Vražda v Orient expresu

Pri chystaní sa na modernú verziu tohto filmu som sa rozhodol pozrieť túto klasiku, ale nebol som z toho nejak hotový. V prvom rade musím pochváliť Alberta Finneyho, ktorý bol skvelým Poirotom (hoci na Davida Sucheta to nikdy nebude mať). Ingrid Bergman dostala oscara asi len kvôli menu. Ale chýbalo mi tu prevedenie napätia, ktoré nechýba v knihe. Tá detektívna línia bola nejaká suchá, bez emócií, proste stala sa vražda, prišiel fúzatý Frantík a vyriešil to. Bodka, koniec filmu. Chýbala tomu šťava. (22.11.2017)

Působivá vražda v nejslavnějším expresu, který se pohybuje po evropských drahách. Do první třídy tohoto luxusního vlaku nastoupili osobnosti světové kinematografie a společně se vydávají na putování, které naruší takový malý a ulíznutý Belgičan (nebo snad Francouz, s tím jeho vychováním, že Seane?). Bude vše sledovat, analyzovat, vyptávat se, zkoušet každého cestujícího (i toho, který neplatil lístek, divák se mu říká). Vedle všech hvězd je velmi "výrazný" Albert Finney bourající moje představy o slavném detektivovy (ach ach, vždyť já bych mu tam uvěřil i zoofila...pejsci princezny Dragomiroff v tuto chvíli jistě nastražily své uši a nebo rovnou utíkají:)). Víc podobných filmů plných vybroušenosti a herecké smetánky. (20.01.2013)

Jako někdo, kdo se necelého půl roku před zhlédnutím filmu seznámil se stejnojmennou knižní předlohou z pera královny detektivek, Agathy Christie, jsem si před zhlédnutím dovolil vznést na film dva požadavky, jejichž splnění de facto podmiňovalo, zda na mne vedle zmíněné knižní předlohy pozitivně zapůsobí i Lumetova adaptace: 1) Musel jsem během sledování zapomenout, že znám vrahovu identitu, mým vůdčím chtěním zkrátka bylo, aby mně dění na obrazovce zakázalo myslet na to, že jsem již jednou byl svědkem rozplétání tohoto případu, že se tento přede mnou již jednou zdárně rozřešil; to je myslím logické, prostě jsem si nechtěl zoufat nad ztraceným časem. 2) Technický detail: tím, že film má něco málo přes dvě hodiny a kniha cirka 200 stránek, mně prostou početní úlohou bylo jasné, že filmaři museli škrtat. A kde jinde škrtat, než ve výsleších a ohledávání stop (většinově rozvedených do patnácti až dvaceti stran textu)? Takto osekaná detektivní práce skrze nedostatek indicií skýtala nebezpečí, že Poirot bude chytřejší než Poirot, jinými slovy bál jsem se, že si řeknu: tady se toho odhalilo tak málo, že ani šedé buňky mozkové nemohou pomoci, dopadení pachatele by byla hrozná haluz. ___ A jak to dopadlo? To napovídá mé hodnocení (4*), jež se však nakonec může z odstupu jevit benevolentním, ovšem z úplně jiného důvodu, než o kterých jsem uvažoval před projekci, totiž že mně Albert Finney do role Hercula Poirota ale vůbec nepasuje. Ten závěr je z jeho strany jeden velký přešlap, Poirotovu mistrnou dedukci (závěrečná půlhodinka) ztvárňuje poněkud maniakálně, čímž ze sympatického mužíčka (ano, nemálo arogantního) s knírem dělá cosi podobného zlostnému skřetovi (něco na způsob Grinche) psychicky mučicímu své oběti, hi hi hi (i takhle nějak se to projevuje). 75 % (02.05.2023)

V mladosti som veľmi rád čítal detektívky Agathy Christie, doteraz obdivujem filmy Sidney Lumeta a nepoznám veľa ďalších filmov, v ktorých sa podarilo sústrediť takú skvelú hereckú partiu. Formálne sú teda splnené všetky podmienky na mimoriadne hodnotenie tohto filmu. Lenže je to rovnaké, ako očakávať, že športové zápolenie skončí podľa papierových predpokladov jeho aktérov. Aj na tejto takmer štyridsať rokov starej vlakovej vražde sa dá dodnes všeličo obdivovať. Len ten celok už pôsobí naftalínovo a nepríťažlivo, ako koláč po povyberaní hrozienok. Silné tri hviezdičky z úcty. (30.01.2012)

Poirotovka plná sedmdesátkového manýrismu stála na počátku nové éry adaptací Agathy Christie. Protože během autorčiny aktivní spisovatelské kariéry vznikla sice celá řada zajímavých filmů nebo televizní přepisů, ale to hlavní se stále odehrávalo na stránkách knih, časopisů a na divadle (ideálně v její dramatizaci). Dnešní kultovní status se rozvinul prakticky až po té, co Albert Finney přenechal Poirota Ustinovovi a posléze Suchetovi. V pozadí bohužel zůstaly takové perly Die Abenteurer G.m.b.H. (1928), And Then There Were None (1945) nebo Witness for the Prosecution (1957). Tato Murder on the Orient Express je naopak neustále k dispozici pro stále nové a nové oceňování hereckých koncertů Bacall, Bergman, Bisset, Redgrave, Conneryho, Yorka a dalších. A samozřejmě i pro ten příběh inspirovaný tragédií Lindbergova dítěte, kterou ale mnohem lépe zpracoval Branagh. (02.04.2009)