Mandalorian - Season 2

8/10 – Druhá série Mandaloriana to po nařachané jedničce neměla vůbec lehké. Očekávání fanoušků byla pochopitelně veliká a krom toho musela dvojka "vyprávět nanovo", protože předchozí řada byla tak dobře zakončená, že už vlastně nenechala své následnici ani nejmenší cliffhanger. Možná právě proto druhá série odstartovala ve výrazně pomalejším duchu, než bych bylo záhodno. Zejména v porovnání s tím, jak velkolepě skončila předchozí řada, působily první epizody poněkud nudně. Konkrétně první čtyři díly by se klidně daly označit jako vata, protože nijak zvlášť nerozvíjí hlavní dějový konflikt. V tomhle se nám tu opět opakuje stará známa utahanost či repetitivnost z předchozí série, kdy dochází k opakované recyklaci následujícího scénáře: Mandalorian přiletí na nějakou planetu a něco chce, ale aby to dostal, bude muset splnit nějaký zapeklitý úkol. Často se pak scénář dostává do lehce otravné smyčky, ve které se ukáže, že zadavatel úkolu vlastně není tak docela schopen splnit svou část dohody, anebo se během plnění úkolu něco neočekávaně pokazí. Tato situace pak tradičně vede opět k tomu, že Mandalorian musí letět na nějakou další planetu. Tak aspoň, že navigace se mu nerozbila, bez ní by byl chudák už opravdu ztracený. Anebo by musela vzniknout epizoda, kde Mandalorian plní úkol, aby dostal peníze na navigaci. No... obecně lze říci, že čtvero prvních epizod si jen tak rozvláčně připravovalo půdu pro ten zběsilý nářez, který do dorazil počátkem 5. epizody. A že to stálo za to. Dokonce jsem měl po dokoukání chuť zapomenout na všechny předchozí přešlapy a uťápnutí a udělit seriálu plný počet. To znamená – finiš je u 2. série stejně famózní, jako u té 1. Akorát první série si stále drží na své straně plusové body za to, že jsme tehdy ještě nevěděli, co všechno Mandalorian umí a jak bojuje. Díky tomu byly i lenivější díly daleko záživnější. Velké ocenění si zaslouží i to, jak tvůrci pracují s postavami. Nejen to, že postupně zapojují staré tváře a z neoblíbených syčáků se stávají fajn týpci, ale také i to, jak precizně a pečlivěji si pohráli s vývojem samotného Mandaloriana. Z druhé série byla cítit snaha trošku přesměrovat téma tak, aby nám budoucí série spíše než mandaloriánské výlety mohly nabídnout nějaký pořádný vojenský konflikt s jasně vymezeným dobrem a zlem (svoboda vs. utlačovatelský řád). A tohle postupné zvážnění tématu seriálu je pěkně nastíněno právě vývojem osobnosti Mandaloriana. Jak jde postupně do tuhého, musí se sám sebe ptát, jestli je pro něj přednější ctění mandaloriánského kréda, anebo úspěch mise. Za zmínku stojí i rytmická hudba, která celému seriálu dodává takový... vesmírný nádech. A opět platí, že se mi moc líbí paleta barev, která tu je použita. – Jsem jediný, komu Mandalorian připadá jako nějaký oživlý mýtus, vyprávěná legenda...? Baby Yoda je samozřejmě úžasný a roztomilý, ten nikdy nezklame. Pěkné je i to, jak si s jednotlivými planetami tvůrci vyhráli, člověk má opravdu pocit, že sleduje komplexní svět. S napětím očekávám 3. sérii! Vtip na dlouhé večery: "Je nám líto, ale na této planetě jsou momentálně všechny navigace vyprodané. Ale netruchli, Mando, naštěstí pro tebe, támhle 200 světelných let doprava leží taková planeta... ehm... jmenuje se tuším Navigátorium, nebo tak nějak... určitě se tam pro tebe najde využití." (08.12.2022) (méně) (více)

