Veselý souboj

Dynamické, hutné a vtipné. Prudit to začne ve druhé polovině, kdy se sportovní komedie ( fotbal a jeho fanouškovské zázemí) změní v tělovýchovnou propagační tezi o tom, že cvičení pomáhá zlepšovat výkon na pracovišti i mimo něj. A zároveň se manifestuje úzké propojení sportu, průmyslové výroby a vojska - aneb totalita často začíná tam, kde končí svoboda volnočasových aktivit. Vtipné je, že se v rámci socialistické agitky objevuje instituce Sokola, která vznikla hluboko v devatenáctém století. V podstatě to nepřímo stvrzuje fakt, že různé idelogie jsou si na určitých úrovních působení velmi podobné ( viz. vojenská povaha skautingu)....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/vesely-souboj-r-milos-makovec-1950.html (28.04.2012)

"Píseček, ten se nese" Hláška, která mi v dětství utkvěla v paměti, ale dlouhou dobu jsem nemohl přijít na to, z jakého byla filmu. Teď jsem to tedy konečně zjistil, což mi udělalo radost. Samotný film mi už ale bohužel moc radosti nepřinesl. Hodina a půl nudy, v podstatě žádná zápletka ani žádný humor (bohužel ani takový ten nechtěný agitační) (20.09.2019)

Tento film propagující zdravou tělesnou kondici v práci i ve volném čase byl včetně nové mladé doktorky inspirací pro natočení o čtvrtstoletí mladší komedie Parta hic. Já v něm žádnou agitku nevidím a když, tak rozhodně kvalitativně lepší než ukazuje letošní film roku Kobry a užovky, který je propagandou současného životního stylu – podvodů, lenošení, drog a násilí. Každý z těchto filmů prostě reprezentuje svou dobu a každá doba má svá filmová zrcadla. Veselý souboj je nepříliš veselý film o sportu, práci i lásce s řadou kvalitních herců, ale nic moc hereckými výkony. Příběh je jednoduchý, naivní a pro mne neholdující fotbalu i nudný, bez nějaké dramatičtější zápletky, prostě trochu o ničem. Vtipných situací je málo, snad jen to pochodové cvičení. Taky jsem jako školačka na ně chodila. Pokud by neexistovaly filmy z té doby, tak některé tehdejší aktivity by už naši vnuci vůbec neznali. Na jedno podívání pro vzpomínky dobré. (22.03.2016)

Výstižný komentár k filmu poskytol sanitár (J. Kemr): "Puchejř, co bys čekala?". Veru, vznikol zbytočný a nudný ideologický otlak. Bez humoru a normálnej zápletky. Prácou strhaní robotníci montážno-opravárenskej dielne pre električky sa pod Marvanovým vedením, za prispenia drbnutej doktorky nadšenej armádnymi povelmi a disciplínou, a premotivovaného futbalistu, vrhnú do plnenia Tyršovho odznaku zdatnosti. Popritom vyladia svoje drobné morálne pochybenia, ako je chuť na pivo, príliš emotívne povzbudzovanie futbalu, či nedôvera k žene, ako doktorke. Cieľom bolo podporiť spoločnosť v nadšenom kolektívnom zapojení sa do dobrovoľných telovýchovných aktivít. Čo by samo osebe mohlo byť chvályhodné, no rozhodne nie spôsobom aký je ukázaný vo filme Veselý súboj. V rozpore s názvom, nemá ani zamak humoru. Telesné aktivity sú pod bdelým okom dozoru Čs. ľudovej armády. Pri turistike všetci šliapu na čas, oddychu si nedoprajú, čumia na hodinky (čo úplne popiera zmysel a význam zdravotnej prechádzky prírodou). Film vyvoláva falošný dojem, že firemné futbalové zápasy plnia tribúny štadiónov. Na výber športového lídra dozerá triumvirát portrétov Gottwalda, Zápotockého a Stalina (zvrátená obdoba svätej trojice). Vidieť Marvana, nedlho pred dôchodkom, s vzorne zapraveným tielkom v trenkách, ako šplhá na lane na čas, je podobne útrpne strelené, ako nadšený pochod obéznych starších robotníkov, nakladajúcich si dobrovoľne batohy zbytočným nákladom naviac, len aby im cesta vo voľnom čase nebola príliš príjemná. (21.02.2021)

Bylo to zvláště na konci trošku násilné, skutečně v duchu 50. let. V rámci našeho věčného odezdikezdismu jsme v té době přešli od maloměšťáckých a salónních komedií ke komediím z pracovního, a tudíž dělnického prostředí. Film byl obsazen skvělými herci, kteří zachránili, co se dalo a člověk se mnohdy pousmál. Nejlepší ovšem Fanda Mrázek se svým batohem písku. Ovšem i Josef Vošalík jako fotbalový fanda. Příchod nové závodní lékařky přinese "nové myšlení", totiž v rámci Tyršova hesla "V zdravém těle zdravý duch" vyburcovala pomocí mládežníků (jak jinak) i ty starší k tomu, aby začali sportovat a zapojili se do plnění Tyršova odznaku zdatnosti (předchůdce BPPOV, kterého my starší dobře známe). Že vzklíčí láska mezi Vlasatou Matulovou a Robertem Vrchotou, to bylo jasné od samého začátku. Povšiml jsem si poněkud schizofrenního oslovování, Gustav Nezval byl nejdříve oslovován "pan major", ale nakonci Marvan oslovuje "soudruhy vojáky". No, ty hloupé kecy o pěstování zdravého těla mi připomínají nejen tělocvik jako můj nejméně oblíbený a nejslabší předmět, ale také dnešní agitaci ke "zdravému životnímu stylu". Fujtajbl. (27.03.2019)