Lost Highway

Klasický Lynch. Sny kopulují s realitou, postavy se utápějí v nejčernější temnotě plné obrazů zobrazujících násilí, perverzního sexu a bezvýchodnosti naší existence. Záverečné zacyklení celého filmu je podle mého názoru jenom pomrknutí Lynche na všechny hloubavé duše, které donekonečna hledají smysl v něčem, co smysl nemá. (09.03.2024)

Nedalo mi neprečítať si na internete jednu z vysvetľujúcich teórií Lost Highway. Znela vcelku pochopiteľne a uveriteľne a verím, že to tak aj bolo. Nebudem hovoriť pointu. Chcem tým povedať, že ma táto teória nepresvedčila o geniálnosti filmu, skôr naopak mi pripadá ešte o niečo slabší, keď som iba tušil, o čom by to mohlo asi tak byť. Tieto články nečítam, pokiaľ ma film nejak extra nezaujal, pretože vtedy chcem na všetko prísť sám. A vadí mi použitý rádoby cool soundtrack s vtedajšími "drsnými" rock stars typu Raimmstein. Oslovovať mladé publikum takýmto spôsobom je pod Lynchovu úroveň. (17.06.2012)

Asi jste zažili pocit bezmoci při noční můře, kdy cítíte nevýslovnou hrůzu, vlastně nevíte ani z čeho, ale stejně z ní není úniku. Nejspíš ji zažila drtivá většina lidí, jen ta šťastnější část si to nepamatuje. Lost Highway je zfilmovaná noční můra, film, který dost dobře nemá cenu chápat, ale který je možné vnímat a který brnká na iracionální část naší psychiky. Lost Highway je vlastně starší sourozenec Mulholland Drive. Jde o mysteriózní příběh dvou mužů - každému je vyhrazena část filmu, aby ve finále jejich životy splynuly v jeden. Lynch svůj snímek zaplnil zvláštními postavami včetně jedné osudové ženy, kterou ztvárnila Patricia Arquette. Lynchův snímek, to je skládačka, kterou vlastně ani na konci filmu není možné složit, protože některé díly si ďábelský režisér nechává pro sebe. Lynch toho o svých hrdinech divákům prozrazuje hodně málo a stejně málo prozrazuje i svým hercům. Během natáčení oba dva hlavní hrdinové své postavy nechápali, lépe řečeno nevěděli, jak je mají hrát, a když se obraceli na režiséra, jen se usmíval a nechal je v jejich nejistotě. Jak to vlastně bylo a jestli film není např. popsáním duševních pochodů schizofrenika, to si každý divák musí rozřešit sám. A možná je lepší to neřešit a poddat se atmosféře. Bavil jsem se skvěle a taky jsem se přiměřeně bál. Díky skutečně bizardním postavám a zvláštnímu hypnotickému napětí je Lost Highway možné vnímat jako svérázný mysteriózní horor. Na téhle dálnici je zajímavé se ztratit už kvůli výborné hudbě s neméně výbornými texty. Celkový dojem: 95 %. (05.01.2008)

Forgive me, Father, for I got Lost... a i když si myslím, že chápu, nehodlám se v brzké době najít. Většina z nás je nějak ujetá, akorát každý jiným směrem. A já hodlám ujíždět po setmělé dálnici s plynem sešlápnutým k podlaze a s Bowieho hlasem v přehrávači místy, kde mě čekají mnohem zajímavější setkání než ta s výtluky, policejními hlídkami, kamióny a zácpami. I když mi možná za jízdy poklepe ze zadního sedadla na rameno někdo, o kom jsem vůbec netušila, že tam celou dobu sedí. Třebaže jsme se už určitě předtím setkali. Kdo máte zájem, račte přisednout, za okamžik otáčím klíčky v motoru... (17.02.2011)

Scénář: Barry Gifford, David Lynch .. Typické. Opakující se lynčující motivy, ale kromě originálního postupu mi prostě chybí originalita celku!!! David Lynch totiž zjevně přesně (ne)ví co režíruje a racionální divák tak krutě tápe. Je to dobře či nikoliv? Podle všeobecného ohlasu vidím, že je většině celkem jedno, o čem film vlastně pojednává, když je dobře a tajemně natočený .. jenže to, vědět o co jde a nějak to šikovně vypointovat, mi opravdu chybí! Kladů vidím opravdu mnoho, vlastně celé formální stránka, kompozice scén a hudby, výtečná režie a výborně vedení herci (ta Patricia je tááák sexy), ale ten fádní obsah - škoda dalších slov, která by stejně NIC neosvětlila (09.06.2006)