Hlava 22

Chvílema parádně a vtipně ujetý, jen aby to vzápětí bylo brutální, drsný, emotivní a šokující. Nezvyklá kombinace, avšak fungující na jedničku - podle mě i líp než v knížce. Ovšem nutno dodat, že tu jsem četl před víc jak deseti lety a tak si z ní pamatuju skoro prd (hlavně scéna s bitkou s kočkou Mladýho Joe (nebo jak se jmenoval) mi uvízla v paměti a ta tu naneštěstí není), takže se radši tomuhle porovnání nakonec vyhnu. (02.06.2019)

O Hellerově díle vím jen jedno, je považováno za jednu z nejkvalitnějších satir vůbec. Letošní minisérie na to jde ale o něco jinak, ano, jsou zde dost vtipné, dost karikaturující místa a člověk se i zasměje, každopádně převládá surový tón a krom krve a mrtvol nám je nabídnuta i dost slušná cesta do hlubin vojákovi duše. Absurdita války z tohoto šestidílka srší všemi směry. Asi to není úplně na plný počet, jsou zde i hluchá místa, ale nijak nepřekáží, hlavně mi přijde, že seriál vlastně moc neví, jestli má parodovat, nebo naturalisticky zobrazovat válku a vše kolem ní. Možná je to dobře, možná to mohlo být o něco lepší. Nicméně hodně povedené, taková kombinace MASHe a Bratrstva. (26.08.2019)

Opakováním k novému, anebo přímou trasou ke vždy stejnému? Názorný příklad, naprosto zřejmě unikající autorům: původní knižní logo MaM se v minisérii mění na MM a v tomto rozdílu je obsaženo vše – iluzivní spojka & vytvářela vnitřní diferenci a zdání, že dvě M jsou něco jiného, než jediná osoba Milo Minderbindera, která stojí za vším tím podnikem: měli jsme tu tedy stejnost, který se diferencuje od sebe samé a vytváří něco nového, stále se rozpínající svět ve světě, cirkulární ekonomika od M k M se symbolem & plným zákrutů a kruhovostí času. Oproti tomu MM spojené společnou vertikálou kde jedno M končí tam, kde druhé začíná, odkazuje k jednosměrné vertikále času alias linearitě času a vyprávění, které  je v případě amerických seriálů, netflixových sérií, Apple TV produktů, HBO minisérií a hollywoodských filmů stále jedno a to samé, věčný návrat stále stejného vyprávěcího mustru, vizuálních a narativních klišé a s tím glajchšaltovaných obsahů, které jsou tak v protikladu k tomu nejzákladnějšímu stavebnímu kameni knižní předlohy, že se nedá toto nereflektovat, jelikož se nejedná o změnu legitimní (protože jakýkoliv přepis knihy do filmu se původním čtenářům vždy jeví jako zjednodušení/pokroucení atp., což ale není tento případ u tohoto znásilnění samotné základní struktury vyprávění), ale politickou, ideologickou a Uměleckou s velkým u, proti čemuž je třeba bojovat vždy a všude a všemi prostředky! (10.05.2022)

Už film z roku 1970 ukázal, jak těžké je zfilmovat pro mnohé kultovní román Josepha Hellera. Vynikající černěhumorná satira o absurdnosti války je napsána útržkovitě, na přeskáčku a prakticky bez nosného děje. Je to jen řada humorných, často však dramatických i tragických scén, ve kterých hrají hlavní roli američtí vojáci na ostrově Pianosa, kteří bombardují blízké italské území. Tvůrci této minisérie si vedli velmi dobře. Nevynechali žádnou z klíčových scén, včetně té se Snowdenem. Výborné byly letecké záběry a ani herci nic nezkazili. Téměř 50 let starý film se mi líbil, ale tohle asi víc. (24.07.2019)

4,5*. Hlava 22 umí být stejně zábavná jako krutá. Mashovský humor ( řekl bych skoro až nadčasový vzhledem k tomu, jak je dílo staré ) a odlehčenou komedii střídá drsná realita války, ve které hlavní postavy umírají rychleji než ve Hře o trůny. Režisérsky i herecky bravurně zvládnuté, škoda jen toho nezáživného konce, který ale vlastně nemůžeme přisuzovat seriálu, když se jede podle knihy. (31.05.2019)