Mazací hlava

tomuto hovorím debut! tomuto hovorím film! psychologický industriálny sci-fi horror s prvkami čiernej komédie, muzikálovými vsuvkami a sociálnymi podtextami, audio aj vizuálna stránka, stránka herecká, atmosferická i režijno-scenáristická, to všetko už predznamenáva jedného veľkého a obdivuhodného génia. tento film robil pán lynch niekoľko rokov a kvôli nemu sa s ním rozviedla aj manželka, ale stálo to za to, však? symbolická štúdia hriechu, apokalyptická ilustrácia podvedomia so všetkými pasychopatologickými a obsesívnymi stavmi, dokumentácia aturovho videnia neba a pekla, etuda na ponurú tému ľudskej osamotenosti a bezmocnosti v stechnizovanom a priemyselnom svete, ktorý je, podobne ako úbohý človek, ovládaný neznámymi mocnými silami. (21.04.2006)

Eraserhead a David Lynch. Nebo spíš David Lynch a Eraserhead. Prostě když se řekne "Lynch", jako první se v mé mysli ohlásí obludný vjem, který se pokusil vymazat mi hlavu. Prý jsem v komentářích příliš popisná (ano, Gimpe, vzala jsem si to k srdci), ovšem tuto svou úchylku zde uplatnit nemohu. A nedovolím si ani interpretovat, co se na plátně přede mnou odehrávalo... Anebo jo, já se vyjádřím obojím způsobem. Charlosinino vidění Mazací hlavy: Děj je poměrně jednoduchý, jeho zobrazení ovšem radikálním způsobem narušuje běžnou narativní rovinu. Lynch prolíná reálnou sféru se sférou temných bludů odehrávajích se v temnotě lidské duše. Poněkud nervózní Henry přijde na večeři ke své přítelkyni Mary, kde se dozvídá, že je otcem. Jeho dítě je ovšem poněkud znetvořené a hlavně nechtěné. Matka nezvládá situaci, dítě stále brečí, cítí k němu jakousi nevoli a chce se vyspat - vyčerpaná a zoufalá odchází od Henryho, ať se taky postará. Viděno jeho očima je dítě vskutku netvorem, navíc nemocným. Snaží se o něj postarat, hledá odpovědnost sám v sobě, nicméně odpor je převládajícím pocitem. Je postaven do situace otce, který má na starost své dítě bez dozoru matky a není na to připraven. Veškeré jeho pochyby a stísněnost nabývají obludných rozměrů. Jakési rozptýlení mu nabízí sousedka od naproti, ovšem ta je také sužována pláčem dítěte. Zoufalství Henryho graduje do nejvyšších sfér - cítí se vinen, uvažuje nad sebevraždou, protože v znetvořeném dítěti vidí kus sebe (je přece jeho otcem). Odráží se v něm kus jeho samého, veškeré zlo se zrodilo a on je jeho sploditelem. Co na Charlosinu zapůsobilo: Lynchovo vidění a jeho pohrávání si s divákem. Kdykoliv se zdá, že děj nabírá racionální spád, kulisa se roztrhne a přichází něco nečekaného - jakési vstupy zdánlivě nesouvisející s dějem. Stísněná atmosféra filmu od prvotního záběru proniká přes plátno téměř hmatatelně, ovšem chvílemi ji prostoupí groteskní momenty. Stejně tak do děje vstupuje jakási halucinogenní rovina, která je napevno součástí příběhu. Na vzniklou situaci divák nahlíží očima hlavní postavy - veškeré myšlenky, pocity, vjemy a představy zde ožívají. Neodehrávají se jen v Henryho hlavě, ale přímo na plátně. Hustou a deprimující atmosféru podtrhuje šum z okolí, z bytu, z nitra postavy. A ta, zavřena v bytě s dítětem a hlavně sama se sebou začíná podléhat tlaku. Co Charlosinu uchvátilo: Dokonalé nastolení tíživé atmosféry prošpikované bizarními vsuvkami nabourávajícími stěžejní linii filmu. Divák se stále ptá: "Co to sakra má být?" A Lynch odpovídá: "Neptejte se." Závěrem: David Lynch je bezpochyby ojedinělým zjevem světové kinematografie. Netočí filmy, ale maluje obrazy. Na jeho plátně se neodehrává jakási vnější scenérie, nýbrž nejhlubší stránka lidské duše. Není na místě hledat v jeho filmech logiku či nějaký řád. Sám odpírá jedinou možnou interpretaci díla... navíc na každého to zapůsobí jinak, každý tam najde něco jiného. A v tom je Lynch vskutku mistrem. (02.09.2008)

Aniž bych ho viděl, Eraserhead na mě vždy působil jako něco kultovního. Čekal jsem něco odlišného, ne až tak záměrně divný, těžko vstřebatelný film zapáchající experimentem. Pan květák se zklíčeně kymácí z jedné pochybné reality do druhé, aby se skoro navečeřel u rodičů své bývalé/současné dívky, ale ještě než stihne rozkrojit cukající se vytékající kuře, matka a s ní dcera zkolabují a následně se dozví, že bude tátou. Dítětem je ale jakýsi hnijící zárodek, který navíc do už tak vypjaté situace ještě ke všemu nezavře hubu. S tím, že celý 'příběh' doprovází slizské spermie a jedno vajíčko podobné meteoru, či co, pěvkyně se dvěma velkými vředy namísto tváří, vypsychované topení, fičení větru, obrázek s atomovým hřibem, svůdná sousedka a další bizardnosti podobého ražení. Plus jeden šílenec co někde ve vesmíru tahá za nitky. A výrobna tužek s gumou z mozku. Jo, už z tohohle popisu vám to musí být jasné, David Lynch se nechal unést. (13.11.2007)

Na plátna kin přichází ten největší blázen na režisérské židli - David Lynch. V mnohém svoji prvotinu nepřekonal - v nevysvětlitelnosti, úchylnosti a šílenosti. Zatímco u ostatních Lynchovek víte alespoň chvilku o co jde, zde ani náhodou. Zábavné chvilky se střídají s těmi nudnějšími a zážitek je hodný deliria. Vážně, pokud chce mít pocit jako ve vožralství a chcete ušetřit, sežeňte si Mazací hlavu. O tomto filmu nemohu říci, jestli se mi líbil, či nelíbil. To nelze. To se vymyká všemu. X%. (24.10.2008)

Nedávno som videl Lost Highway, teraz túto hlavu a nemám potrebu medzi nimi rozlišovať. Davida Lyncha považujem za blázna. Blázna, ktorý je dostatočne inteligentný a kreatívny na to, aby niečo vymyslel a nakrútil, ale súčasne dostatočne bláznivého, aby jeho zámery a myšlienkové pochody nikto nepochopil. Takže hviezdička za výtvarné stvárnenie, výber a výkony hercov. A ende. (20.03.2017)