Synové Velké medvědice

Film zdaleka nedosahuje úroveň západoněmeckých přepisů mayovek. Námět filmu je dost plytký, postrádá zajímavější zápletku, takže jsem se při filmu hodně nudil. Navíc tam místy byla hluchá místa, jako by byl film zkracován, možná zato ale mohly četné reklamy, které byly filmem zbytečně přerušovány. Gojko nebyl zdaleka takovým krasavcem jako Pierre Brice a byl i dost toporným hercem. Jedinou profesionalitou tu vynikl klaun Ferdinand, totiž v NDR tolik oblíbený Jiří Vršťala. Film byl nad síly Josefa Macha, divím se, že jsme se na tyhle dederonské indiánky chodili v šedesátých letech dívat. (02.09.2017)

Komunistický western (nerad to vytahuju, ale protiváha mayovek, taky natočená podle románu) vypadá zpočátku zajímavě, potom je ale k uzoufání nudnější a nudnější. O pozdějších filmech ani nemluvím. A Dean Reed, který emigroval ze západu na východ?! Pokrevní bratři se nepovedli, stále stejné zápletky o velkopodnikatelích, lačnících po ještě větším majetku, vlivu a penězích, ničící ubohý lid (Indiáni, pak černoši.) Jenom ti Bílí vlci za něco stáli. To už je lepší podívat se na nějakou mayovku ze sklonku šedesátých let. Stejně filmaři nakonec vyměnili východoněmecké exteriéry za úchvatné masívy jugoslávské :-( (07.08.2002)

Je to dobrý film, nechápu to jeho nízké hodnocení. Byl natočen dle stejnojmenné knihy, která vyšla i u nás a je historickým románem o životě skupiny Dakotů, která nakonec odchází z rezervace přes Missouri do jižní Kanady na úpatí Wood mountains, kde nalézá nový domov, kde potomci kmene dodnes žijí a od nichž se autorka Heinrichová dozvěděla celou historii jejich osudů. Film byl natočen celkem věrně podle knihy. Jen například z Hapadaha a Časkeho, kterým je v knize 12 let, udělal režisér nepochopitelně dva mladíky, kteří se oproti knize nikterak srozumitelně neprojevili. Díky takovým drobnějším chybám dávám 4 hvězdičky, které si, myslím, film zaslouží. (26.01.2015)

"Tvá slova jsou slabá jak březové proutí" Ano, scénaristé nebyli zrovna ve formě, herci také ne, i když dělali co mohli (zlosyni se smáli posupný smíchem a pohybovali očima záludně do strany), hudbu, která s žánrem vůbec neladí vybíral skutečný podivín (vrchol přijde na závěr, kdy do záběru indiánky zazní německy zpívaná halekačka) a všechno řídil a zřejmě u toho i trpěl český režiser Josef Mach (Hrátky s čertem, Na kolejích čeká vrah). Jde v podstatě o nezamýšlenou komedii pod úrovní i nejhorších mayovek (Vinnetou a míšenka Apanachi). Parádní je závěrečná souboj na koních, kdy kolem sebe za doprovodu hudby z tanečních dýchanků krouží záporák Jiři Vrštala s puškou a Gojko Mitič s lukem a štítem, Vrštala předstírá, že se mu Mitiš ztrácí, Mitič dělá, že umírá, načež rychle vyskočí a trhaně střílí jako malí kluci za garáží...no pecka. Za dvě, ale vůbec mě tyhle Synové nenudili! (03.06.2020)

No tak tohle se s kvalitními indiánkami vůbec nedá srovnávat, od tuctového děje bez jakýchkoli zajímavých zvratů až po naprosto strašlivé akční scény (neuvěřitelný střih, opakující se scény, záhadná schopnost Gojka Mitice vystřelit z šestiranného koltu v průměru 12 nábojů...). Jedna hvězdička z nostalgie (věnováno medvíděti). (03.06.2010)