Velké dobrodružství

Když se do dobrodružného žánru přimíchá politika, může to být průser. Velké dobrodružství takovým filmovým průserem je. Herectví je dobré a Krejča si v podobně uvědomělých rolích liboval. I nad vynalézavostí technického provedení lze uznale zakývat hlavou. Nekritické manipulativní politikaření ovšem veškeré okouzlení a později i shovívavost odežene do nenávratna. Holub plánoval další cestu do Afriky v belgických službách, a jen podlomené zdraví mu v tom zabránilo. Holubovo vlastenectví je ve filmu zobrazováno jako dětský vztek a nikdy nekončící nářek. Uplakanost nás neopustí od začátku do konce a znechucuje tím samotný pojem "vlastenectví". Hlavní postavou dobrodružství levicové agitace je cestovatel a sběratel MUDr. Emil Holub (uvědomělý Otomar Krejča st.), ctižádostivý muž a v této podobě i český vlastenecký uplakánek. Hlavní ženskou postavou je Rosa Hof (sympatická Antonie Hegerlíková), skromná a obětavá vídeňská Holubova manželka, jejíž výdrž je obdivuhodná. Výraznější postavou je Vojta Náprstek (příjemný Jaroslav Marvan), Holubův upřímný přítel, u něhož je spojení se slovem vlastenec příhodnější. K důležitým postavám v běhu Holubových snah je malicherně zatvrzelý přírodovědec profesor Antonín Frič (Eduard Kohout) a bezcharakterní anglický obchodník Wayne (dobrý Jiří Plachý st.), který si užívá každý okamžik převahy. Z dalších rolí: nabízející belgický král Leopold II. (Bedřich Karen), opatrný guvernér v Kapském Městě (Bedřich Vrbský), potměšilý britský kolonizátor Cecil Rhodes (zajímavý Miloš Kopecký), bláznivý vynálezce létacího stroje ing. Kadeřábek (sympatický Vladimír Hlavatý), urozená Holubova obdivovatelka Ellen (příjemná Vlasta Fabianová), Holuba velebící začínající novinář Václav Červenka (Vladimír Brabec), či členové druhé africké expedice Holuba (Zdeněk Kryzánek, Josef Bláha, Jan Matýsek, Václav Kyzlink a Jozef Šándor). Nebýt otevřené politické propagandy, v jejímž zájmu se vše ohnulo do potřebných tvarů a vztahů, šlo by snad o příjemnější filmový zážitek. S Makovcovým Holubem na věčné časy, pokud chceme být věčně ubrečenými Čechy! (12.03.2018)

,,NO, KEĎ NEPRIŠLA HORA K MOHAMEDOVI, MUSÍ MOHAMED K HORE." ,,HORA JE VEĽMI POTEŠENÁ." __ Spomínam si, ako mi kedysi dávno ešte ako malému chlapcovi kúpil otec nádherne ilustrovanú knížku ,,Obrázky z dejín zemepisných objavov" (stále ju opatrujem vo svojej knihovníčke), kde som sa prvý krát dočítal o úžasných objavných dobrodružstvách a okrem iného sa v nej líčila aj cesta Emila Holuba. Krátko nato vysielali jedno poobedie v TV tento film, čo som si samozrejme nemohol nechať ujsť. Hlboko sa mi vryl do pamäte predovšetkým lepkami obvešaný strom na území nepriateľských Mošokulumbov, pretože ani v knihe nechýbala veľmi podobná ilustrácia. Až s odstupom mnohých rokov sa mi podarilo toto na naše pomery nevídané dobrodružstvo opäť vidieť. Neviem, či zato môže fakt, že televízie do svojho programu toto dielo príliš nezaraďujú (o čom by svedčil aj nízky počet hodnotení), no jednak aj z môjho pohľadu nepríliš vhodne zvolený univerzálny názov (snímka pritom nie je len o Holubovej expedícií v Afrike) spôsobil, že sa mi veľmi dlho nepodarilo vypátrať názov tohto filmu. Hodnotiť môžem len kladne, síce som občas už sťažka prehĺtal reči o veľkých činoch malého českého národa a mierne citeľná tiež bola aj spoločenská klíma v ktorej film vznikal, no nevychádzal som tiež z údivu ako verne vie oblasť mŕtveho ramena Dunaja pri Bratislave napodobniť kraje nám tak vzdialené. Táto lokalita bola určite vynikajúco zvolená a tvorcovia majú zato u mňa obrovské plus. Páčilo sa mi tiež, že film nie je žiadnou oslavnou ódou a snaží sa ukázať všetky príkoria, ktoré musel Emil Holub pri svojej snahe o financovanie expedície pretrpieť a rozhodne sa nekončí žiadnym happy endom. Vedenie verejnoprávnej poprosím, aby film nabudúce nevysielali v strede týždňa v noci, ale zaradili ho radšej na nedeľné poobedie pre pamätníkov. (94. hodnotenie, 9. komentár k filmu) (27.04.2012)

