Sloní muž

Těžko stravitelné a dojemné. První setkání s Lynchem nedopadlo úplně špatně, ale čekal jsem přeci jen víc. Některé prvky, které režisér vnáší do děje, mi tam překážely. Zřejmě i kvůli tomu, že na jeho styl nejsem vůbec zvyklý. Mlha, staré fotky a sloni. To byly ty rušivé momenty. Všechno ostatní je však dokonalé, atmosféra, masky, hudba i herecké výkony. (28.03.2010)

Na tohle sem šel naslepo v rámci projektui 100. A byl sem nadšen. Takhle silný film sem dlouho neviděl a dlouho neuvidím. Lynch upustil od surealistických šíleností a vystačil si s černobílou kamerou, čímž docílil úžasné atmosféry, která je eště navíc opodpořena úžasně obludnou, temně cirkusovou hubou Johna Morrise. Hopkins je skvělý, ale drží se v pozadí a přenechává prostor Johnu Hurtovi, takže jeho Sloní Muž John Merrick opravdu vynikne. 5 jasnejch... (19.04.2006)

John Merrick, kruto prezývaný „Sloní muž“, naozaj žil, ale mnohí iní umelci ho použili skôr ako kurióznu dekoráciu (komiksový román „Z pekla“ a následne filmové spracovanie bratov Hughesovcov). To David Lynch sa na to pozrel ako na poctivú životopisnú drámu človeka s mimoriadne tvrdým životom, ktorý bol najšťastnejší, keď sa mohol zavrieť do temnej miestnosti a mať od všetkých pokoj. John Hurt alias Kane z VOTRELCA podáva napriek mohutnej maske vynikajúci melancholický výkon a Merrick je v jeho podaní natoľko zaujímavou, fascinujúcou a tragickou postavou, že necháva v pozadí aj „štandardného“ Hopkinsa. Lynchove filmy spravidla nechápem, ale SLONÍ MUŽ patrí k mála jeho „normálnejších“ filmom. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/161413/Sloni-muz-80.html (30.10.2006)

Lynchův snímek toho o lidech dost vypovídá. A nejsou to jenom hezké věci. I po řemeslné stránce jde o precizní práci, kde režisér ani na minutu neuhne s linie, kterou si vytýčil a se světlem a kamerou dosahuje naprosto pohlcující atmosféry. Herecké výkony, především hypnotizovaný Anthony Hopkins, jen podtrhují dokonalost tohoto životopisného dramatu. (01.10.2011)

"Lidé mají strach z toho, co nedokáží pochopit," říká David Lynch ústy Johna Merrica, muže znetvořeného na samou podstatu lidské bytosti a mně se v tu chvíli vybavují všechny ostatní Lynchovy snímky, ve kterých také rozum stěží chápe a je nakonec spíše odkázán čelit vlastnímu podvědomí. Podvědomí, do kterého vede temná skulina jak do pytle, jímž si sloní muž kryje vlastní tvář. Ale jak podivně jsem se cítil, když v kontrastu k neforemnému Merricovu tělu mi on sám předkládá miniaturní model chrámu, který pomalu zhotovuje ve svém nemocničním pokoji. Kde se tedy vlastně nachází člověk? V tom zkřiveném, odulém těle, kterého se bojím a nemohu ho rozumem pojmout, nebo v té dokonalé a krásné geometrii věží, portálů a vysokých oken? Kdo ví... (01.05.2008)