Lost Highway

Forgive me, Father, for I got Lost... a i když si myslím, že chápu, nehodlám se v brzké době najít. Většina z nás je nějak ujetá, akorát každý jiným směrem. A já hodlám ujíždět po setmělé dálnici s plynem sešlápnutým k podlaze a s Bowieho hlasem v přehrávači místy, kde mě čekají mnohem zajímavější setkání než ta s výtluky, policejními hlídkami, kamióny a zácpami. I když mi možná za jízdy poklepe ze zadního sedadla na rameno někdo, o kom jsem vůbec netušila, že tam celou dobu sedí. Třebaže jsme se už určitě předtím setkali. Kdo máte zájem, račte přisednout, za okamžik otáčím klíčky v motoru... (17.02.2011)

Můj první Lynch a s ním i klasické "Nevím o čem to bylo, ale bylo to super!" Teď už si nerozumím s těmi, kteří u toho zůstali, stejně jako s těmi, kteří na šesté zhlédnutí objevili konečně tu sedmou rovinu filmu. Lynch si báječně dovede hrát s divákem a jeho filmovými předsudky. Naprosto čirý filmový prožitek, který může být zkalen pouze vytrvalostí vašeho standardizovaného filmového vnímání a zoufalou snahou pochopit. Dokážete film prožít i bez ní? (28.09.2005)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Další mysteriózní lahůdka z dílny Davida Lynche... utkví vám v hlavě, bude vás hlodat a hlodat. Budete přemýšlet, bádat a luštit. A tak to má být! Výborný je také soundtrack... Nevím, proč ale hodně se mi líbila Patricia Arquette, přesně se do role hodila, takové hříšné neviňátko alias nevinně vypadající pornoherečka... (18.02.2007)

„We´ve met before, haven´t we?“ Nejdřív jsem nechápal, přesto za ty poutavé obrazy pět hvězd. Pak jsem pochopil (I think so) a stupnice je mi směrem nahoru nedostačující. Máte můj bezmezný obdiv pane Lynchi, pane Gifforde! První setkaní Peta s Alice při This magic moment (L.Reed) je pro mě jedna z nejromantičtějších filmových scén vůbec. Paradoxně snová, tak jak to v životě chodí.. (29.08.2008)