Lost Highway

Ano, výborná technická stránka filmu, skvělá atmosféra a napětí, slušné herecké výkony a zvláštní, mnou (opět) nepochopený příběh. Ale výše uvedené jsem vlastně od snímku čekal, takže s ním nemám větší problém. Navíc je prima, že i diváci, kteří nejsou fanatici přes Lynchovu tvorbu, si při jeho sledování mohou užít když nic jiného, tak alespoň již zmíněnou luxusní atmosféru a napětí. Přesto Mulholland Drive mě chytl více. (27.03.2011)

Od chvíle, kdy to přestává dávat smysl, jsem se to smažil nějak uchopit a racionálně vysvětlit, ale ono to prostě nejde. Možná díky podobenství, paralele, nebo jak se tomu říká, ale to je mimo realitu. Zkrátka bacha, tohle obsahuje fantasy prvky. Chápu, co v tom lidi vidí, ale mně to nic neříká. Nemluvě o tom, jak mě sral ten napudrovanej kokot s kamerou. (26.08.2014)

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Začínám pana Lynche silně podezírat, že s námi hraje hodně nekalou hru a že prostě jeho filmy nic znamenat nemají a on se mezitím doma škodolibě směje, že jsme mu na to všichni skočili a pouštíme si je pořád dokola ve snaze najít v nich smysl, pochopit je. Třeba se pletu, ale Lost Highway mi přijde ze všech Lynchovin naprosto nejlynchovitější, velmi chaotický, ale také velmi sugestivní. Hlavně ze začátku by se atmosféra dala krájet, napětí z obrazovky skoro teče, ale i tak na mě film jako celek působil jako jeden obrovský podivný chaos a dokud se nedonutím pustit si ho znova, zastavím hodnocení na alibistických 60%. (13.07.2009)

Fred je v tenzi. Ve strašné tenzi. Je jako tygr v kleci. Těžko říct proč - má sexy a zřejmě hodnou manželku, barák jako kráva, hraje profesionálně na saxofon a všechno v jeho životě se zdá být v naprostém pořádku. Přesto Fred působí dojmem, že každou chvíli vybuchne jako sopka. A zrovna Freda si vyhlídne nějaký úchylák a začne mu posílat videokazety, na nichž je nahraný Fredův dům i spící Fred s manželkou... A to už je na Freda trochu moc. Tak bych popsal první půlhodinu, u které jsem si nemohl pomoct a navzdory sugestivní a znepokojivé atmosféře se pořád pochechtával. S Fredovým nástupem do vězení ale zároveň nastoupila nuda, kterou jsem se neprokousal, takže nehvězdičkuju. (07.02.2017)