Králíček Jojo

9/10 Taika je božan. Jeho nová historická satira kloubí veškerý tvůrčí um s naprosto jasnou vizí, která vás dokáže bavit, ale i citelně zranit. Jeho zdaleka nejemocionálnější snímek, ve kterém je taková kanonáda nápadů, že by se současný Hollywood měl stydět. Perfektní herecké výkony (Davise čeká velká budoucnost), skvělě napsané postavy (Rockwell i Johansson válí), nádherná kamera (fakt to stálo kolem dvaceti mega?!), úžasná hudba (We Are Heroes ftw) či plně funkční a originálně pojmuté gagy ("Hail Hitler!"). Zkrátka a dobře - bravůrně vybalancovaný mix, kterému nechybí takřka nic! Velká pecka. (29.01.2020)

Mnohem víc než čtyři, ale přece ne plný počet. *** Je to po delší době absolutní, svrchovaný film: maximálně nakažlivě osvobozující svou rozjařující filmovostí, úžasně dbalý, aby se nepodřídil diktátu tématu, vysmekávající se mu hladce a hbitě nepřebernými způsoby odvázanými prostředky jako úhoř, aniž by však divákům sebeméně dovolil unikat smrtelně vážné podstatě jeho sdělení. Je to ale film a nebojí se nic filmového použít. *** Dala bych deset hvězd, kdyby si tohle dokázal udržet absolutně, ale tam, kde nejde o Hitlera, o válku, o fanatismus, o využívání klukovské touhy patřit do party, ale o lásku a city, místy přece jen v Jojově postavě uklouzne k melodramatu, což mě vytrhovalo, rušilo z té jízdy a ve svém hodnocení to nemůžu poctivě pominout. *** BTW: Je mimo mísu zrovna tomuhle počinu vytýkat, že herci mluví v německém prostředí anglicky, naopak, film tenhle problém prostořece zviditelňuje a využívá k svému prospěchu a herci se můžou přetrhnout, aby si divák dosyta užil jejich různě rozvinuté verze němgličtiny. *~ (27.01.2020)

Kto by to povedal, že najlepší feel good roka bude coming of age o Hitlerjugend? Jojo Rabbit je podobný rokenrol, ako bol svojho času Wolf of Wall Street. Technicky to dokonalé nie je, ale cítiť v tom strašne veľa energie, zápalu a punkovej odviazanosti. Má to srdiečko, kopec humoru, ale najmä skvelú myšlienku a bohovských hercov (Rebel Wilson!). Taká Scarlett Johansson je tu azda ešte lepšia ako v Marriage Story. Taika dáva! (21.02.2020)

V závěru jsem skutečně měl chuť si s těmi svobodnými dětmi zatančit. Konec zcela podtrhuje veškerou "ulítlost" filmu, který nás zve do poblázněného světa, jen tu není Leslie Nielsen ani Charlie Sheen ale Adolf, žadonící o hajlík. I kdyby to jenom mělo nasrat všechny ty vypatlance, kteří v tuto nejzvrácenější ideologii dnes stále ještě věří a obdivují, ale ono je to fakt dobrý, ty děcka to hrajou fantasticky, dvojice Jojo&Yorki by mohla mít vlastní show, oba herci skutečně vynikající, k tomu úžasná Scarlett a skvělá režie tohoto nelehkého, možná až skoro žánrově neslučitelného, tedy v obstojné formě, tématu. Zde je možné si z něj udělat srandu, zasmát se a zároveň si uvědomit tragičnost onoho pobláznění, jež se stala skutečností, lidé buď blázní...nebo visí...i na tuto stránku války film nezapomíná, miliony lidí mizí, někde daleko, ale stále se blázní, celý svět, jak se v tom má jeden vyznat, natož když je ti deset a chtěj po tobě zabíjet králíčka, ty chceš být hodný, ale musíš být zlý. Škoda, že film nenatočili sami Němci, pozůstatky německé generace, jež byla několik dlouhých let cvičena a zároveň podváděna, vychovávána ve lži, aby nakonec byla ponechána napospas hladovým rusům, jsou jistě silně zakořeněny a kde kdo by mohl vyprávět. I tak je ale atmosféra skvělá, osobně jsem si v tom našel všechno, co jsem potřeboval a případně bych rád vysvětlil svému dítěti, což si myslím, bylo i tak zamýšleno, film s jasným tématem pro několik generací, bavilo mě to. [Kino Citadela] (06.03.2020)

Králíček, co rozsévá bobky absurdnosti. Ano, v jistém ohledu tenhle počin na mě působil absurdně. To nemusí být nutně zápor, ovšem stejně tak tenhle ráz filmu dodal značnou vypravěčskou nevyrovnanost. Nicméně hlavní přednost filmu vidím v jeho invenčním uchopení, čímž se většina tvůrců ve válečném žánru příliš nezaobírá. A to tenhle snímek odštěpuje od zbytku spřízněných počinů. Taika Waititi zaštítil svůj režijní výtvor scénářem, neopomenul pro sebe napsat roli imaginárního Hitlera v komediálním rozměru, jenž se přátelí s desetiletým hlavním hrdinou zvaným Jojo, kterého zaslepila nacistická ideologie. A komediální výstupy Taika Waititiho v roli Hitlera (namaskovaný byl nepovedeně) kazí co se dá a naprosto ničí vypravěčský rytmus. A přitom nápad na satiru totalitních režimů je trefný, sice nijak extra objevný, v konečném kontextu je to ale celkem funkční. Jistě, za cenu obětí. Za oběť padla napínavost příběhu. Když totiž je v domě ukrývána židovská dívka, tak to svádí k nejedné pekelně napínavé situaci, kdy se čelí jejímu prozrazení gestapu, které skutečně dorazí na místo udání. V celém filmu je vlastně taková vyhrocená scéna jen jedna, což je škoda. Větší prostor dostaly vzájemné poznávací dialogy mezi Jojem a židovkou Elsou, které ne vždy zabavily. A někde mezi nimi kmitá hvězdná Scarlett Johansson a hrozba špagátu (viz film). Hlavními protagonisty příběhu, dojemného i nevšedního, jsou však především dětští hrdinové, kteří dovedně zprostředkovali krutost i dojemnost války, vměstnanou do dialogu. Roman Griffin Davis a Thomasin McKenzie jsou rozhodně originální a zapamatovatelní představitelé a jejich rozhovory v podkroví filmu jednu dobu dost vládnou. Akční složka představuje jen nepatrný zlomek v téměř dvouhodinovém filmu. A je znát, že úmysl s ní šetřit, byl celkem promyšlený, neb vynikne následná drastičnost a dramatičnost vyprávění. Dojde na zúčtování s imaginárním Hitlerem, na vyprofilování zla s lidskou tváří (scény se Samem Rockwellem) a dokonce nechybí ani propašovaná komika od Rebel Wilson. A v tvůrčím štábu nalezneme výraznou českou stopu. A i inspirace českým filmem Musíme si pomáhat je nepřehlédnutelná. Snímek má své slabiny, určitě vázne hlavně dynamika a napětí, načež to působí poněkud roztahaným dojmem. Waititi a spol. si nalezl optimálně nevšední studii ideologických útvarů a předložil svůj svérázný pohled na ně. S kvalitním osazenstvem dosáhl potřebných satirických kvalit. 7/10 (19.04.2020)