Nikdo nic neví

Pokus o navázání na předválečnou tradici veseloher a její propojení se švejkovskou válečnou anabází. Jenže tady už to nefunguje; rakouskou válečnou mašinu jsme znali dobře, protože jsme se s ní sami proháněli (i po sibiřských pláních), a proto jsme si z ní snad mohli dělat i legraci. Avšak fungování SS, SA, wehrmachtu, gestapa, sittenschutzu a dalších represivních složek moc srandy nepřipouští. Nemyslím, že se jedná přímo o blasfemii, ale může to vést k pokrouceným názorům typu: "válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem" (viz čsfd, jinak: pro Francouze byla válka národní katastrofou, pro Angličany světovou). Scénáristé Josef Mach, Václav Mírovský a Petr Nedoma se zřejmě chtěli odreagovat a oprostit se od dlouhé doby protektorátu, a pro radost z konin a blbin (a snad také aby se zavděčili novému nastupujícímu režimu; bylo možno se domnívat, že o to bude stát), zapomněli na to, jaké to vpravdě bylo. Pozn.: Úspěch tohoto filmu předznamenává úspěchy televizních šou typu "Natoč to", při nichž se diváci dáví smíchy, když někdo spadne z houpačky (zde z letadla) a nezlomí si vaz, jak předpokládají (jak to dopadlo se už neukazuje, ani tam, ani ve filmu). (08.01.2018)

Žánr válečné komedie je pro mě záhadou. Tak buď byla válka strašlivá událost, naprosto tragická etapa dějin, při které zahynuly miliony lidí a celý svět utrpěl nenapravitelné a nevyčíslitelné škody a mělo by se k ní přistupovat vážně, a nebo to byla děsná prča a švanda a natáčet o ní veselé taškařice je naprosto v pořádku. Klidně rok po válce. Snad by mělo platit jedno, nebo druhé. Ovšem je vidět, že v téhle naší fantasy realitě jdou oba protiklady skloubit jako po másle. (03.01.2021)

Báječná komedie s Jaroslavem Marvanem a Františkem Filipovským v hlavních rolích. Skvěle jim sekundovala Jana Dítětová a Stanislav Neumann. V tomto filmu bych vyzdvihl herecký výkon Františka Filipovského, který byl obzvláště ve scénách, kdy uprchlíci ujíždí s nákladním automobilem nenapodobitelný, co se týče výrazových prostředků a mimiky obličeje !!! (08.07.2011)

Josefu Machovi prý bylo vytýkáno, že natočil film s touto tématikou. Údajně se za dob komunistů nesměly točit komedie s tématem druhé světové války. Nechápu proč. Bylo přece po válce, tak proč si z toho neudělat legraci a celou situaci trochu odlehčit. Ve filmu se výborně doplňují dva výborní čeští herci, Jaroslav Marvan a František Filipovský. Komedie mi připoměla francouzské komedie Sedmá rota a Velký flám. (08.02.2009)

O snímku Nikdo nic neví se nejčastěji hovoří jako o filmu, který prolomil nepsané pravidlo o nutnosti seriózního přístupu k tematice okupace národa. Proti takové charakteristice nelze nic namítat. Machův film by si však zasloužil být vedle této výjimečnosti zmiňován i jako výtečná komedie. Kombinujíc klasické groteskní gagy a hereckou komiku, přináší Nikdo nic neví skutečně vtipnou podívanou. Jelikož film nic nepředstírá, rádi odpustíme i okaté "náhody", které napomáhají hrdinům v cestě za další (komickou) událostí. Film vychází z tradičních komediálních schémat (záměny, jak se něčeho zbavit apod.), avšak dokáže je nápaditě komponovat (doširoka rozvedená epizoda s dvěma futrály na basu). Zvláštní uznání si zaslouží (u nás) opomíjený herec Eduard Linkers (letos - 2004 - zesnulý), jehož vypodobnění SA-mana balancuje mezi (odpusťte krkolomná srovnání) Chaplinovým Diktátorem (vizuální spřízněnost) a pitvořivou (myšleno positivně) kreací Milana Šteindlera ve filmu Mazaný Filip. Ve dvojici Marvan - Filipovský režisér Mach našel sehranou a vtipnou komediální dvojici (Filipovský: "Neumíš jezdit?" Marvan: "Neumim, ale jde mi ti príma!"). Škoda, že se ti dva už takto v žádném filmu nedoplňovali... A to hráli ve více než dvaceti filmech (byť různých žánrů) spolu. Vedle zesměšňování okupantů film rýpe i do "našinců" a jejich opatrnosti (trikolóry čekající až na vítězství). Toto zesměšnění je však kompenzováno několika postavami, které si rády "zaškodí" na úkor okupantů. (30.12.2004)