Televizní společnost

Network je příjemnou - typicky americkou - satirou, která se dělí na dvě půlky. Ta první je svižná, plná sarkastických hlášek, skvělých hereckých výkonů postaršího, ale stále fešáka Holdena a dokonalé, dokonalé, dokonalé Faye Dunaway, u které si ten zlatej holohlavec našel cestičku více než zaslouženě! Ta druhá se však táhne, začíná se hodně dramatizovat a je plná odborných názvů z prostředí byznysu, který jen zdržuje. Netvrdím, že to bylo úplně na obtíž, ale vytratila se ta pohodovost z první hodinky. Přesto dávám plný počet, protože vztah mezi Maxem a Dianou mě nenechával vůbec na pokojí a její herecké umění bylo doopravdy monstrozní! Já tu ženskou prostě žeru! Kdybych měl vybrat nejvíce sexy herečku minulosti, Faye s přehledem vyhraje. __ Sidney Lumet prostě umí! (26.08.2008)

Chladnokrevné a nečekané vyústění hyenistického lovu na počet zoufalců před televizní obrazovkou spolu s hereckým koncertem všech zúčastněných vytahuje film vysoko nad průměr. Je to stejně absurdní, že? Nikoho nezajímá, jak lidé doma na gauči přijmou ten či onen pořad. Nikdo se nepídí po tom, jaký mezi lidmi panuje názor. Kdepak. Hlavní je, že tu hranatou škatuli zapnou, i kdyby pak celou dobu jen nadávali, pomlouvali a ve finále televizi použili jen jako zvukovou kulisu hrátek pro dospělé. Snažím se poukázat na to, že taková práce postrádá jakékoli poslání. To se však nedá říci o filmu, ten je velice naučný. (28.07.2011)

Snímek, který dle mého předběhl dobu a svou relevancí dokáže zaskočit i více než 30 let poté. Tohle už není satira, to je dnes realita. Snad až na nepříliš přesvědčivý románek Christensenové a Schumachera, kde je ambiciózní manažerka trochu naivně líčena jako vpravdě monstrózní ztělesnění oné údajně neautentické a bezcitné televizní generace, je Network plný apelujících sdělení o současné vyprázdněnosti lidského ducha a společenského zřízení, kterému ze zvyku stále ještě říkáme demokracie. Že za nitky dávno tahají jiní, než naši tzv. volení zástupci, kterým jsme si zvykli pravidelně odevzdat svůj hlas a nezměnit tak vůbec nic, si ale často pořád ještě neuvědomujeme. Howard Beale je zde Hamletem, novodobým kazatelem a zároveň bláznivou loutkou masmediálního světa, která jeho šéfům nepozorovaně přeroste přes hlavu, zatímco oni mají plné oči utěšeně rostoucích koláčů sledovanosti. Konečné řešení mesiášovy otázky je pak vrcholem cynismu, kdy tento atentát v přímém přenosu obstará senzacechtivou televizí záměrně podporovaná teroristická organizace. Že vám to něco připomíná? (11.08.2009)

„Nemůžeš mě přepnout na jiný program!“ Pravda v televizi pochopitelně neexistuje, ale proč na ni zcela rezignovat? Protože nikoho nezajímá, protože je v přímém rozporu s pověstným „show must go on“? Dalšími objekty scénáristova zájmu jsou lidé z televize a jejich vztahy, obdobně falešné jako zprávy, jež vypouštějí do světa. Podle filmu byla právě sedmdesátá léta zlomovým obdobím, kdy byla generace mající celkem rozumnou představu seriózního zpravodajství definitivně „sežrána“ generací nastupující. Posledních pár statečných, jejichž lamentování nad starými dobrými časy nelze označit za prázdné fráze, musí ustoupit před náporem dravé mladé krve. Před lidmi, kteří svět chápou výhradně skrze onen ďáblův vynález a vypustí-li z úst větu „Tohle v televizi neříkali, jak se to dělá?“, nemusí jít nutně o nadsázku. Terčem scénáře přitom není jen televize, negativní dopad působení konglomerátů a cílení na masový trh odráží situaci v celém Hollywoodu od druhé poloviny 70. let. Network je proklatě mazaný film. Dokáže být v jednom momentě k potrhání vtipným i nepříjemně upřímným (protože poukazuje na něco, co si sami neradi připouštíme). Prvotřídní kvalitu hereckých výkonů možno brát jako odměnu pro diváky, kteří před tím přílivem rychle chrlených slov briskně neprchnou (zkuste si to říct pětkrát za sebou). Právě jim bych taky doporučil seriál Aarona Sorkina Studio 60, jdoucí věrně ve šlépějích Networku a nadto modernizující některé aspekty téhož konceptu. 90% Zajímavé komentáře: Tomco, Lookass, Ondrish (21.05.2009)

