Veselý souboj

Dobová agitka o spřátelených sportovních aktivitách dvou opravárenských dílen. Vzpomínám si, jak si Fanda Mrázek ve filmové postavě pochvaloval: "Jo, jedině píseček, ten se nese, ani ho necítím", když absolvovali pochodovou trasu s několika kg povinné zátěže, přičemž se mu písek vysypával s dírky ve dně batohu, takže došel s prázdným. Kontrolní otázka: Musel pochod opakovat nebo ne? Nebudu prozrazovat, protože se to dozvíte téměř v posledním záběru filmu, jink byste z něj nic neměli. Zkrátka, byl to strašný nervák.:-) (16.01.2005)

Inu ano. U takových filmů jsem na rozpacích. Takový film měl bavit a baví. Ale pokud by člověk měl posuzovat řemeslo, filmařinu, říkejme tomu jak chceme, není za co dát jedinou hvězdičku. Zároveň se v člověku vybudí obraz komedie PARTA HIC, o pdobrých pětadvacet let mladší. Mimochodem - všimněte si, že se tam relativně málo soudruhuje. Tehdy se ještě počítalo s tím, že tou správnou sjednocenou tělovýchovnou organizací bude Sokol. Proto se v tomhle filmu tolik bratruje a sestruje. (22.09.2005)

Kdo chce vidět Marvana šplhat po laně nebo Kemra házet oštěpem, tak má v tomto snímku jedinečnou příležitost. Já mám sport rád a proto jsem smutný z toho, že sehnat pár lidí na fotbálek nebo nohejbal je takřka nadlidský úkol, neboť se při sportování nepoužívá tablet ani nekouří jointy, takže to vlastně ani není zábava. V tomto snímku se pouze podporuje tělesná zdatnost a proti tomu já nic nemám, protože se to dělá s úžasně naivní pozitivitou. Jinak snímek nabízí jen drobný náznak romance, pozitivní přínos sportu pro pracovní výkonnost a párek hooligans v důchodovém věku, což sice není moc, ale jistě to pomohlo ke splnění plánu první pětiletky. (28.07.2015)

Bylo to zvláště na konci trošku násilné, skutečně v duchu 50. let. V rámci našeho věčného odezdikezdismu jsme v té době přešli od maloměšťáckých a salónních komedií ke komediím z pracovního, a tudíž dělnického prostředí. Film byl obsazen skvělými herci, kteří zachránili, co se dalo a člověk se mnohdy pousmál. Nejlepší ovšem Fanda Mrázek se svým batohem písku. Ovšem i Josef Vošalík jako fotbalový fanda. Příchod nové závodní lékařky přinese "nové myšlení", totiž v rámci Tyršova hesla "V zdravém těle zdravý duch" vyburcovala pomocí mládežníků (jak jinak) i ty starší k tomu, aby začali sportovat a zapojili se do plnění Tyršova odznaku zdatnosti (předchůdce BPPOV, kterého my starší dobře známe). Že vzklíčí láska mezi Vlasatou Matulovou a Robertem Vrchotou, to bylo jasné od samého začátku. Povšiml jsem si poněkud schizofrenního oslovování, Gustav Nezval byl nejdříve oslovován "pan major", ale nakonci Marvan oslovuje "soudruhy vojáky". No, ty hloupé kecy o pěstování zdravého těla mi připomínají nejen tělocvik jako můj nejméně oblíbený a nejslabší předmět, ale také dnešní agitaci ke "zdravému životnímu stylu". Fujtajbl. (27.03.2019)

Dynamické, hutné a vtipné. Prudit to začne ve druhé polovině, kdy se sportovní komedie ( fotbal a jeho fanouškovské zázemí) změní v tělovýchovnou propagační tezi o tom, že cvičení pomáhá zlepšovat výkon na pracovišti i mimo něj. A zároveň se manifestuje úzké propojení sportu, průmyslové výroby a vojska - aneb totalita často začíná tam, kde končí svoboda volnočasových aktivit. Vtipné je, že se v rámci socialistické agitky objevuje instituce Sokola, která vznikla hluboko v devatenáctém století. V podstatě to nepřímo stvrzuje fakt, že různé idelogie jsou si na určitých úrovních působení velmi podobné ( viz. vojenská povaha skautingu)....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/vesely-souboj-r-milos-makovec-1950.html (28.04.2012)