Mazací hlava

Namůj vkus je ve filmu spoustu zbytečnejch, zdlouhavejch a nudnejch pasáží. Sice je střídají i vydařenější pasáže, scény a záběry, ale je jich tu nepoměr. Většinu filmu jsem spíš protrpěl. Přesně nevím co tímhle filmem chtěl Lynch říct. Ví to asi jen on sám a jak tak koukám i hrstka vyvolených ( nebo si to aspoň myslí ). Tenhle film je dle mýho názoru hodně přeceňovanej a dělá se něčím, čím není. Až na pár vydařenejch snovejch výjevů nemá v podstatě co nabídnout. (17.12.2015)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)

Lynchův černobílý debut je spíš než filmem pouze sledem hypnotizujících obrazů ovlivněných surrealismem, němou groteskou a totálně ujetou představivostí autora. Pouze pro skalní příznivce, hlavy ostatních tento snímek zpracuje jako gumu na tužky a budou rádi pokud skončí za radiátorem ústředního topení. Nejlepší je ovšem to příšerné dítě. (12.01.2003)

'' In heaven, everything is fine...'' Mé první seznámení s Davidem Lynchem, který se mi s Eraserhead okamžitě dostal pod kůži. Dlouhou dobu jsem nevěděla, jak tento snímek ohodnotit a jak ho mám okomentovat, protože... takové pocity po zhlédnutí filmu, jsem neměla nikdy v životě. Cítila jsem se psychicky vyčerpaná, totální zdevastování mozku, pocit úzkosti, deprese, zmatenosti, zoufalství, měla jsem pocit že ten emoční nápor neunesu, jako bych se vevnitř rozpadala a ve mně nezůstalo nic.. jen prázdnota. Večer jsem nemohla spát, protože jsem se obávala toho, že se probudím v alternativní realitě s mrtvými kuřaty a předčasně narozeným zmutovaným '' děťátkem. '' Ale přesto všechno, je Eraserhead znepokojivě krásný a troufnu si i říct, že je vrcholem surrealistické filmové tvorby a ztělesněním surrealistického umění. Plno lidí dá tomuto snímku odpad s tím, že ho nepochopili a že neví co znamená, ale víte co? Ono to neznamená nic. Nesnažte se ho pochopit, protože ho nikdy nepochopíte. David Lynch to nikdy neprozradí, protože by to ztratilo své kouzlo a tajemství. On převedl jen své noční můry, podvědomí a obavy na plátno a je úžasné, jak je schopný udělat obyčejné věci z každodenního života tak, že vypadají děsivě a hrozně. Není to film, který bych chtěla vidět znovu, ale přesto všechno vím, že ho znovu uvidím. Plný počet a místo v mé TOP 10 filmů si zaslouží oprávněně, protože jak už jsem psala, takové pocity ve mně film vyvolal úplně poprvé. (19.06.2012)

Tento film Davida Lynche mi málem vymazal moji osobnost. Už po 15 minutách sledování se ve mně začalo z té pakárny probouzet moje dosud skryté schizofrenní dvojče a na konci filmu jsem ležel v křesle s poslintaným límcem u košile a vyhaslýma očima. Dokonalý výplach mozku, říkám si dnes. Jiní musí fetovat, mi na to stačil tenhle film. A zajímá vás jak jsem zase přišel k sobě ? Moje tehdejší žena mi ten film pustila pozpátku. Řeknu vám, takhle naopak mi to přišlo nějak smysluplnější. (30.07.2002)