Kapitola 9: Šerif (S02E01)

Dost slušný vstup do nové série. Spojení sil Manda a domorodců mi dost připomnělo díl Sanctuary z první série, avšak v lepším podání. Zajímavější, než samotný první díl, je nastínění linky s Bobou Fettem, kterýho určitě ještě uvidíme. Nikdy mi nedošlo, že Boba vlastně bude vypadat stejně jako Jango, hold ho mám spojenýho s Jeremym Bullochem ještě z původní trilogie. Boba Fett se narodil asi 32 BBY a na rozdíl od normální klonů neměl urychlené stárnutí, tudíž by mu mělo být v Mandalorianovi asi 36 let, avšak herci (Temuera Morrison) je už 59. Jsem zvědavej, jestli tuhle věkovou neshodu nějak vysvětlí, nebo jestli se to zase svede na tatooinské sluníčko jako s Obi-Wanem v ANH (30.10.2020)

Pete to opět dokázal a oživil s obrovskou péčí a láskou svět Star Wars k životu. Odkazy na originální Star Wars trilogii, ale i na prequel trilogii, jsou tu jako nostalgické pomrkávání a nikoliv jako kýč a první díl druhé série se nese v duchu série první, což může zavánět trochu vykrádáním (další boj proti monstru před jeho jeskyní), ale funguje to pořád skvěle. Že jsou to Star Wars ve westernovém žánru bylo jasné už v první sérii, ale tady je to zcela naplno přiznané, jak volbou prostředí, rázem příběhu, konkrétními scénami, tak výběrem herců (a že Timothy Olyphant byl skvělý). No a jako velký milovník Star Wars a starých westernů nemohu tento seriál nemít rád a stále tvrdím, že je to to nejlepší, co se ze světa Star Wars urodilo od té doby, co na tom dělá Disney. A hlavní zásluhu na tom má Jon Favreau, který nezapře cit a lásku k dané tématice, což v ostatních produktech z dílny Disney ze světa Star Wars jinak strašně chybí. (01.11.2020)

Ano, je to sice opět epizodní zápletka jak z počítačové hry: Chceš mou zbroj? Tak pro mě musíš něco udělat. I když se to nese v takovém naivním duchu, tak je to stále super Star Wars. Tolik odkazů ve správně provedené formě jsem už dlouho neviděl. Boba, Cobb Vanth, Banthové, Tuskeni, Tattooine a spoustu dalších drobných odkazů, které v epizodě jsou. Já byl spokojený! Některé scény sice stále vypadají nevěrohodně (špatné nasvícení, hluchá místa v hudbě), ale snad se to časem zlepší. (23.11.2020)

Príbeh: Mando sa snaží nájsť svojich druhov z Mandaloru ale natrafí na šerifa, ktorého mestečko zužuje netvor a tak sa za malú províziu dohodne na jeho zničení. Prevedenie: Prvý diel druhej série sa príbehom prvej nijako nezaoberá a ide si svojou cestou. Vedľajšia misia, ktorá sa sprvu zdala banálna vo finále vyrazila dych a CGI príšera potešila oko nejedného diváka. Dáva hviezdu navyše za to že sa boj odohráva cez deň čo je pri bojoch podobného typu vzácnosť. 90% (08.07.2023)

Trochu jsem se bál padesátiminutové stopáže, ale planý poplach. Mandalorian pořád neutíká k návazným dílům a soustředí svou pozornost k jednomu - stále vrstevnatějšímu - epizodnímu světu. Tentokrát má kolty proklatě nízko a zhruba do poloviny explicitně navazuje na westernové konvence - skrze prostředí pouště a opuštěného městečka, kameru snímající pistole (lasery) a oči (helmy) ve velkých detailech, ale i duelovou inscenací nebo prací se žánrovým archetypy jako je šerif, bandité a samozvaný obhájce spravedlnosti. Revizionistické westerny přijdou na mysl v polovině, kdy se jasně rozestavěné figurky trochu zamíchají. Bandité (Tuskeni) už nejsou úplně bandité, šerif není šerif a klasické duelování musí ustoupit obecnějším cílům kolektivního bezpečí a pospolitosti. Ačkoliv se Tuskeni tváří být hlavním zlounem epizody, fungují tu úplně jinak. Dostáváme spíš příjemnou dekonstrukci stereotypu Píseční lidé = anonymní monstra. // Tý žánrový rovině pomáhá i obsazení, protože Timothy Olyphant je král (neo)westernů jako Deadwood nebo Justified. Občas se pomrkne na Dunu, ale já bych klidně zabrousil až ke kultovním Tremors. Sympaticky nadsazená buddy movie o společném lovu velkých červů žijících pod zemí. Chvěju se radostí. // Za zmínku stojí i pár drobností - třeba, že celá úvodní scéna je prodlouženou a rekapitulujicí variací první scény úplně prvního dílu. Samozřejmě je super gladiátorský zápas Gamorreanů s vibročepelemi (od Knights of the Old Republic pro ně mám slabost!) a Gor Karesh potěší nadvakrát - zaprvé to je součástí oblíbené a málo viděné rasy Abyssinů a taky ho dabuje vynikající John Leguizamo. Cobb Vanth také jezdí na speederu jehož tryska silně připomíná Anakinův kluzák ze Skryté hrozby. Samozřejmostí je sarlaccem políbené brnění Bobby Fetta s nostalgickým cameem na konci. Otázkou je, jestli je to opravdu Bobba nebo libovolný (a naštvaný) klonový voják. // Posledních cca dvacet minut mi dalo vzpomenou na něco úplně (ale úplně!) jinýho. Mandalorian si udělal výlet do série Monster Hunter a závěr epizody mi připomínal to nejlepší z World. Samotářský hrdina, vybavený speciální výstrojí, přijímá zakázku na lov monstra vyznačujícího se specifickými vzorci chování a s jasně vymezeným polem lovu. Se skupinou jej najde, odhalí slabiny a ve třech fázích útoku porazí. Samozřejmě je důležité, aby příšera na konci každé z fází odhalila nějakou novou schopnost a přinutila taktiku hrdinů k modifikaci. Té paralele pomáhá i legendární status, který Krayt Dragon - v kánonu poskrovnu ukazovaný - nepochybně má. The Marshal tak stojí rozkročený mezi Star Wars, Monster Hunterem, (revizionistickými) westerny, Dunou a Chvěním. A to se mi líbí, protože - narozdíl od Anakina - mám rád písek. // PS: Zdálo se mi to nebo si Favreau v poslední třetině hrál s formáty? // PPS: Vertikální epizodická orientace vyprávění není negativum, ale v kontextu dominantně návazný tvorby ozvláštnění. (07.12.2020)