Televizní společnost

Ano. Ano. Ano. "Břitká satira" na rdousící krutost televizního šoubyznysu, do něhož se v té době už bez zástěrek překlápí i hrdé lodi zpravodajství. To všechno. *** A navíc divadelně silné mistrné monology, a to nejen v odkrývání mechanismů financemi poháněného systému, ale i v partnerských, kolegiálních a intimních vztazích. Chvílemi jako byste přepínali na Kdo se bojí Virginie Woolfové, a to je asi vůbec největší poklona. *** A navíc Faye Dunawayová se tu až nepříjemně uvěřitelně vtělí do cílevědomé kariéristky neschopné soucítit a sbližovat se s druhými tak bytostně, že fakticky úplně postrádá se appeal. To bych nečekala.*~ (05.12.2020)

Obrovské zklamání. Možná je to tím, že jsem si analýzu médií užíval po 3 nebo 4 semestry na škole, ale Network šlo prostě totálně mimo mne. Celé to bylo strašně přemrštěné a uřvané, Faye Dunaway hrála naprosto hnusně, satira nebyla ani vtipná, ani nijak objevná, scénář neměl žádnou spojitou strukturu. Zkrátka a dobře - po hodině jsem zjistil, že mě tento film střídavě nudí a irituje. Moc se mi líbil Robert Duvall, to je asi tak všechno. Teď si vzpomínám, že velmi podobné pocity jsem si odnesl ze Psího odpoledne, Sidney Lumet mi zřejmě není souzen. Vyhodit, zapomenout. (14.03.2010)

,,Milí diváci, protože jsem dostal padáka, rozhodl jsem se na tomto kanálu za týden spáchat sebevraždu." Super, říká si Cimr po pěti minutách sledování, to je naprosto výborný výchozí bod vyprávění, to jsem zvědavý, kam to vygraduje! ,,Musíme tě okamžitě vyhodit z UBS. Ale Diana z FCG říká, že to zvýší rating, tak přesvědčí Andersona z QBI, aby odkoupil licenci, sledovanost se zvýší, ale po čase to lidi nudí, sledovanost se sníží, šéf Rodgers z FUA říká, že klesla pod 40%, když přitom NSI má 42%, takže Howarda vyhodíme. Jenomže on se z toho zblázní a lidi se začnou zase dívat a sledovanost stoupne na 45%, což je suverénně víc, než má FBS i QPI dohromady, a to i po započítání ratingu z EFE, jenomže on zase začíná říkat blbosti, sledovanost zase klesá, ale zamiloval si ho ředitel Smith z UFB, takže to musíme nějak vyřešit..." A tak dále, a tak dále. Na plánovanou sebevraždu se zapomene, toto téma se dále nerozvíjí a film přejde spíš k statistikám a výjevům z korporací. Geniální satira na zpravodajství? Asi jo. Možná jsem v těch vedrech na LFŠ s rouškou na ksichtě byl jen nepozorný a netrpělivý divák. Možná jsem od filmu čekal něco jiného. Ale taky je možné, že Network prostě zastaral a v době, kdy si lidi v reality shows prohazují manželky, soutěží v prdění, či poznávají vlastní sestru podle jejího holého zadku, už nešokuje tak, jako před 45 lety. Každopádně kvůli nepřehlednému příběhu, co se motá pořád kolem toho, jestli Howardovi zrovna stoupá nebo klesá sledovanost, pomalému tempu (monology, co pět minut rozvíjejí jednu myšlenku) a nesympatickým, uječeným postavám mi upřímně činilo problém tento snímek dokoukat. Byť obsahuje beze sporu skvěle kousavé hlášky. I nezapomenutelné scény. Asi dvě. (13.08.2020)

Snímek, který dle mého předběhl dobu a svou relevancí dokáže zaskočit i více než 30 let poté. Tohle už není satira, to je dnes realita. Snad až na nepříliš přesvědčivý románek Christensenové a Schumachera, kde je ambiciózní manažerka trochu naivně líčena jako vpravdě monstrózní ztělesnění oné údajně neautentické a bezcitné televizní generace, je Network plný apelujících sdělení o současné vyprázdněnosti lidského ducha a společenského zřízení, kterému ze zvyku stále ještě říkáme demokracie. Že za nitky dávno tahají jiní, než naši tzv. volení zástupci, kterým jsme si zvykli pravidelně odevzdat svůj hlas a nezměnit tak vůbec nic, si ale často pořád ještě neuvědomujeme. Howard Beale je zde Hamletem, novodobým kazatelem a zároveň bláznivou loutkou masmediálního světa, která jeho šéfům nepozorovaně přeroste přes hlavu, zatímco oni mají plné oči utěšeně rostoucích koláčů sledovanosti. Konečné řešení mesiášovy otázky je pak vrcholem cynismu, kdy tento atentát v přímém přenosu obstará senzacechtivou televizí záměrně podporovaná teroristická organizace. Že vám to něco připomíná? (11.08.2009)

Lumet veľmi dobre vie, čo točí, lebo film s podobnou tématikou určite vyžaduje aj roky skúseností v televíznej a filmovej brandži. K tomu všetkému si prizval hereckých magnátov, ktorí predviedli svoju silu, ktorej odraz vidno v oscarových šanciach (dokopy až päť hereckých nominácií!). Televízia totiž neovláda len diváka, ale pre sledovanosť a percentá v zisku je schopná spraviť vo vlastných radoch ťažko uveriteľné veci. A pokiaľ je televízia a ľudia s ňou spojení, namočení aspoň s polovice v takých sračkách, som rád, že s ňou nemám nič spoločné (okrem mňa ako diváka) a dúfam, že ani nebudem. Film má ohromný potenciál a kvality, takže nechápem, prečo ide len o ďalšiu smutnú neznalosť v našich končinách. Btw, Tim Robbins sa mihne s malou roličkou v smutnom konci, ale Henriksena som nepostrehol. 85%. (27.02.2008)