Sloní muž

Na podobné filmy mě moc neužije, a už vůbec ne na Lynchoviny, u kterých se nebojím přiznat, že je absolutně nechápu. Ale tohle je čestná výjimka. Lynch se tentokrát zdržel své obvyklé divnosti (snad až na psycho úvod se slony) a film je velmi prostý a přímočarý, v čemž je jeho obrovská síla. Hned začátek podkreslený melancholickou hudbou, detailní záběr na tvář Anthony Hopkinse, po které kane slza, dlouhé vyhýbání se otevřenému pohledu na Johna Merricka a práce s krátkými pohledy na jeho profil nebo stínohra jeho figury za závěsem dává zatím jen tušit podobu jeho krutého znetvoření. Volba natočit film černobíle se ukázala jako velmi šťastná a propůjčuje filmu nepopsatelnou atmosféru. Doktor a s ním i společnost a divák pozvolna odhalují nitro "sloního muže", kde se zase dokonale předvedl John Hurt. O slzavé okamžiky není nouze, ale tentokrát jsem se výjimečně necítila citově vydíraná. Posledních pár minut od chvíle, kdy se rozezní Barberovy teskné smyčce (ne nadarmo se Adagio for Strings považuje za nejsmutnější kdy složenou skladbu), mě film absolutně pohltil a skončil tak, jak jsem čekala. Smutně a krásně. (16.03.2011)

Symbióza všetkých správnych ingredencií a tentokrát humánny David Lynch zaručujú, že "Elephant Man" patrí do extraligy medzi tých najlepších. Nie lenže tam patrí, ale svojím nadčasovým spracovaným je čestným členom už dlhé roky a myslím, že sa to ani nezmení. Veď nemá prečo, keď si totiž každý nový jedinec, túto precítenú odyseu pozrie, v zapätí zistí z čoho sú skoro všetci takí unesení. (12.05.2009)

Pečlivě propracovaný příběh a psychologicky založený v sloním muži v neobyčejném humanistickém příběhu. Umělecké filmařské dílo. V transu celých 124 minut, kdy se nejednalo o divácké peklo, ale neoddiskutovatelná kvalita, kterou mistr David Lynch stvořil. Kolik se dá ještě říct a dále psát gesty, grimasami a mrazivém konci. (28.02.2012)

Po zkušenosti s filmem Mulholland Drive jsem se připravil rovnou na všechno. ;-) Ale dočkal jsem se celkem "normálního" filmu a Lynch si svoje režisérské "metody" (prostředky či úchylky? :-)) odbyl hned ze začátku (scény se slony). Je to hodně lidský příběh, který mě i vcelku dojal, ale trochu mě vadilo Merrickovo chování (scéna s vyplašeným zvířátkem Merrickem/střih/scéna s kultivovaným a intelignentním mladým mužem Merrickem). Jinak ale nemám, co bych vytkl (snad jen ten konec nemusel Lynch natahovat). Kromě silného příběhu musím rozhodně vyzdvihnout herecké výkony Hurta a Hopkinse. Hodnotím lepšími 4*; film má jasnou výpovědní hodnotu. (11.03.2009)

Rozvedení obžalovávajícího leitmotivu Browningových Freaks k téměř dokonalé formální i obsahové struktuře v černobílé rapsodii humanismu (uf!), které svou náturou dokazuje, že krása jde přeci jen ruku v ruce s ošklivostí. Temné, bizarní, stísňující, smutné, záměrně nepříjemné a přesto citlivé a láskyplné - zcela podle pravidel Lynchova osobitého universa. P.S. Nesouhlasím s tím, že by Sloní muž zastával v Lynchově filmografii výlučné postavení pro svou "čitelnost", když už, tak bych to napsal o hřejivém Příběhu Alvina Straighta. Oproti interpretačním labyrintům jakými jsou Modrý samet, Mullholland Drive či depres-expres Mazací hlava je určitě srozumitelnější a jde více na lopatu masové divácké obci, ale jiné rozdíly mi zřejmě unikají. Pravda - čím je Lynch starší, tím se stává prchavějším, abstraktnějším a libidóznějším. (09.01.2009)