Nahá pastýřka

Prazvláštní spojení tradiční ČB podívané s moderními postupy, jakými se točí spíše dnes. Jednak je tu ono míchání žánrů detektivky a komedie, které ladí spíše se současným US pojetím (dáme do toho tyhle žánry, zatřeseme a uvidíme, co z toho vypadne). Co ale ještě víc praští do očí je strhující tempo vyprávění a práce střihu. Film předběhl dobu o 60 let. K tomuto žánru a zobrazení se více hodí pomalejší postup, lepší prokreslení postav, hlubší ponor do případu. Nahá pastýřka je zamotaná, postav je hodně a moc se o nich nedozvíme a kriminalisté jsou až příliš dokonalí, protože zamotanec rozpletou během několika hodin a v zatraceném kalupu. Kdyby takto opravdu policie (či tehdejší VB) pracovala...tak asi všichni bručíme. Spíše jsem se v tom ztrácel a film si moc neužil. Za pana Pacínka a jeho finis coronat opus musím ovšem hvězdu přidat. (11.09.2010)

Body dávám především za herecké výkony, zápletka sama je sice solidní, ale spíše okrajová a tomu odpovídá i minimální aktivita Jana Skopečka and company a V Menšíka, který se taky věnuje více ochotnické režii. Martin Rúžek je vynikající jako pijící a svou práci milující malíř, Bohumil Šmída v panu Pacínkovi má snad životní roli, mladý Luděk Munzar je takový trochu nemastný, paní Petrovická jako obvykle tragická, jak se snaží o musklmimiku a práce s obočím a ty smíchy - OMG. Pan Hoger je nějak jako nevyužitý, podobně jako pan Nedbal - asi scénářem. Myslím, že je těch motivů prostě až moc -Ztracený francouzský obraz a ještě to divadlo a ještě rozmařilý bratr J Mareše a navíc falšování obrazů a rozkrádání a ještě kšeftíky pana Pacínka - všechno nacpat do 91 minut asi nešlo . Nicméně je to film, který se dá vidět opakovaně i po letech a vychutnávat si každý co se mu líbí. (18.07.2017)

Jednání prvé: Státní zámek prolezlý šejdíři. Podívejme na ně, na kunsterei. Milostivá paní sem, milostivá paní tam. Neudělají krok, aniž by neprovedli nějaký ten vykutálený kšeftík, západní valuty jim čouhají i z uší, to vše přímo pod nosem esenbáka Menšíka, který má na zámku asi služebnu. (Omdlení jediného poctivce nikoli při pohledu na mrtvolu, nýbrž na zjevení Nahé pastýřky, je v této situaci zcela logické.) Jednání druhé: Protřelá šejdířka chce zítra ráno emigrovat a tak si dá s otravným somrákem schůzku už na dnes večer? Nota bene na dobu, kdy potřebuje tajně odebrat obraz? Pak ji nenapadne nic lepšího pro klidný odjezd než se pokusit ho zapíchnout? Nota bene vlastního bratra? Nu, dobře jí tak, krávě. Jednání třetí: Nejprve to vypadá na nejdementnější vraždu v dějinách české kriminálky. Pak se to sice překvapivě zkomplikuje a celý průběh vyšetřování skýtá velmi sympatickou společenskou zábavu. Ovšem závěr je ještě promyšlenější než úvod - jednání čtvrté: Jakže? Vrah si má po veřejné inscenaci falešného doznání myslet, že případ je uzavřen? Jakže? Oba obrazy jsou k disposici, ví se, která bije a on si má myslet, že proklouzne s tím správným? Jakže? On si to dokonce opravdu myslí? A nakonec kapituluje pod tíhou takových důkazů, jako je nesprávná expertíza a umaštěná kapsa? Nehledě na to, že je divákovi už dopředu prozrazen tím, jak pronáší své „to vám blahopřeji, pánové“ (zhruba 1:01:07). Tak tedy hvězdička za v tak lehkém filmu nečekaně kvalitní ochutnávku tehdejších herců. Vyšetřovatelům to docela pálí, ačkoli vypadají jako z půjčovny. Podezřelí jsou zajímavější. (Ovšem Shakespeare před dvěma sty lety, to snad ne, pane Munzar.) Druhá hvězdička specielně pro pana Pacínka („...pan Pacínek napsal hipotéza s měkkým i, ano?“ „To je těžký, já nemám ucelené klasické vzdělání.“) v podání skvělého Bhm. Šmídy. Jinak další dobový film, v němž zní z rádia Karel Gott. (21.08.2011)

„Pane profesore!“ - „Prosím?“ - „Radši nám řekněte, co jste viděl, když jste vešel do rytířského sálu.“ - „Nahou pastýřku!“ - „Vám tady běhá nějaká nahatá družstevnice?!“ Má očekávání byla z velké části naplněna. Jde o veskrze průměrnou detektivku, v níž se sice téměř celou první půl hodinu vůbec nic neděje, ale pak se naštěstí rozjede a diváka docela slušně baví. Jak vyšetřováním, kdy vraha není zase tak snadné uhádnout (jak by se možná mohlo zdát), tak občasnými zdařilými dialogovými frky. Z postav je to samozřejmě zde mnohokrát zmiňovaný Pacínek Bohumila Šmídy, ačkoliv je spíše úsměvný než doopravdy vtipný. A rozhodně má on i další podezřelí víc charismatu než všichni přemoudřelí vyšetřovatelé dohromady (a to včetně jindy tolik výrazného Menšíka, což už také o něčem svědčí). Úsměvný (ovšem nechtěně) je i samotný konec, a to především způsobem usvědčení vraha, které mi přišlo opravdu hodně naivní. Dám 3*. „Vás to teda vzalo! Copak jste ji zabil vy?“ - „Jak se něco semele, tak v tom lítá Pacínek!“ (11.10.2020)

"Co mě nepálí, nehasím. Pacínek se netáže, Pacínek vykoná." Uctivej kriminálník Pacínek, zkušeně nezdržující bezpečnostní orgány, mě hrozně bavil. Mnohem víc, než to pátrání po nahatý družstevnici. Navíc mi prakticky ukázal, co je to psát na stroji jako datel. To jsem skutečně upadl smíchy. Nicméně dvě vraždy jsou vážná věc a já jsem se dozvěděl, že podobnost s jednou dávnou vraždou je frapantní. To mě překvapilo, ale po nakouknutí do slovníku cizích slov, jsem pochopil, že pro zachování svý důstojnosti není nutný se urazit. (08.12.2021)