitný („ukradnutý“ Lakeith Stanfield bol ostatne meganezabudnuteľný už v horore Uteč a sériový vrah Ed Kamper herca Camerona Brittona patril k tomu najlepšiemu v Mindhunter). Akčné scény sú vynikajúce a príbeh sa síce tvári komplikovane, ale v skutočnosti je príjemne a sympaticky priamočiary; ľahko sa budete orientovať ako v ňom, tak v postavách a vzťahoch medzi nimi. K tomu studená atmosféra, mrazivé scény („nos“ a „sťahovadlo“ vás ešte dlho budú strašiť v nočných morách) a samozrejme je tu aj snajper, pretože v dobrom filme predsa nesmie chýbať snajper. A tento tu je zvlášť vypečený. Troška v rozpakoch som bol snáď len z pár logických blbostí (Lisbeth mala natočenú masovú vraždu a napriek tomu polícia obvinila osobu, ktorá tam vtedy ani nebola) a „súrodeneckej“ linky, ktorá tak troška šumí do prázdna (napriek nevďačnosti svojej postavy to Sylvia Hoeks celkom dôstojne ustála myslím si) a je jej venovaný dosť malý priestor (ale možno je to tak lepšie, v tej miniatúrnosti je to dosť silné). Fede Alvarez (Evil Dead, Muž v temnote) je ďábelský režisér aj za bežných okolností a teraz navyše dostal k dispozícii producenta menom David Fincher. (01.02.2019)

Kdybych neměl slabost pro Lisbeth Salander a Claire Foy (a ostudně nevyužitou Vicky Krieps), hodnotím přísněji. Nevadí mi, že tvůrci Lisbeth definitivně proměnili v komiksovou superhrdinku, která si rány ošetřuje vteřinovým lepidlem, na povzbuzení šňupe rozdrcené tabletky amfetaminu, dokáže se přemísťovat z místa na místo bleskovou rychlostí a k nahackování NSA potřebuje míň času, než kolik běžnému smrtelníkovi zabere uvaření kafe (k tomu směřovala už Larssonova trilogie). Problém je, jak fušersky této proměně uzpůsobili zápletku podstatně vrstevnatější, více perspektiv zohledňující (a střídající) předlohy a způsob vyprávění. Události jsou na sebe napojovány strašně ledabyle a repetitivně, podle stále stejného vzorce (někdo se někoho pokusí unést/zabít, dotyčný je dopaden/unikne a znovu dokola). Postavy se přes náznaky psychologizace (Lisbethino trauma kvůli sestřině zradě) chovají jako v tuctovém akčním filmu a jejich hloupá rozhodnutí pro ně příliš často nejsou fatální jen díky šťastným náhodám a magicky bezchybnému načasování. Vizuální styl, vycházející ze scandi noiru a punkové a S/M estetiky, jen kopíruje Finchera a Alvarez mnohem víc než pomalých odhalujících záběrů (jako je ten první po „bondovských“ úvodních titulcích), které vyvolávají neklid a nepříjemné pocity, využívá rychlého nepřehledného střihu, který veškerou atmosféru pohřbívá. Nejvíc „doma“ je režisér zjevně během scén s prvky body hororu, které jediné nejsou stejně bolestivě generické a zaměnitelné jako zbytek. Claire Foy v roli Lisbeth Salander rád uvidím znovu, ale ne ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná feministickou odpověď na Zastav a nepřežiješ. 55% (05.11.2018)