A mne sa tie Holubove patetické protimperialisticko - protiburžoázne - protirasisticko a pronárodné vety náhodou ľúbili. A prt makový ma zaujíma, či Holub v skutočnosti taký bol alebo nie. Pretože film je vždy niečo totál odlišné od "reálnej dejinnej skutočnosti", či "historickej pravdy" (a aj pri týchto pojmoch - preto som ich dal do úvodzoviek - už vyvstáva pochybnosť a kontroverzie medzi historikmi a filozofmi, že čo to vlastne tá historická pravda je, keďže ju každý druhý vidí inak). V každom prípade tú Emilovu Holubovu knyžku (Sedm let v jižní Africe) by som si prečítal celkom rád. Asi zájdem do knyžnyce. Celkom zaujímavé je aj, že africké reálie nakrúcali pri Biskupickom ramene, kúsok od bratislavského Slovnaftu, pretože okolie ramena a ostrov Kopáč naozaj pripomína viac než čokoľvek iné africkú savanu. Na tomto pocite sme sa s tade prechádzajúcimi spolupútnikmi zhodli dávno predtým, ako som nejaký film vôbec videl. (26.04.2012)

Snímek vzniklý v době nejtužšího stalinismu asi nemohl uniknout ideologické indoktrinaci, takže Emil Holub zde někdy mluví jak dobová antiimperialistická brožurka. Maje z dětství tento film v paměti, byl jsem kdysi překvapen, když jsem při četbě jeho knihy Sedm let v Jižní Africe (vydal J. Otto v Praze ve dvou dílech v r. 1881) narazil na pasáže, které by dnes byly brány jako rasistické. Ale odfiltrujeme-li ideologický balast, ilustruje tento film dobře část Holubova života, včetně buranského nezájmu vlastenecké smetánky i veřejnosti o výsledky jeho práce (což se o čtvrt století později opakovalo i v případě A.V. Friče). Iluze africké divočiny na Barrandově je na dobu vzniku obdivuhodná a herecké výkony jsou na dobré úrovni (vadí snad jen ten občasný patos) . Naprosto kouzelný je Miloš Kopecký v roličce Cecila Rhodese, který našemu slavnému krajanovi hází klacky pod nohy. (22.03.2011)

„Což nemůže být malý národ velký? Velký svým duchem?... Pozor na všelijaké človíčky, kteří neustále vytrubují jen hezky při zemi, je pěkně za pecí. Je z Milešovky vidět jižní Afriku? Není, tak co je nám po ní…“ Tahle kritika "čecháčkovství", oné české malosti, určitě nebyla jen doménou komunistů, ale ve své době třeba už Svatopluka Čecha (viz jeho Výlety páně Broučkovy) a později i Václava Havla. Neříkám, že se ve filmu nenajde trocha toho ideologického balastu, ale čekal bych ho tam na rok 1952 o dost víc. Hlavním pozitivem je, že takový životopisný snímek o odvážném české cestovateli, Emilu Holubovi vůbec mohl vzniknout. Mnozí jej ve své době nazývali "potrhlým idealistou" či "fantastou", ale co naplat, jeho výsledky (cca 13 tisíc sesbíraných předmětů) hovoří za vše. Ty smutné dozvuky jeho cest (výstava s vysokou finanční ztrátou, nezdar ve snaze získat pro svoji sbírku trvalé výstavní prostory) jsou ničím méně než nemilou realitou. Pokud film toto využívá ke společenské kritice, pak si za to ale ta tehdejší společnost může sama. Na konci filmu možná zní přepjatý apel Holuba na mládež, co navštívila jeho výstavu, aby usilovala o "lepší svět a lepší lidi v něm". Ale copak není pravda, že o "takový pomník musíme všichni stavět"? To přeci není (jen) apel socialistické morálky, to by mělo být nadčasové...K samotnému filmu pak musím říct, že mě nadchla na filmová iluze Afriky. Na to že to celé vzniklo u nás, v luzích u Bratislavy, je to vskutku dokonalé. Stejně jako všichni ti afričtí domorodci (včetně záběrů na nahé africké ženy). V tomto směru za mě velmi funkční autenticita. Samozřejmě v dobovém kontextu vzniku snímku, tedy  roku 1952. (26.02.2023)