Lost Highway

"...výrazná změna myšlenkových pochodů a vnímání reality, dále dochází k poruchám emočních reakcí na vnější podněty a schopnost komunikace s okolím. Hlavními příznaky jsou především úzkost, bludy a halucinace, dezorganizované a neklidné chování. U pacienta, jenž trpí schizofrenní poruchou dochází k rozštěpu mysli (rozštěpu ve smyslu rozporu mezi vnímanou realitou a realitou samotnou) a celkovému úpadku osobnosti. Pacient je vztahovačný, pronásledovaný bludy a smyšlenkami, mluví si pro sebe, vytváří umělý svět." Toť definice stavu osobnosti Freda Madisona; stavu, který se výrazně odrazil v narativní struktuře a podvod na divákovi může začít... (29.10.2007)

Je těžké hodnotit film, který sem nepochopil.. Zase.. na rozdíl od Mullholand drive ovšem Lost Highway působí dojmem, že to tentokrát má nějakej hlubší smysl, který by se při troše štěstí dal objevit..ale nevím... Jinak po technické stránce naprosto skvělé, Lynch naprosto mistrovsky míchá prvky mysteriózního trihlleru, psychologického Teenagerského dramatu a hororu k posrání, dopněno naprosto perfektně sedící hudbou, střídá zdlouhavé depresivní záběry na temná zákoutí s velide videoklipově střiženmi záběry, herci podávají velice zvláštní herecké výkony (především Bill Pullman v první části...) Rozhodně lepší než Mullholand Drive... (05.04.2006)

Lynch jakýmsi metaforickým způsobem vypráví o rozdpolcené osobnosti a předkládá její schizofrenní svět divákovi, jakoby byl naprosto normální, nic neobjasňuje, logiku ani nehledá a má to úžasné kouzlo. V atmosféře se vznáší něco zvláštního, tajemného až děsivého, ale i přes svou nepochopitelnost "to" neustále vzbouzí a udržuje divácký zájem. Narativní skok zhruba v polovině (ještě k tomu skok spíše do horší části, než do lepší) byl však pro mě až moc provokativní, navíc Lynch mi samozřejmě ani nedopřál srozumitelnou, spojovací, nebo vlastně jakoukoliv pointu. Není pak divu, že z takto ambivalentního filmu jsou i pocity poněkud... Zmatené. Stále však nezapomenutelný zážitek, který nemá daleko k pěti hvězdičkám. 8/10 (02.05.2009)

Můj první Lynch a s ním i klasické "Nevím o čem to bylo, ale bylo to super!" Teď už si nerozumím s těmi, kteří u toho zůstali, stejně jako s těmi, kteří na šesté zhlédnutí objevili konečně tu sedmou rovinu filmu. Lynch si báječně dovede hrát s divákem a jeho filmovými předsudky. Naprosto čirý filmový prožitek, který může být zkalen pouze vytrvalostí vašeho standardizovaného filmového vnímání a zoufalou snahou pochopit. Dokážete film prožít i bez ní? (28.09.2005)

Fred je v tenzi. Ve strašné tenzi. Je jako tygr v kleci. Těžko říct proč - má sexy a zřejmě hodnou manželku, barák jako kráva, hraje profesionálně na saxofon a všechno v jeho životě se zdá být v naprostém pořádku. Přesto Fred působí dojmem, že každou chvíli vybuchne jako sopka. A zrovna Freda si vyhlídne nějaký úchylák a začne mu posílat videokazety, na nichž je nahraný Fredův dům i spící Fred s manželkou... A to už je na Freda trochu moc. Tak bych popsal první půlhodinu, u které jsem si nemohl pomoct a navzdory sugestivní a znepokojivé atmosféře se pořád pochechtával. S Fredovým nástupem do vězení ale zároveň nastoupila nuda, kterou jsem se neprokousal, takže nehvězdičkuju. (07.02.2017)