Lost Highway

Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! (14.12.2005)

Dva. Dva pohledy. Dvě mince. Jedna strana. Temná posedlost. Vina. Trest. Sterilní zkumavka. Neuchopitelná podstata. Okamžik. Písek v hodinách. Zrnko písku. Slepá ulička. Porno. Vůně sexu. Tma. Láska. Dvě tmy... http://www.youtube.com/watch?v=kb2RlCnZqzg (19.06.2010)

Tak jsem si zde definitivně potvrdil, že David Lynch je kokot. Narozdíl od ještě sračkoidnějšího díla Mulholland Drive zde alspoň nemusíte čekat až se vše vysvětlí na konci, ale dáváte si vše dohromady postupně. Asi 3x jsem během filmu usnul, takhle moc je atraktivní. Asi tak 10x se ve filmu šoustá. Proč se na film podívat? Snad pouze díky dokonale tajemnému Robert Blakeovi a pěknému soundtracku. Samozřejmě si myslím, že jsem film pochopil a že je vlastně strašně primitivní. Že bych si tím byl však jistý, tak to ani náhodou. S druhým zhlédnutím bych se samozřejmě ujistil, ale k tomu se rozhodně nechystám. Rozhodně se alespoň jedná o film, který má nějakou kostru. To se třeba o takovém Mulholland Drive říct nedá. Nic to ovšem nemění na faktu, že Davida Lynche stále nesnáším, protože vytváří kokotiny, které aranžuje tak, aby jako kokotiny nevypadaly. Tohle prostě není umění, ale vychcanost. 2* (03.08.2012)

"...výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. U pacienta, jenž trpí schizofrenní poruchou dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět." Toť definice stavu osobnosti Freda Madisona; stavu, který se výrazně odrazil v narativní struktuře a podvod na divákovi může začít... (29.10.2007)

Pointa mi nedošla, na interpretace o rozdvojení osobnosti reaguji vyjeveným výrazem, ale to Lynchovi nebránilo v tom, aby mě tímhle sežvýkal a vyplivnul. Jen ta gradující zmatenost zkrátka v určitých momentech zamrzí a dělá z Lost Highway "jen" povedenou hračku, jejíž hlavní výhoda zůstává v tom, že zkoumání významů nám nedá spát. (01.01.2006)