Králíček Jojo

„JSI TROCHU VYCHRTLÝ A NEOBLÍBENÝ A NEUMÍŠ SI ZAVÁZAT TKANIČKY, AČKOLIV JE TI UŽ 10 LET. A PŘESTO JSI TEN NEJLEPŠEJŠÍ NÁCEK V NĚMECKU...“ /// Vypadalo to na ujetej film, ale nakonec se z toho vyklubalo drama… o lásce? Tak hlavně tady o tu zrůdnou fašistickou ideologii, která je servírována odlehčenou formou, která rozhodně pobaví. Taika Waititi je trochu „jinej“. Jeho smysl pro humor nesedne každýmu, ale tady… asi taky ne. (Třeba i kvůli tomu Hitlerovi.) Mě jo, ale problém jsem měl s jinejma věcma. Třeba s tím, že i když se tady dějí zlý věci, tak mě to nechávalo celkem chladným. Což platí i o Scarlett. Vynahradil mi to Sam Rockwell, ale na víc jak tři hvězdy to prostě není. Výsledkem totiž není ani zdařilá satira, ani silný protiválečný drama. Od všeho dostanete kousek. Jednotlivě to funguje. Jako celek už to takovej šlágr není. Možná kdyby to drama šlo stejně jako humor „přes hranu“. Možná… Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Caging Skies“, kterou v roce 2008 napsala Christine Leunens, neznám. 2.) Máme doma malýho nácíčka, kterej se chce naučit něco novýho o Židech. 3.) Thx za titule „JustMeeKatie“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2020)

Originální, důvtipná, společensky komplexní a povětšinou docela zábavná až ulítlá válečná satira, která osciluje někde mezi Life is Beautiful a No Mans Land. Nepůjčuje si z ani jednoho téměř nic, přesto působí místy jako zralé víno, které tady s námi už nějakých těch pár let je a při sledování prostě víš co tě čeká. Waititi potvrzuje, že talent na funny scénáře umí uplatnit nejen ve velkorysých blockbusterech od Marvelu, ale stejně tak v nízkorozpočtové válečné komedii. Sice bez silnějšího tempa a skutečně nezapomenutelných scén, pořád ale setsakramentsky pozitivní, s důrazem na tradiční lidské hodnoty. Není potřeba vidět znovu, ale minimálně jednou povinnost. (17.06.2020)

Zbytečná rozjuchanost, film chvilkama působí skoro tak bláznivě jako staré němé komedie, což jeho dramatičnosti dodává na křečovitosti. Bláznivost v tomto případě neznamená hravost jako třeba u Život je krásný, spíš je tu taková nepatřičná (trapná, už jsem jen čekala, zda se objeví Američany tak oblíbené prdění a vrážení do skla) a postava Adolfa je úplně navíc. Vtipné to není, kvůli snaze o dětinský humor to není ani smutné. Ale pozadí příběhu o klukovi, co se vypořádává s tím, co si chce myslet a co mu vštěpují dospělí, aby si myslel, má něco do sebe, a stejně tak i naše česká podloubí. (21.04.2020)

To čo malo byť? Nech mi nikto nehovorí, že nemám zmysel pre humor, alebo že som neporozumel tomu, čo tým chcel autor povedať. Tu totiž nie je o čom. Nevkusné, trápne a plné gýču a lepkavého konzumu. To celé skrížené so zúfalým pokusom o stvárnenie nezmyselnosti vojny, holokaustu a ďalších holywúdsky extrémne dobre cuckavých tém, nad ktorými musia všetci producenti zamľaskať ako prasa po pive. A to všetko sa snažilo o akúsi paródiu či humor, ktorý vyznieval dosť čudne, ba priam až odpudivo. Na hranici odpadu. 30/100 (23.04.2020)

Moc pekne. Dokaze to pobavit, dojat aj velmi kruto chytit pod krkom. Herci do jedneho uzasni, rovnako sklbenie zanrov. Najlepsie vsak je, ze sa tomu vyborne dari predavat svoj message. Nackovia su totiz banda nesvojpravnych a zmanipulovanych oviec, z ktorych si musime robit srandu aby sme sa ich nebali. Nielen v nasich koncinach dolezita zalezitost, ktora snad aspon niekomu otvori oci. 9/10 (26.01.2020)