Lost Highway

V anketě o nejpsychopatičtější lynchovinu patří u mě Lost Highway bronzová příčka po Hlavě a Inland Empire, těsně před Twin Peaks (myslím film, seriál stojí bokem). Špičkový výkon Patricie Arquette, oba mužští představitelé ji však šlapou na paty. Rammsteini, porno a Marylin Manson, světla ozařující rychle mizející silnici, muž s nejděsivějším pohledem na světě, ovládající velice nepříjemné triky (telefon...brrr) a příběh, který nejspíš začíná tam kde končí a naopak. Je to Lynch ve své vrcholné formě a to je také to nejlepší doporučení/ odrazení, které můžu nabídnout. 80% (16.08.2006)

Lynch jakýmsi metaforickým způsobem vypráví o rozdpolcené osobnosti a předkládá její schizofrenní svět divákovi, jakoby byl naprosto normální, nic neobjasňuje, logiku ani nehledá a má to úžasné kouzlo. V atmosféře se vznáší něco zvláštního, tajemného až děsivého, ale i přes svou nepochopitelnost "to" neustále vzbouzí a udržuje divácký zájem. Narativní skok zhruba v polovině (ještě k tomu skok spíše do horší části, než do lepší) byl však pro mě až moc provokativní, navíc Lynch mi samozřejmě ani nedopřál srozumitelnou, spojovací, nebo vlastně jakoukoliv pointu. Není pak divu, že z takto ambivalentního filmu jsou i pocity poněkud... Zmatené. Stále však nezapomenutelný zážitek, který nemá daleko k pěti hvězdičkám. 8/10 (02.05.2009)

Už si nepamätám o čom to je, nepamätám si žiadnu súvislú scénu ani že by mi tento film bol niečo dal. Pamätám si však, že som ho nepochopila a okrem miestami zaujímavej vizuálnej stránky ma na ňom nič nebavilo. Lynch je fajn režisér, ale keď sa niekedy pýši nepochopiteľnosťou svojich filmov, je to už pre mňa mimo misu. Alebo keď upravím 2Pacovu charakteristiku - videla som, nezaujalo ma, neoslovilo ma, nepochopila som. Amen. (27.05.2005)

Prostredníctvom snímku "Lost Highway" som sa zoznámil s nekonvenčnou tvorbou amerického režiséra Davida Lyncha. V roku 1997 som si naň zašiel do kina. Po viac ako dvoch hodinách som vychádzal von užasnutý, okúzlený a zmätený. David Lynch ma dostal, vyrazil mi dych, rozšíril moje filmové obzory. Nič tak sureálne, haluciogénne a znepokojúce som nevidel. Od vtedy som si pozrel už mnoho jeho snímkov, no najradšej sa vždy vraciam práve ku titulu "Lost Highway". Je to geniálny film. ***** (18.10.2017)

"...výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. U pacienta, jenž trpí schizofrenní poruchou dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět." Toť definice stavu osobnosti Freda Madisona; stavu, který se výrazně odrazil v narativní struktuře a podvod na divákovi může začít... (29.10.2007)