Zamilovaný Shakespeare

Výbiorná komedie, na jejíž kvalitě se podepsal zejména výtečný scénář z dílny Toma Stopparda a Marca Normana, který chytře pracuje s nejasnostmi v životě největšího dramatika všech dob. Pokud trochu znáte pozadí Shakespearova života (alespoň to málo), vychutnáte si některé vtípky a gagy mnohem více a pokud navíc znáte i principy alžbětinského divadla, platí to dvojnásob. Pokud jste však v tomto oboru začátečníci, stále máte možnost vychutnat hezkou lovestory, která pro svou inspiraci sáhla k Romeovi a Julii a v závěrečných scénách těží ze síly téhle hry. Nebýt toho, mohl konec vyznít pocukrovaně až hrůza, ale za časů Williamových nebyl tzv. "hollywoodský patos" naštěstí znám. Za zmínku stojí též herecké výkony Paltrowové a Fiennese, které jsou přesvědčivé i na "divadle" i ve "filmu samotném". A pak překvapivě též Ned Alleyn Bena Afflecka, jehož vystupování v roli Merkucia (v podstatě tahle postava přechází i do postavy samotného Neda) je jedním slovem famózní. Příjemná podívaná s poučným nádechem. (06.03.2004)

Od každého (především dívek a žen) jsem slýchával, jak není Shakespeare in love vynikající.. konečně jsem se k němu dostal a mohu potvrdit. Jedná se o velmi koukatelnou romantiku Johna Maddena s dosti kvalitním obsazením: Joseph Fiennes jako Will, Geoffrey Rush jako Henslowe, Colin Firth jako Lord Wessex.. ale především nádherná Gwyneth Paltrow (v jiných filmech se mi až tak nelíbila) jako Viola 'Julie' De Lesseps. Doporučuji. (23.11.2009)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)

Ani ve snu ve snu by mě nenapadlo, že se mi takový film může líbit. Myslím, že už docela chápu proč neviděl oscara Ryan, ale tohle. Abych vše uvedl na pravou míru, tak musím prozradit, že Shakespearea neuznávám a jeho hry nesnáším a na film jsem se díval pouze proto, že obdržel nemálo oscarů. Obětovaného času však rozhodně nelituji. Režisér John Madden asi ovládá černou magii. Jiné vysvětlení pro to, co jsem viděl nemám. Herecké výkony naprosto všech jsou na nepředstavitelně vysoké úrovni a oscar za hlavní herecký výkon nedostal Joseph Fiennes jen a pouze proto, že v tomtéž roce jakýsi pan Roberto Benigni z Itálie předvedl ve filmu Život je krásný výkon jako z říše snů a zaslouženě mu oscara vyfoukl. A každý, kdo tento film viděl a najde v sobě alespoň špetku objektivity je nucen to uznat. Bohužel jsem v době, ve které je situován děj nežil. Narodil jsem se až o chvíli později. Dovolím si však říct, že takhle nějak jsem si tehdejší oblečení představoval. Film krásně dokresluje všudypřítomná hudba a posouvá celý film ještě o kousek výš. Takže ve filmu mi scházela pouze jediná věc - emoce. Po vizuální stránce je to koncert, ale po té citové jsem pocítil neskutečně skutečné nic. Což je neskutečně skutečná škoda. Takže dávám takové pěknější 3*. (17.02.2012)

Práce na nové látce drhne a inspirace se nedostává. Přitom divadla prožívají nebývalý rozkvět. Pak ovšem do života Williama Shakespeara vstoupí krásná a duchaplná Viola, která má navíc herecké ambice, a všechno se změní. Částečně je to životopisný kus, částečně jsme svědky mistrovské mystifikace, každopádně vypráví se tu způsobem, který je velmi přitažlivý, sebeironický a svěží. Tvůrci navíc tuhle kombinaci humoru, romance a dramatu prošpikovali celou řadou odkazů a milých narážek, navíc se divák leccos dozví o samotném fungování divadla za vrcholné renesance. Výborně napsaný příběh z pera zlínského rodáka Tomáše Strausslera, v nelibé době válečné synka židovského lékaře, který dnes coby Sir Tom Stoppard patří mezi nejuznávanější dramatiky (mj. i scénář k bizarnímu filmu Terryho Gilliama Brazil nebo ke Spielbergově dramatu Říše slunce), a Marca Normana, pro kterého byla tahle látka jednoznačným kariérním vrcholem. Výtečná je kamera, výprava, skvostná pak hudba a obrovské uznání zaslouží kostyméři. A pak jsou tady samozřejmě herecké výkony (ač dosud příliš nepobírám Oscara pro Judi Dench), kterým vévodí Geoffrey Rush a duo Fiennes-Paltrow. Moc milé i po letech. Čtyři až pět hvězd. (07.12.2005)