47 metrů

Jak natočit dobrý horor se žraloky, když je scénář levnější než thajské společnice a nejsympatičtějšími postavami jsou právě žraloci? Johannes Roberts by o tom zvládl krátkou přednášku, protože jeho režie je dobré dvě třetiny filmu poměrně vynalézavá a zájem diváka o osudy dvou hysterických pipin uvězněných pod vodou drží zdařile nad vodou. Především ve chvílích, kdy holčiny vynuceně opouští pohodlí klece, je atmosféra díky intenzivní hudbě a zmáknutým lekačkám opravdu nepříjemná. Netradiční konec ale potěšil jen napůl a určitě mě jako lidumila mrzí nízký počet roztrhaných na kusy, byť se tím znásobuje uvěřitelnost instinktivního chování žraloků. Slabé 3*. (05.02.2018)

"Posíláme vám náhradní dýchací přístroje, ale je tu důvod, proč jsme to neudělali dřív, při přechodu na další láhev je velké riziko opojení dusíkem, budete mít možná halucinace" Bez toho přechodu, ale tuším hrozí smrt, když vám dojde kyslík. Navíc poslat dolů kyslíkové láhve společně se světlicemi na ochranu proti žralokům asi měl být první krok. Jenže, pokud by se to takhle odehrálo, tak si děvčata mohla klidně sednout v potopené kleci na zadek a počkat na pobřežní stráž a celej thriller by byl v hajzlu. Bylo třeba to vymyslet jinak, nejdřív dolů mezi žraloky pošleme chlapa s navijákem a baterkou... Žraloci byli moc fajn, zbytek jsem prostě kvůli výše zmíněnému nějak nemohl zkousnout. (16.08.2017)

Stejně jako dvě extra šukézní hrdinky tohoto filmu, jsem i já byla vystavena životu nebezpečnému nebezpečí - V létě jsem se zasekla s jednou důchodkyní v hypermarketu ve výtahu. Vedro jak v píči způsobilo, že z nás během chvilky lilo jak z prasklý roury, důchodkyně vedla protože byla nabalená jak na Sibiř, a smrad jejího žluklýho potu mě štípal v očích. Do toho občas mocně uhnila, jelikož stará střeva už nefungují tak dobře jako kdysi a já se tak dávila v koutě, zatímco babizna, hluchá a bez čuchu snad ani netušila, že mi tam co pět minut prdelí hraje sólo na trambón - Let čmeláka. Dostavil se tak, stejně jako u hrdinek ve filmu, zoufalý boj o kyslík a následně i halucinace. Nebo se tam ta bába fakt začala po hodině svlíkat. K tomu se se mnou stále snažila vést konverzaci a rozklepaným hlasem, prozrazujícím stařeckou demenci se mě co minutu ptala - ,,Nevíte proč nejedeme, slečno?" Plus měla strach o mé zdraví jelikož jsem prý nepřirozeně žlutá a mám nateklé oči. Chtěla jsem jí poslat do hajzlu, vysvětlit jí, že jsem žlutá od přírody a oči mám šikmý stejně jako ona scvrklou macochu, ale kombinace vedra, smradu, nedostatku vzduchu a jejího hlasu způsobila, že jsem sebou sekla a probrala se až nevím kdy na čerstvém vzduchu, kdy babka už byla pryč a já jako omluvu dostala ten nákup zdarma. Takže radši do klece se žralokama okolo, než do výtahu s prdící ježibabou. (14.12.2017)

Místy dobré, místy horší. Vizuálně průměrné, herecky nevýrazné (protože mají na sobě celý film masky a zvuk pod vodou je dodabovaný) a scénáristicky ploché, mdlé a nepromyšlené. Většinu času pod vodou tvůrci přešlapujou na místě, jakoby nevěděli, jak zaujmout a jak v příběhu pokračovat. Plusové body za zajímavý konec, ale jinak jsem ve výsledku spíše zklamaný... (07.06.2020)

„MÁM STRACH. CO KDYŽ PŘIPLAVOU ŽRALOCI...“ /// Je třeba přetrpět úvod. 15 minut a pak jdeme k vodě. Kikiny (dvě) vlezou do klece a … všude samý ryby. Pak se to posere (né… ryby zůstanou…) a máme tady boj o přežití s uklidňujícím(?) zvukem bublinek…STRAŠNĚ SE BOJÍM! UMŘEME TADY!... Žralok nebo vzduch? Poslouchat ty kecy a bědování je votrava. Tvůrcům patří dík za pokus o překvapivej konec, ale i to je tzv. v uvozovkách. Pod vodou hezký, vobčas i dramatický, v hlavní roli místo žraloka kyslík (neboj, i ty příšery se tady mihnou), ale jinak to moc nepřekvapuje a vobčas votravuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju, když holka řve „bože můj, je vobrovskej!“. 2.) Často si představuju, jak mně dochází vzduch… a když se uklidním… připlave žralok. 3.) Thx za titule „lokeš“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.06.2018)