Duna

Kniha o Arakis je prakticky nezpracovatelná do filmové podoby a každou dekádu se o to někdo pokusí. Její obsáhlost bohužel nutí buď k více částem nebo ke velkým kompromisům nejen příběhových, ale také ohledně postav. David Lynch je režisér s vytříbeným citem pro barvy, umění a celkovou vizuální stránku filmu. Snažil se spojit vše, co Duna obsahuje do působivého celku. Efekty z dnešního pohledu nejsou úžasné, ale vznikly ve stejném roce jako Terminátor, takže si své uznání zaslouží i s přihlédnutím k jejich nostalgickému kouzlu. Okolo Duny jsem toho viděl hodně a nemyslím si, že by film nedokázal neoslovit neznalého předlohy. Naopak ukončený film působí komplexně, i když někdy trochu chaoticky. Depresivní atmosféra se k Duně skvěle hodí a vše je doplněno skvělou architekturou kulis a kostýmů. Bohužel tento film neměl úspěch, ale díky němu mohl David Lynch vytvořit svůj Blue velvet (Modrý samet). Určitě se nejedná o film, za který by se Lynch měl stydět a trochu mě mrzí některá hodnocení, které toto dílo dost srážejí. Pro mě trochu osobní záležitost... (Viděn také "television's cut", tento film ma opravdu intenzivní backstory) (23.08.2004)

"Adaptování literárního díla do filmu je jako demolice," řekl Ian McEwan v souvislosti se zpracováváním vlastního románu Pokání do podoby filmového scénáře. Jasně, za cenu osobitého pojetí to ještě není nic špatného, ba naopak. Ale nemilosrdný 137 min trvající sestřih všemocného studia a přidané dovysvětlující voice-overy, které se často pohybují na úrovni Teletubbies - to už není demolice, to je (s ohledem na geniální Herbertovu plnoštíhlou knihu) přímo pangalaktické ZLO. V jistém ohledu tedy Duna dopadla podobně jako Skvělí Ambersonové mága Orsona Wellese, s tím rozdílem, že u Ambersonů se producentská diktatura pojistila ještě nenávratným zničením veškerého vystříhaného materiálu. Resumé je proto takové jaké je: Vizuálně téměř dokonalé, vlastně i epické, nečekaně deprimující a temné, víceméně hvězdně obsazené, přeci jen i hudebně zajímavé, ale zároveň neskonale naivní, nezvládnuté a pouštními supy obrané na samotnou kostní dřeň. Nejslabší a rozpačitý úsměv vyvolávající Lynch. Neprávem? 2,5* (26.11.2008)

Věřím, že ve své době z toho museli být fandové scifáren nadšení. Pro dnešního diváka to bude vypadat asi trošku komicky. Mě se to líbilo, hodnotím DC verzi. Za svých mladých let jsem propařil desítky hodin u her Dune 2 a posléze Dune 2000, srdcovka. Ještě si doplním komentář po dalším shlédnutí a také po středečním IMAX shlédnutí drého části od Denise. Lynch se drží více předlohy. (04.05.2019)

Davida Lynche mám mezi oblíbenými režiséry, sci-fi miluju, ale tohle je pakárna. Knihu jsem nečetl, v první hodině filmu jsem nedokázal pochytit, kdo je kdo, kdo co dělá, o co vůbec jde ... a dál už jsem se to chápat ani nesnažil. Jeden z naprostého minima filmů, u nichž jsem si v závěru musel pomoci rychloposuvem. Hvězdičku za pěkné písečné červy. U Lost Highway, Mazací hlavy a dalších Lynchových děl je jejich těžká uchopitelnost předností, ale zde se měl jasně vyprávět příběh. Fail jak hrom. (25.08.2011)

Po druhém shlédnutí musím hodnocení navýšit. U filmu Duna je při jeho sledování prospěšné zapomenout, kdo ho točil, protože režisérovo ego, je zde otisknuto minimálně. Příběh je skvělý a řekl bych, že by film klidně unesli hodinu stopáže navíc a slušelo by mu to. Rychlý sled událostí komplikuje orientaci v příběhu a tak je pro plné docenění filmu buď mít povědomí o knize, nebo film shlédnout vícekrát, nejlépe obojí. Pokud se tak učiníte, pravděpodobně doceníte částečně naplněnou ambici režiséra, pojmout tak nejdednoduchý a rozsáhlý příběh na prostoru pouhých 130 minut. Krom toho má film parádní estetiku, silnou hudbu, kvalitní zvuky a velmi dobré obsazení. Nemyslím si, že je to pravděpodobné, ale Duně by velmi slušel nějaký podstatně delší režisérský sestřih. Pokud někdo tvrdí, že tento film je nudný, ať se raději podívá na Star Wars, protože Duna je jiná už z podstaty předlohy. (14.05.2007)