Po první sérii jsem nebyl z Mandaloriana nijak odvařenej, jelikož hlavní postava prostě ničím nezáří a baby Yoda je sice cute, ale to na mě skoro neúčinkuje. Druhá série začala úplně tragicky na Tatooine zdlouhavou podívanou na levnej komparz, absolutně nepatřičnýho Marshala a další meh souboj s giga potvorou. Druhý díl nuda, retro X-Wing piloti ok fan servis, giga potvora a zas minimum podstatnýho děje. Třetí díl konečně posun, ale pro změnu opakující se zápletka "chceš informaci, nejdřív pro mě musíš něco udělat" = facepalm. Nerdgasm se nekonná, protože trio Mandalorianů v čele s Bo-Katan mě, popírači animovaných CW, nic neříká. Navíc se dostavuje další neduh seriálu v podobě přestřelené akce, kdy jednotky impéria působí až komicky neschopně a hrdinové tím pádem vypadají nadlidsky neporazitelně = žádné emoce, nikomu se nemůže nic stát. Čtvrtý díl průměrnej filler, opět značně naivní (spíš imbecilní) zápletka, neschopnost ex-impéria až k pláči a pew pew Tie fightery na konci to už jsem brečel smíchy. V pátym díle konečně někdo zajímavej, fan servis jak kráva, nejsem zas tak ohromen druhořadym jedi z dětských CW, ale lepší než vše předtím. Opět mě trochu leze krkem ten rádoby western motiv a ve finálním souboji zas samuraj motiv, ale OK beru to. Šestý díl ve znamení návratu Boba Fetta, kterej úplně zastíní Manda...stále to na mě působí že Mando je jen prostředník k setkání s daleko víc cool postavama SW než je on sám. Stormtroopeři opět nezklamou, přestávám je brát jako hrozbu, od začátku série ještě nebyli schopný nikoho zabít, max sami sebe, trapný. Sedmý díl pro změnu ukradne pro sebe Bill Burr, ale zápletka je tak basic, že je to k pláči, aspoň se dočkáme trochy vzpomínek na starý dobrý impérium a nějaký ty emoce...chvíli to i vypadá jako SW pro dospělý, než se ukáže že Bill Burr ze sebe neumí setřást sebe (komika) a hrát pořádně svojí postavu (v první sérii byl rozhodně lepší). Osmý a finální díl začně spojením všech hlavních postav v misi na záchranu baby Yody a kouká se na to dobře. Mando dostane po držce od robo troopera (někdo by měl autorům vysvětlit jak funguje kinetická síla a že brnění vás opravdu takhle neochrání:), ale pak zas nakope řiť Gideonovi, aby se pak všichni klaďasi setkali na můstku v obklíčení hafo robo terminátor trooperů. Ve zdánlivě beznadějný situaci přilítá jediný X-Wing a já nevěřícně čumim. Opravdu to udělali? Je to ON, není, chvíli vidím pohyby naznačující ženu, pak začínám doufat aspoň v Obiho, ale pak se za divné hudby (opravdu je toto SW epic motiv pro takový moment?) prosekává až na můstek a odhaluje svojí tvář. Vykřiknu "je to Luke!" a brečim jak malej... Uvědomuju si jak kýčovitá scéna to je, jak pohrdám záchranama na poslední chvíli, ale nemůžu si pomoc. Je to prostě ztělesnění dětský lásky k SW a zadostiučinění po letech trpení u nových filmů. De-aging CGI není ideální, ale mě to stačí, je to šílenej fan servis, ale zároveň je to vztyčenej prostředníček poslední trilogii a její zacházení s námi fanoušky. Sice jsem tajně doufal, že se Luke ukáže, ale opravdu jsem netušil, že to na mě bude mít TAKOVÝ dopad, ty negativní emoce vůči špatným SW se opravdu nastřádaly... Popravdě následné loučení baby Yody s demaskovaným Mandem (furt si nepamatuju jejich debilní jména:) na mě skoro nepůsobilo, po takovýhle bombě se to nedá...k oboum jsem tolik nepřilnul, aby se to dalo vůbec srovnávat, je to úplně jiná liga. Otázkou zůstává jestli jeden grandiózní moment může změnit pohled na jinak průměrnej seriál...za mě spíše ne, ale za ten jeden moment jsem opravdu vděčnej. (22.12.2020) (méně) (více)