Zamilovaný Shakespeare

Tenhle film si toho na Oscarech odnesl opravdu hodne a ja se vubec nedivim. Je to naprosto vyjimecny film, kterych je opravdu malo. Verim, ze jste citili tu starou Anglii pres obrazovku jako ja. Moje kamaradka stale veri, ze tak dokonaly pribeh se musel stat, ze to neni fikce. Jak to doopravdy je muze byt uplne jedno, protoze tak nebo tak je to perfektni, Gwyneth snad ve sve zivotni roli a sosku si odnesla i Bondova M za vedleji roli jako Elizabeth, kde i ona byla velice verohodna. (11.07.2006)

Limonádička pro holky s romantickými sny. Obsahově celkem chudé, nijak extra zajímavé postavy, kdy každá plní nějakou jednoduchou funkci typu královna - "humor", Viola - city, Shakespeare - ehm, no jo, Shakespeare, vlastně ani nevím, jeho charakter je tak jednoduše načrtnutý, že tu připomíná Cimrmanovského Hamleta bez Hamleta, atd. Hezké na pohled, ale uvnitř velké kulové. (02.11.2007)

Je to drama? Je to komedie? Zdokumentovává film vznik jedné z největších divadelních tragédií, nebo se na nás jen šibalsky pousmívá skrze příjemně vyumělkované situace, jež mají s historii společné pouze přibližné zakotvení? Zamilovaný Shakespeare využívá známých faktů doby a postav (resp. hlavní postavy), ovšem jeho srdce tkvi v "Shakespearovském" koření, které dramatický vývoj obměkčuje a rozvolňuje. Film upřednostňuje zábavu a jednoduše milé vyznění nad profesorskou hrou s minulostí, která by pro většinu z nás nebyla ani tolik hrou, jako uspávadlem... A úplně nejlepší na tom je způsob, jakým je s humorem i s celou látkou nakládáno - nečekají nás žádné výbuchy smíchu, film vzbuzuje příjemné dojmy jako celek a ve své zdánlivé jednoduchosti ani nijak nedegraduje téma, ba naopak, obzvláště závěr jasně říká, že tady nejsme v pohádce, nýbrž u Shakespearů... 8/10 (22.01.2011)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)

Shakespeare je žena? Ne, moment, to nebyla ta správná myšlenka filmu. Tak jak to jen bylo vlastně? Film bych přiřadil k těm náctiletým komediím, jako 10 důvodů proč tě nenávidím a Taková normalní holka... No, akorát zde se to odehrává v mnohem jinačí době, v době, která je symtičtější i těm starším, i když vlastně o žádné reálie vůbec nejde, Shakespeare jenom prožívá své díla ve svém životě... Asi bych hlavně doporučil studentům na střední škole, když mají anglickou literatůru. 75 % (08.06.2011)