Nikdo nic neví

Je až neuvěřitelné, že v zemi, kde jsme si schopni dělat legraci ze všeho a ze všech bylo natočeno tak málo čistě komedií o druhé světové válce. Byly jenom tři a Nikdo nic neví je nejlepší z nich. Dá se na něm najít sice dost chyb, ale osobně jsem je nehledal. Jen jsme se bavil . Navíc je to jeden z mála filmů, kde hraje František FIlipovský hlavní roli. (11.12.2012)

(2x) Čs.kinematografie je bohatá na vynikající filmy s tematikou 2.světové války a já jsem v tomto směru moc rád za jakési odlehčení v podobě válečné komedie, na jehož opakování došlo až za 50 let (Stůj, nebo se netrefím - 1997). Takže držte si klobouky, začíná film! NIKDO NIC NEVÍ, co se bude dít, proto dávejte velký pozor, aby vám nic neušlo... Máte před sebou méně známou groteskní komedii podobnou filmům Kdo chce zabít Jessie, Rakev ve snu viděti... nebo Adéla ještě nevečeřela. Tedy podobnou ne v úplně všem, žádné prvky sci-fi, fantasy ani jedinou skutečnou mrtvolu tady nečekejte. Přesto uvidíte v ne příliš dlouhé stopáži film nabitý spoustou groteskně akčních scén, absurdních gagů, smolných pokusů dosáhnout jistý cíl, nekonečených záměn, ztrát, vloupání, omdlevání, nedorozumění i hudebních parodií a mnoha dalších postupů dobře známých z crazy komedií let 60-tých a 70-tých, které využil Josef Mach ve svém filmu již v roce 1947!! V hlavních rolích vystupují pánové "Vacátko" a "Mrázek", tedy tentokrát nikoliv jako "pánové ze čtyřky" (nebojte, pouliční scénu s vozíkem a přenášaním polomrtvého člověka v truhli z oblíbené Kaprovy smrti stejně uvidíte, byť to Hříšňáci nejsou), ale jako komická dvojka dvou uniformovaných tramvájků... a jejich hlavní nepřítel: nezničitelný a nezbavitelný Eduard Linkers. Zasazení do posledních válečných dnů květnu 1945 se stává pěknou přidanou hodnotou této ojedinělé filmové grotesky, především pak komické podobenství Hitlera v podání Linkerse a absurdní výsměch z gestapa. (90%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (31.12.2017)

Super oddychová situační komedie téměř až s artistickými tělesnými výkony:-) Film byl natočený v době, kdy podobně laděné komedii z doby protektorátu nebyly příliš v módě (nebo spíše nebyly vůbec), tudíž byla to na druhou stranu i velká odvaha..Njn holt Češi! Divák se baví grotesknímu pojetí, vtipům i jednotlivým gagům stále, tedy i po těch dlouhých více jak šedesáti letech. Nejlepší scéna: tak asi ta s kočárkem a ožralým SA-manem, a řvaním na celé kolo "Holalí, haló, holalí haló, holalalilí...":-) (10.05.2006)

Stylová groteska s prvotřídním humorem. Je poněkud absurdní, že film byl doceněn relativně nedávno, téměř šedesát let po své premiéře, ale vzhledem k době, ve které vznikal, je to zčásti pochopitelné. Tropit si šašky z tragického období nenáviděné okupace bylo tehdy na pováženou, ostatně jediní, kdo si dokázal tento subžánr osvojit, byli francouzští kolegové, kteří především v sedmdesátých letech pohlíželi na válku jinýma, veselejšíma očima. Machův snímek je čistě absurdní groteska s pásmem ještě absurdnějších gagů, pohrávajících si s nerudovskou myšlenkou "kam s ním?". Prostřednictvím vynikajícího Eduarda Linkerse a dalších hereckých představitelů v čele s Marvanem, Filipovským, Neumannem i Janou Dítětovou potom z filmu doslova tryská žádaný komediální esprit, upozorňující na v současnosti již tolikrát vyslovovaný hlad po kvalitním humoru. Nikdo nic neví, osamělý případ v dějinách československého poválečného filmu, lze do jisté míry vnímat jako nonkonformní záležitost, která neměla v době svého vzniku na růžích ustláno. P. S. Dokud člověk může, má se smát, nikdy neví, kdy ho smích přejde. (26.10.2008)

Josef Mach jakoby se zhlédl ve francouzské či britské kinematografii, v níž má tento žánr předlouhou tradici, když hned svůj debut Velký případ a vzápětí svůj druhý film Nikdo nic neví natočil v duchu absurdní kostýmní frašky zbudované navíc na základech americké němé grotesky. Vyrovnat se s hrůzami druhé světové války smíchem, bláznivým humorem a parodií, to je věru osobitý přístup, který se ve Střední Evropě právě moc nepěstoval, narozdíl třeba od dvou výše zmíněných západních národů (ale důvod je nasnadě - válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem). V kontextu doby a vývoje naší národní kinematografie je pak snímek točený v duchu francouzské či britské školy kostýmní situační komedie malý zázrak, rok 1948 přinesl snahám o podobně laděný projekt dogmatické stop a kodifikované zpodobnění druhé světové války bylo výhradně a pouze žánrem válečného dramatu (na Josefa Macha tak navázal až po předlouhých 50 letech Jiří Chlumský v roce 1997 snímkem Stůj, nebo se netrefím!). Veselohra postavená na síle komických gagů, záměn osob i věcí (pouzdro na basu atd.), komických nedorozuměních a opravdu skvělé ústřední dvojici Marvan - Filipovský, české mutaci Laurela a Hardyho. Po jejich boku vyčnívá i Eduard Linkers, který byl do role gestapáka (paradoxně byl ale svým původem Žid) obsazen již v animované fenomenální Vzpouře hraček a Hermína Týrlová přesně našla škatulku, k níž ho předurčovala jeho fyziognomie a které se až do svého odchodu z republiky nezbavil. (13.12.2012)