King Skate

Film o mém mládí, zrození skatebordingu v ČR, zrození punku a nakonec konec totality. Pokud vás nadchnul německý 100% fake dokument This Ain't California, tak tohle naopak je 100% reálný český dokumet o tom co jsme prožili v socialistickém ČSSR. Je to dobře zhutněnej vzorek našich zážitků a pocitů zaznamenanejch díky kámošům, který nebyli líný a ještě ty naše eskapády stihly natáčet na filmový kamery. Díky za to! Dobový záběry jsou zhutněný zrychleným groteskovým tempem což je super pro diváky, ale pamětník by si to radši vychutnal pomalejc. Muzika je vybraná dobře. Závěr je mírně, ale fakt jen mírně patetickej, ale to neva ;D Natřískanká projekce ve skejtparku na pražské Štavanice přinesla divoké fandění a povyk během promítání a na závěr standing ovation po celou dobu závěrečných titulků. Po zbytek večera nám všem svítili oči. Co si víc přát. (16.09.2018)

Jako někdo skateboardem nepolíben, jen jsem přes jedno léto užíval waveboard, jsem od dokumentu neměl absolutně žádné očekávání. Díky skvělé práci s hudbou, střihem i užitím překvapivě velkého množství archivních záběrů jsem ale byl po skončení filmu v mírném úžasu. Nejen na české poměry skvělý dokument který by měl vidět opravdu každý. (13.07.2023)

Při srovnání s This ain't California, které se prostě nabízí samo a nejde se mu vyhnout, King Skate prohrává o pár délek. Ač super, KS postrádá to osobní zapálení, nosný příběh a pocit všeobjímajícího přátelství, které dodali skateující Němci. Je to super sestřih historických záběrů (copak všichni skejťáci tolik natáčí?, ty záběry jsou fakt super), s vysvětlujícími komentáři a povídáním jeskynních skejťáků, je to fajn, zajímavý, hodně to poví, hraje k tomu dobrá muzika (i když někdy strašně nesmyslně a skoro pořád strašně nahlas v porovnání s mluveným slovem) a to je asi tak všechno. Dávám tomu silný tři, ale pokud chcete něco víc než jen pohled na to jak vypadal skateboarding ve východním bloku před 30 - 40 lety, pusťte si radši This ain't California (který KS podle mě v mnoha ohledech kopíruje). (17.04.2019)

Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. (03.07.2018)

Stárnoucí boomers vzpomínají na to, jaké to bylo být mladý. Zkoumání kontextu se omezuje na prosté konstatování, že se těžko sháněl materiál. Silné osobní příběhy chybí. Prostě jen pár pánů vypráví, jak si na desky nabili kolečka z bruslí a blbli a bylo to fajn. Existují dokumenty, které dokážou diváka vtáhnout, i když mu téma moc neříká, ale tenhle to není. Skateboarding je mi docela ukradený a tohle byla prostě nuda. (11.04.2020)