Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (86)

dopita 

všechny recenze uživatele

Bláznivá až groteskní komedie o válce. V dobovým tisku se rozčilovali, že je neetické dělat si srandu z něčeho, co maj ještě všichni v živej paměti. Něco na tom bude, kdyby dneska někdo natočil taškařici o 11 září, asi by se taky kde kdo rozčiloval. Dneska to ale už je jedno, zbyla pouze průměrně vtipná a chvílema trochu těžkopádná komedie. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Josef Mach jakoby se zhlédl ve francouzské či britské kinematografii, v níž má tento žánr předlouhou tradici, když hned svůj debut Velký případ a vzápětí svůj druhý film Nikdo nic neví natočil v duchu absurdní kostýmní frašky zbudované navíc na základech americké němé grotesky. Vyrovnat se s hrůzami druhé světové války smíchem, bláznivým humorem a parodií, to je věru osobitý přístup, který se ve Střední Evropě právě moc nepěstoval, narozdíl třeba od dvou výše zmíněných západních národů (ale důvod je nasnadě - válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem). V kontextu doby a vývoje naší národní kinematografie je pak snímek točený v duchu francouzské či britské školy kostýmní situační komedie malý zázrak, rok 1948 přinesl snahám o podobně laděný projekt dogmatické stop a kodifikované zpodobnění druhé světové války bylo výhradně a pouze žánrem válečného dramatu (na Josefa Macha tak navázal až po předlouhých 50 letech Jiří Chlumský v roce 1997 snímkem Stůj, nebo se netrefím!). Veselohra postavená na síle komických gagů, záměn osob i věcí (pouzdro na basu atd.), komických nedorozuměních a opravdu skvělé ústřední dvojici Marvan - Filipovský, české mutaci Laurela a Hardyho. Po jejich boku vyčnívá i Eduard Linkers, který byl do role gestapáka (paradoxně byl ale svým původem Žid) obsazen již v animované fenomenální Vzpouře hraček a Hermína Týrlová přesně našla škatulku, k níž ho předurčovala jeho fyziognomie a které se až do svého odchodu z republiky nezbavil. ()

Reklama

rekkky 

všechny recenze uživatele

Je jisté, že česká kinematografie nemá moc filmů v komediálním žánru s kontextem nacistické okupace. Josef Mach natočil vzhledem k roku vzniku výrazně humornou vizi války, kdy příběh zapadá do obecné nálady okupované Prahy, ale vše je příliš přehrávané a utahané. Gagy jsou takové nijaké a groteska je to spíše podprůměrná bez překvapujících momentů. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Konceptuálna variácia Problémy s Harrym (1955) a Muži v práci (1990) o skrývaní mŕtvoly si na paškál vzali českí borci v čele s legendárnym Jaroslavom Marvanom. Prvá časť mi jak výrobno-štýlovo, tak obsahovo pripomína tým pádom americkú kinematografiu (nevnímajúc vojnou poznačené prostredie Českej republiky) a viac mi takýto štýl k žánru pasoval. Druhá polovica je už tradičná česká veselohra so širšou pavučinou dialógov, prehrávanejším akcentom i s menej nápaditými pointami vtipov a napätia. Také odľahčenie medzi nepríjemnými rokmi 45-48, ktoré výrazným spôsobom zmenili významy i nálady filmovej reči v Československu. ()

Terminus 

všechny recenze uživatele

O snímku Nikdo nic neví se nejčastěji hovoří jako o filmu, který prolomil nepsané pravidlo o nutnosti seriózního přístupu k tematice okupace národa. Proti takové charakteristice nelze nic namítat. Machův film by si však zasloužil být vedle této výjimečnosti zmiňován i jako výtečná komedie. Kombinujíc klasické groteskní gagy a hereckou komiku, přináší Nikdo nic neví skutečně vtipnou podívanou. Jelikož film nic nepředstírá, rádi odpustíme i okaté "náhody", které napomáhají hrdinům v cestě za další (komickou) událostí. Film vychází z tradičních komediálních schémat (záměny, jak se něčeho zbavit apod.), avšak dokáže je nápaditě komponovat (doširoka rozvedená epizoda s dvěma futrály na basu). Zvláštní uznání si zaslouží (u nás) opomíjený herec Eduard Linkers (letos - 2004 - zesnulý), jehož vypodobnění SA-mana balancuje mezi (odpusťte krkolomná srovnání) Chaplinovým Diktátorem (vizuální spřízněnost) a pitvořivou (myšleno positivně) kreací Milana Šteindlera ve filmu Mazaný Filip. Ve dvojici Marvan - Filipovský režisér Mach našel sehranou a vtipnou komediální dvojici (Filipovský: "Neumíš jezdit?" Marvan: "Neumim, ale jde mi ti príma!"). Škoda, že se ti dva už takto v žádném filmu nedoplňovali... A to hráli ve více než dvaceti filmech (byť různých žánrů) spolu. Vedle zesměšňování okupantů film rýpe i do "našinců" a jejich opatrnosti (trikolóry čekající až na vítězství). Toto zesměšnění je však kompenzováno několika postavami, které si rády "zaškodí" na úkor okupantů. ()

Galerie (33)

Zajímavosti (11)

  • Původně měl místo Františka Filipovského hrát roli tramvajáka Ladislav Pešek. Z časových důvodů však roli musel odmítnout. A tak umělecký poradce filmu Jaromír Pleskot přišel s nápadem obsadit Františka Filipovského. (krib)
  • Ve 44. minutě ve scéně, kdy vyděrač SA man (Fritz Heinicke) sjíždí s kočárkem ze schodů, je možné si všimnout, že kočárek je jištěn lankem. (Terva)
  • Jiří Sovák vzpomínal na své nefilmové seznámení s režisérem, který jej poprvé postavil před kameru: "Byl poslední rok války. Nálet na Prahu. Vřítil jsem se do jednoho domu v Jungmannově ulici - a aby nebylo tak smutno a těsno, začal jsem vyděšenejm lidem ve sklepě povídat vtip. Anekdotu o Hitlerovi... Už to nebylo tak velký hrdinství, konec fírera se neodvratně blížil. Ten fór byl o Hitlerově holiči, který se na chvíli zamyslel a v zamyšlení oholil Adolfovi polovinu knírku. Jen jsem vtip začal vyprávět, přitočil se ke mně jeden z dočasných obyvatel krytu, vzal si mě stranou a povídá mi: 'Vážený pane, já vás chci pouze upozornit, že je tady s náma řada lidí, které neznám - a neznám ani vás. Ale když mermomocí chcete tu anekdotu dovyprávět, tak ji řekněte jenom mně!' Tak jsem mu ji řekl. Zasmáli jsme se oba - a k tomu jsme učinili bontonu zadost, takže jsme se představili. Tak věru neformálně jsem poznal Josefa Macha, tehdy nadějného filmaře a pak známého režiséra. Nebylo divu, že se bál - právě za fór na Hitlera mu za okupace zastřehli jednoho z příbuzných. Mach mě vlastně ochránil a taky mi nabídl vůbec první filmovou roli, malou roličku hotelového detektiva ve filmu Nikdo nic neví. Tu a tam jsem se prošel po plátně, nic víc, ale začátek filmové práce to přece jen byl. A taky z Machovy strany charita, vrátil jsem se totiž z vojny a neměl jsem práci ani prachy." (NIRO)

Související novinky

Letní filmová škola se blíží

Letní filmová škola se blíží

19.07.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)

Reklama

Reklama