Režie:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Josef Bek, Eva Klepáčová, Alena Vránová, František Smolík, Jaroslav Vojta, Bohuš Záhorský, Stanislav Neumann, František Filipovský, Josef Vinklář (více)Obsahy(1)
Princezna Dyšperanda a její služka Káča by se moc rády vdávaly, nemají ale za koho. Když se objeví jakýsi myslivecký mládenec a nabídne, že jim sežene ženichy za pouhý podpis vlastní krví, děvčata příliš neváhají. Jenomže ten vykutálený panáček byl ďábel a ony se mají smažit v pekle! Naštěstí je tu ještě vysloužilý voják Martin Kabát, který se nebojí ani čerta a nehodlá mu ty dvě nevinné duše nechat grátis... Nestárnoucí pohádku natočil v roce 1956 Josef Mach podle divadelní hry Jana Drdy, který s režisérem spolupracoval na scénáři filmu. Kostýmy i stylizované ateliérové dekorace nesou pečeť nezaměnitelného rukopisu svého autora – malíře a ilustrátora Josefa Lady. (TV Prima)
(více)Recenze (442)
"Čtyřicet, trumf, tady je ta sedma a kde máš toho flíčka, utřinose?" Tak tady musím tuto slavnou mariášovou partii rozebrat v elektronické tužce. Základní chybu udělal netrpělivý čert Karborund, když naivně flekoval hru i červenou sedmu, přestože ani netrhal trumfovou hlášku, na což Kabát zkušeně zareagoval svým zvučným RE a takovou ostudu si ti dva pekelníci snad ani nezasloužili. Ale takhle se o duše nehraje. Mariáš je zkrátka nejlepší, ale nelze zapomenout ani na kuli v játrech, nevyhnutelnost cesty potvor falešných (žen) do pekla a zejména Kabátovo odmítnutí klečet před Belzezubem se slovy: "já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou." Kabát je zkrátka rebel a mě to baví. ()
Není to rozhodně typická pohádka. Umně si vyhrává s klasickými schématy pohádkového žánru, ale nezná míru, jak dlouho je schopná bavit, a za jak dlouho znudit. Dost se totiž vleče, a když už má nakročeno zakončit nějakou svoji fázi, tak je to právě začátek nového úseku, v němž se začíná rozvíjet další dějová linie, například s loupežníkem legračního jména. Až moc motivů na jeden film. Chtělo to ubrat a věnovat se jedné dějové linii, ne rozjíždět další, poněkud dějově brzdící linie. Zkrácení a prostříhání by filmu prospělo. Divadelní původ je znát a nezapře se ani ve filmové řeči. 60% ()
Musím přehodnotit! Ač přes 50 let (65 a roste to) stará pohádka, pokaždé se na ni rád podívám. Jedna z nejgeniálnějších v naší kotlině... Už mi dochází pochvaly (sakra) tak musím pochválit všechny herce, protože na nich a jejich replikách stojí celý film. Ladovy kulisy pohladí na duši v dnešní době vyhypovaných 3D efektů a grafických fines. A ta nadčasovost, jak Martin Kabát kritizuje Lucifera a čerty, to je krásná alegorie totalitních režimů. Ale to už věděl pan Drda, když psal divadelní hru. Opravdu skvost. ()
Filmový pohádkový skvost. Nejen pro skvělé herecké výkony zúčastněných, ale i pro genialitu samotné divadelní předlohy. Drda byl možná morálně složitý nebo problematický člověk, skalní komunista, ale s naší mateřštinou uměl nakládat jako málokdo jiný. Ač bylo patrně peklo zamýšleno jako obraz kapitalistického západu, lze jej velmi dobře chápat i jako obraz komunistického východu, obecně jakékoli totality. A jestli chce někdo vidět, jak vypadá poctivý zákoník (tedy ne ta kniha, ale jeho dogmatický dodržovatel), není široko daleko lepšího příkladu, než otec Scholasticus. V neposlední řadě samozřejmě musím zmínit i neuvěřitelnou dávku skvělých fórů, které se filmem sem tam jen tak jakoby nic mihnou, aby v člověku ještě hodně dlouho zůstaly zažrané skoro tak hluboko, jako citáty z Cimrmana. Nezapomenutelná je ovšem i vizuální stylizace celého filmu, o níž se mírou vrchovatou postaral Josef Lada... Celkový dojem: 90% ()
Když jsem byl malej, tahle pohádka se mi spíš nelíbila. Dnes už vím proč (a přehodnotil jsem svůj názor). Prvně kvůli prostředí a dekoracím, které jsou vpravdě divadelní (a i když v mnoha jiných pohdkách je ta umělost mnohem horší, tady mi to vadilo asi nejvíc) a za druhé že to není klasická pohádka, kde dobro je jenom dobrý a zlo jenom zlý. Protože jsem nikdy netušil, kdo je lepší z dvojice Smolík-Vojta (školastyk-lupič). A za další je to plné štiplavého satirického humoru, kterej jsem jako malej fakan prostě nemohl rozeznat a už vůbec ne pochopit. Nevím, jestli to tak bylo zamýšleno, ale mnohé promluvy Martina Kabáta o pekelnících a peklu samotném jsou vlastně kritikou komunismu (i když tehdy možná všeho ostatního kromě komunismu). Když Martin říká, že správnýho chlapa nemůžou obloudit žádnou lží, vidím v tom odpověď na politické procesy s nepohodlnými lidmi v padesátých letech (jako Milada Horáková apod). Navíc plejáda výborných českých herců, z nichž každý předvádí to nejlepší (někteří z nich jako třeba Josef Bek hráli své role i v divadle) a navíc se tu taky jedná úplně o první ukázku škodlivosti kouření, jaká v našem filmu byla zobrazena. A až do pohádky S čerty nejsou žerty tu je ten absolutně nejgeniálnější Lucifer, jakýho jsem kdy ve filmu viděl. ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (20)
- Mezi herečkami, které se ucházely o roli Káči (Eva Klepáčová), byla například i Dana Medřická. (Mackin)
- V roce 1954 byla původní divadelní hra Jana Drdy upravena i do podoby rozhlasové hry, ve které se objevila řada známých herců, z nichž někteří si zahráli o dva roky později i ve filmové podobě. Dvojí zkušenost s titulem tak získali Stanislav Neumann (Omnimor), František Filipovský (Karborund), Jaroslav Vojta (Sarka Farka) a František Smolík (Školastykus). (Martrix)
- Jméno loupežníka Sarky Farky (Jaroslav Vojta) pochází z maďarštiny („szarka farka“) a znamená „stračí ocas“. Titul Otec Školastikus (František Smolík) je odvozen od pojmu „scholastika“, označujícího jednu z etap středověké filosofie pojmenovanou podle scholastické metody, kterou se tehdy řešily filosofické spory. (L_O_U_S)
Reklama