Mazací hlava

Eraserhead je hlubokou sondou do nejtemnějších propastí lidské mysli, kde realistický pohled nevidí přes veškerou černotu nic. inspirace v nejděsivějších nočních můrách předvídá jedinečnou atmosféru, která je rozvíjena brilantním zpracováním technické stránky filmu. výprava uvádí diváka do prostředí klaustrofobického, industriálního, technokratického a znepokojivého pro svou všednost a zdánlivou obyčejnost. i přesto, něco v něm je "špatně". kamera zůstává povětšinou statická a umírněný střih zapříčiňuje neobvykle dlouhé, vtíravé záběry. náměsíčné projevy herců a všudypřítomná čerň šerosvitu přidávají na dojmu mlžné clony mezi divákem a obrazem. jak i v pozdějších filmech David Lynch dokáže, je mistrem v práci se světlem a stínem, což v černobílém filmu vyniká dvojnásob. otevírají se nové možnosti v komponování záběrů. takřka taktilní rozměr získávají povrchy podivných textur, vynikající v nejnezvyklejším, chvílemi pohasínajícím nasvětlení. probouzejí v mysli vzpomínky na doteky podobných povrchů, a tak může mít divák pocity, jako kdyby při sledování filmu opravdu zanořoval prsty do bahnitých hmot, nebo snad číchsi hnisavých ran? ještě více se může pod kůži vrývat zvuk - jeden z nejvýraznějších výrazových prostředků Mazací hlavy. Máloco tolik přispívá hutné atmosféře - všudypřítomné ruchy, skřeky, to táhlé hučení, které podkresluje celý film ale podvědomě pustoší stabilitu divákovy mysli. a co ty pazvuky, které jen málokdy patří viditelnému zdroji a ještě méně často se daří jejich příčiny domýšlet? raději si nepředstavovat, co všechno se může ukrývat v temných zákoutích mizanscény, kam světla nedosáhnou, nebo v prostoru vynechaném mezi střihy. ale ten možná není nic víc než bezrozměrnou tmou, chaosem a peklem, které časem pohltí všechno a každého a v posledku do této tmy odvanou ostatky každého z nás jako pouhé žmolky titulních gumovátek. celý film pak jistě není méně než audiovizuálním zpředmětněním onoho děsu z nicoty, do které se všichni nezadržitelně noříme jako do černého bahna. od toho ani ulpívání na lepkavých potomcích nepomáhá. dostavuje se pocit stejně svíravý, jako při bezprostředním ohrožení života, pouze temný a neviděný. zůstává pod povrchem, tlumený, ale neustálý. a jedině nevědomí se odváží zhmotnit všechny ty hrůzy, "bezpečně" ukryté za radiátorem vědomí. Lynch rozpoznal ve filmovém médiu schopnosti oprostit se od zákonitostí tak zvaného reálného prostoru a času a nalezl tak úzkou souvislost s nekonečným počtem dimenzí, kterými disponuje snění. jediným limitem jsou pak samy obsahy mysli ukládané a zpracovávané při vnímání. mimo jiné typicky lidský poznatek: vědomí vlastní konečnosti. (31.01.2006)

Temný surrealistický příběh je zdánlivě jednoduchý - Henry je donucen oženit se s Mary, jelikož s ní má (asi) potomka, toho ale prý nemocnice odmítá vydat, dokud se nevezmou. Potomek vypadá jako E.T. - Mimozemšťan (ten ale v té době ještě nebyl natočen).  Mary s odůvodněním, že se jde vyspat k rodičům, odchází a již se nevrátí. Henry tak zůstává na opatrování sám s potomkem a spoustou snů a přeludů. Asi nejděsivější je rozbalování zavinovačky. Po většinu doby mi v hlavě rezonovala budoucí Lynchova Duna, jako by to byl příběh z jejího (v podání Lynche) světa. Skvělá černobílá kamera a práce se světlem. Hudební doprovod, sestávající se vesměs z ruchů je atmosférický. Jeden z těch snímků, co zkoušejí trpělivost diváka, než se mu odmění... (03.09.2023)

Takhle nějak si představuju člověka semletýho životem jako maso do burgeru, když se blíží jeho poslední hodinka. Psychotropní, ale rozhodně ne nesrozumitelný. Jen plný metafor, který Lynch jako obvykle nehodlá obšírně řešit a nechává je napospas divácký fantazii. Nevidím na tom nic špatnýho. Byť je jasný, že u toho patnáctiletý fanoušci popcornu musej stádovitě umírat. Ostatně před deseti rokama bych na tom nebyl jinak. (25.08.2014)

Celovečerní debut jednoho z nejosobitějších světových režisérů naznačuje, jakým směrem se bude mistrova tvorba ubírat a že nás hodlá "Lynchovat" naprosto jedinečným a podivným způsobem. Mazací hlava je bizarní, originální a strašně divná. Než se poprvé na scéně objeví "Alien Baby" uběhne zhruba tak půl hodina stopáže. Do té doby se vlastně nic moc neděje a nejeden divák by se tak již trochu mohl začít ošívat. Mně ten malý tvoreček přišel roztomilý a když byl nemocný, bylo mi ho hrozně líto. A pokud v něm také vidíte legendárního Vetřelce, máte pravdu. Právě v tomto podivném tvorovi se H. R. Giger inspiroval, když vytvářel své velkolepé, bizarní a děsivé dílo. (03.12.2016)

Čekal jsem podivný, avšak atmosférický filmový zážitek, který sice pravděpodobně nepochopím, ale zaujme mě. Jenže to, co mi bylo předvedeno se dá shrnout jedním slovem:"NUDA". Dokázalo mě to na chvíli zaujmout pouze při "večeři u rodičů", ale to byla asi jediná, alespoň trochu zábavná chvilka (otázkou je, jestli mi to vůbec mělo přijít k smíchu). Jinak jsem u toho seděl, stál, pil, jedl (nechutné? ale kdeže, v tomhle ohledu znám mnohem větší filmové "lahůdky"), zkrátka všechno možné, jen abych se donutil Mazací hlavu dokoukat, což se mi sice podařilo, ale nepovažuju to za žádný přínos. Dávám 2* za technickou stránku filmu (hlavně za malou příšerku) a již zmiňovanou absurdní scénu. (09.03.2011)