„Sieť” je presne tým druhom filmu z televízneho prostredia, konkrétne zo zákulisia večerných správ, ktorý sa pravdepodobne asi neodváži uviesť žiadna zo slovenských, či aj iných, svetových, (ne)komerčných televízii, pretože skrátka rozkrýva naprosto chúlostivú problematiku, ktorá asi nie je mnohým po srsti...? Howard Beal bol voľakedy populárnym moderátorom s 28 % sledovanosťou, ale kvôli rôznym okolnostiam a potom nízkej sledovanosti, to začalo ísť s ním postupne z kopca, a to dokonca až v takom rozsahu, že 22. septembra 1975 dostáva výpoveď, ktorú mu prišiel oznámiť Max Schumacher - prezident spravodajstva na stanici UBS. Počas nasledujúceho dňa sa všetci ksichtia tak, akoby sa vôbec ani nechumelilo, a možno aj práve preto ani poriadne nepočúvali, čo to vlastne ten Beal (vy)hlásil priamo do éteru... ? Niečo v tom zmysle, že do týždňa chce spáchať samovraždu, kedy si jednoducho povedané „vystrelí mozog z hlavy” ! Vskutku, naozaj dosť šialené prehlásenie, ale už je neskoro plakať nad rozliatým mliekom, keďže sa to celé dostalo rýchlo napovrch, tým pádom to automaticky zdieľajú i ostatné, sesterské televízie, čím sa vytvára nielen mediálny kolotoč, ale zároveň i sledovanosť raketovo vystrelila nahor, to jest už podľa toho si ozaj nie je ťažké domyslieť, že Beal ostáva sedieť na svojej pozícii i naďalej, no súčasne s tým rozdielom, že dostáva svojú vlastnú "šou Howarda Beala" , v ktorej bude "budúci prorok" disponovať improvizovanou slovnou zásobou i gestikuláciou, a k tomu si nebude klásť servítky pred ústa, kde si to zatiaľ ešte ani neuvedomuje, ako si pod sebou píli konár... Jestvuje potenciálna možnosť, že sa mu predsa jeho želanie aj splní ? / Progresívny režisér Sidney Lumet svojim spracovaním zašiel až do neuveriteľného extrému, čo mu na režisérsky podnos vlastne ponúkol najmä mimoriadne úprimný scenár Paddyho Chayefskyho, ktorý doslova „zaťal do živého” , a pritom nemá ďaleko od reality, trebárs skúste sa trochu zamyslieť nad súčasnou „covid propagandou” , kam už medzitým zašla, a to ani nehovoriac o masívnom očkovaní sa ? A toto účelové „vymývanie mozgov” sa deje na každodennej báze v priamom prenose ! Protagonistu stelesnil predčasne zosnulý, majstrovský Peter Finch, ktorý bol priam strhujúcim hercom v hlavnej úlohe, rovnako ako i Faye Dunaway, ktorej postava (ne)obyčajnej karieristky Diany Christensen, čo ide aj cez mŕtvoly, čiže je bez chrbtovej kosti, pričom obidvaja predvádzajú herecký koncert, na aký sa prídem vždy rád pozrieť. Snímok získal celkovo štyroch Oscarov, pričom 3 z nich obdržali herci, keď ku spomínaným dvom, sa ešte pridáva i filmová manželka Williama "Billa" Holdena, Beatrice "Louise Schumacher" Straight, ktorej na to stačilo len niekoľko málo minút na plátne. Obsadenie je jednoznačne zásadné pre ďalší vývoj. A Robert "Bob" Duvall je toho i názorným príkladom. Taký nepríjemný film, ktorý sa divákom, teda mne určite, zaderie hlboko pod kožu ! PS: Namiesto športového Rockyho mal skôr vyhrať satirický Network ?! (27.03.2021)