Chvilky

Žádné vztahy, jen chemické procesy. Film Beaty Parkanové tvoří formálně i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné mladé ženy "tady a teď" – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních kratičkých momentech. V jistém ohledu pak nabízí odpověď na to, proč neustále toužíme po životě, v němž neumíme žít. Jenovéfa Boková, oceněná za svou Anežku, kterou ztvárnila se stoprocentní autenticitou a přirozeností, prestižním Českým lvem, patří bezesporu k nejtalentovanějším herečkám své generace. (09.11.2020)

Nečekal bych, že od scenáristky děsivého Andílka na nervy se dočkáme něčeho takového. Jenže Parkanová ve své režijní prvotině předkládá velmi civilní a přitom psychologicky smysluplný portrét mladé dívky. Obsazení Bokové se vzhledem k její společenské angažovanosti a roli jedné ze zástupkyň generace mileniálů jeví jako výborný tah. Vizuálně jsou Chvilky dost obyčejné, na tom by chtělo v další tvorbě zapracovat, ale výpověď o vnitřním rozpoložení jedné dívky, jež je odmala udusávána svým okolím, je velmi věrohodná a leckdo se v ní pozná. Až vám budou rodiče zase říkat, že vědí, co je pro vás nejlepší, vzpomenete si. Velmi sypatický debut. (01.07.2018)

Režírovat svůj vlastní scénář, by měli jen opravdu talentovaní, ale hlavně soudní tvůrci. Beata Parkanová minimálně jedno z toho postrádá v tak velké míře, že stvořila film, který působí tak amatérsky, že ho někteří lidé považují za artmovie. Dlouhé záběry o ničem + krátké dialogy o h...ě = spousta prostoru pro úvahy, co se děje v hlavě Anežky (pro 99% heterosexuálních mužů opravdu hooodně složité zadání). Do těch jalových záběrů by se hodily titulky, kde by Beata Parkanová ozřejmila, co se vlastně tímto filmem snaží sdělit. Možná to bylo zřejmé ze scénáře, ale z filmu jistě ne. Pokud se pokoušela ukázat své démony, nebo pohled na svět, je mi jí líto, ale nic víc pozitivního asi o Chvilkách napsat nejde. (27.04.2019)

Anežka mně byla v mnoha ohledech velmi blízká. Ano, jedná se tady o mnoho situací, které jsou běžné, ale mě zaujala samotná Anežka, která představuje mnoho mladých lidí v dnešní době. Jak je těžké soucítit s někým, kdo už téměř nežije nebo kdo je jako její babička, jen tu trpělivost jakou měla, bylo obdivuhodné. Jak je těžké vcítit se do matky, která trpí silnými depresemi a jak se sama potýká se svým vlastním já, které chce žít, milovat a být milován. Ne jen poslouchat a dělat věci, které se holt musí, například pomáhat tátovi s dřívím. Zvednout se ze země a jen tak si chvilku snít a zapomenout na trable je někdy sakra těžký. Anežko, držím Ti všechny palce a pocit štěstí se určitě někdy dostaví. (02.05.2019)

Chvilky jsou pro mě zvláštním filmem. Svým ležérním vyprávěním se snímek nikam nežene, ani netlačí na pilu, statické záběry se střídají s dynamičtějšími obrazy kamery a v podstatě ani žádné finále se nekoná. Příběh se odehrává během jednoho roku, kde hlavní hrdinka proplouvá životem, ve kterém se snaží najít nějaký smysl. Absence hudby navozuje realističtější ovzduší a krásné oči Jenovéfy celý film táhnou nejvíc. Povedené dílko, které má co říct a i přes zdánlivě nečinný děj se v něm ukrývá hluboké životní poselství. (01.09.2022)