Zběsilost v srdci

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda je David Lynch génius či psychopat a ani "Zběsilost v srdci" mi v tom neudělala jasno... Jednoduchý děj, zpočátku špatná orientace v postavách (pouze primitivové nebo různě velcí šílenci), snad každá druhá scéna je absurdní, nechybí velké množství sexuálních scén ani tuny vulgarismů. Zkrátka typický Lynch, který si nebere servítky.;-) Zážitek mi bohužel kazí konec, který působí jako z jiného filmu. I když - ona vlastně byla celá první polovina o mnoho lepší... Ale ať už je film jaký chce, nezapomenutelné scény ala sugestivní autonehoda či ustřelení hlavy mě dostanou vždycky.;-) (27.12.2009)

V srdci nosím spíš Mulholland Drive či Modrý samet a Zběsilost jsem (ač Lynchův fanda) několikrát vypnul po úvodní čtvrthodině, přesto ale nakonec stála za to. Zatím jsem schopen jen trochy dojmologie: přes všechny násilnické excesy se mi zdála podezřele přehledná, pohádková, neměl jsem ten pocit tajemna jako u výše jmenovaných snímků. Snad mi chybí ty typické rudé závěsy a trpaslíci... Víc po další projekci. (13.01.2008)

David Lynch někdy umí překvapit i normálním filmem. Odmyslíme-li tedy tu čarodějnici na koštěti:) Willem Dafoe je neskutečně mimo až sem valil oči, škoda že nedostal ještě více prostoru, protože vytvořil parádní postavičku. Režisér se tentokráte zbláznil do šminek (červený lak na nehty a červená rtěnka) a taky si nedal pokoj s motivem ohně. Ale hodnocení? 70% PS: Metal forever a Elvis taky ujde. (25.06.2009)

Bizarně-šílená road-story křížená s love-movie s obskurně-romantickým happy-endem v nejlepším Giffordovsko-Lynchovském duchu... "Moje sako z hadí kůže je symbol mé individuality a víry v osobní svobodu..." dí Sailor a se zběsilostí sobě vlastní prorve se marností a protivenstvím až k věčné lásce s Lulou. "Škoda, že je tak daleko za čarodějem ze země Oz, škoda, že za ním nemůžeme..." Jojo. Nevadí! Davide! Sailore! Lulo! Love me tender... Lahůdka pro náročné, fajnšmekry a znalce. Nic k popcornu s colou... (05.02.2006)

Po Modrém sametu je tu znovu nabitá sexuální atmosféra, zase je tu spousta magorů, zase se na to hezky kouká, ale už je to trochu ohrané a únavné. Zběsilost v srdci a Modrý samet jsou naprosto v pohodě stravitelné filmy, které se v podstatě, mimo těch magorů, ani nijak zvlášť neliší od zaběhnutého standardu. Eraserhead a Lynchovy krátkometrážní snímky, to jsou šílenosti, to je u mě pravý Lynch, takový, jakého jsem poznal, takový, jakého jsem nenáviděl a nedokázal skousnout. Nyní, i přesto, že se mi ty jeho "normální" filmy líbí nepoměrně více, než jeho prvotní bizarnosti (ve slabších chvílích je nazývám kravinami), cítím se pak nějakým zvláštním způsobem podveden. A teď o něčem docela jiném. Nicolas Cage mě dokonale překvapil. Jeho herecký výkon, šarm a styl jsou neskutečné. V podstatě kdekoliv, kde ho vidím, tak mi kazí pocit z filmu. Nějak mi prostě nesedí. Není to sice extrém, jako v případě Orlanda Blooma, ale stačí to na to, abych mu v každém filmu přál nějakou roztomile nechutnou smrt. Tentokrát ale ve svém nezvykle mladém podání, než ho normálně vídám, výborně strhnul. Naopak je tomu u Laury Dern.... Neznám jí v podstatě odnikud jinud, než z Jurských parků, Modrého sametu a dnes i ze Zběsilosti v srdci a na rozdíl od Nicolase Cage jsem ze z ní mohl zblít i tentokrát. Ani nevím, co proti ní mám. Možná její hysterické podání, nebo snad fakt, že i když se snaží ve filmech vypadat jako sexbomba, mám z jejího podání tak akorát husí kůži, jelikož je prostě fuj. Jinak film byl dobrý. Typický zástupce syndromu: "3 je málo - 4 moc". (03.08.2006)