Nebeské dny

Uznávám, že ve filmu jsou krásný záběry a celkově se na to hezky kouká, ale je to trochu o ničem. Téma milostnýho trojúhelníku bylo zfilmováno X-krát a navíc mě tyhle romantický dramata zase až tak úplně neberou. Škoda, že film nezůstal jenom u tý sklizně obilí. Jinak Brooke Adams byla zajímavá, Sam Shepard naopak totálně nezajímavej a nevýraznej a Richard Gere tradičně nesympatickej až na půdu. (02.09.2019)

Oceňuji umělecké záběry pana kameramana Néstora Almendrose, ale to je asi tak vše. Přiznám se, že mě film zaujal hlavně kvůli důležité roli Richarda Gera, ale ani to ho nezachránilo. Celou dobu vlastně vypráví příběh jakási malá holka s odporným přízvukem, která jako postava ve 13(nebo kolikati)kouří cigarety a beznadějně kouká do prázdna jako by jí uletěly včely. Dokonce se celou hodinu a půl dva muži (údajný bratr na oko) Billy a bohatý farmář dohadují o nehezkou Abby zjevně i bez špetky rozumu. Konec nesmyslný, film nesmyslný a v podvědomí mi zůstaly jen pěkné záběry z filmu právem oceněné Oscarem. (28.02.2013)

Terrence Malick vypráví neobyčejný příběh a nechává v něm v první řadě mluvit přírodu. Jeho obrazová řeč je neopakovatelná, uchvacující, okouzlující. Kameraman Néstor Almendros - bývalý spolupracovník Françoise Truffauta a Erica Rohmera - si geniálně pohrává s lány obilí, atmosférou západu slunce i ranních rozbřesků, s polními pracemi i s detaily kobylek. To, co je ale nejpůsobivější, je Malickovo smutně strohé vyprávění. Milostný trojúhelník je náhle a drsně rozetnut, a než se vzpamatujeme, jsme doraženi další krutou, neočekávanou ranou, abychom během chvilky pochopili, že se vlastně nic nestalo, že život běží dál. Malick si své postavy nehýčká, abychom ronili slzy při jejich skonu. Smutno nám bude z toho, jak jsou vlastně naši hrdinové nicotní. (07.09.2006)

Já vám dám, že se v tom filmu nic neděje! Tss. Ani toho Richarda Gera, který na mě ze začátku nepůsobil nijak zvlášť dobře, nemůžu vytknout. Stačilo překonat prvních deset minut, dorazit vlakem na farmu a moci se kochat tou dokonale natočenou nádherou (příroda opět v jedné z hlavních rolí)... A bylo to jasné. Potom přišla řada na Sama Sheparda, Nebeské dny dostaly úplně jiný rozměr, příběh se rozjel a skončil přesně tak, jak musel. Jak bývá Malickovou tradicí, ať už se ve filmu odehrávalo cokoliv, na konci jsem z toho, co jsem viděl, měl jen a jen dobrý pocit. Tedy vyjma té hororové sekvence s kobylkami, požárem a šroubovákem...__P.S. Soundtrack Ennia Morriconeho z tohoto filmu jsem slyšel snad úplně poprvé, ale okamžitě se zařadil k mým (jeho) nejoblíbenějším.__P.P.S. Dost možná nejlepší Malick. (24.07.2011)

Druhý film Terrence Malicka je v mnoha ohledech podobný tomu prvnímu: Opět nám představuje dva mladé lidi na poněkud nemorální cestě životem a opět jejich romantizaci lemují záběry poklidné přírody (respektive polních lánů). I tady se vznáší hlava v oblacích a poetické obrázky osamocené farmy jí velkoryse pomáhají; i tady dojde na střet ideálů s realitou. Oč méně nabubřele se Malickova podívaná jeví, o to více je navzdory své zpoetizované formě uvěřitelná. Velkým citům se ve všech polohách vyhýbá, vše podstatné umocňuje raději obrazově (těžká práce na poli - úlevná radost po sklizni a svatbě - nálet kobylek a požár) a cit nalezneme především v celkovém vyznění. Pocity Malick předává s grácií génia, zachytává duši momentu, otiskuje vše potřebné do diváka a na konci, kde by jiní dramatizovali a zaplavovali morálním ponaučením, nechává věci až lhostejně plynout dál a neprosí se slzavých údolí. Stejně jako život. Říká: "Já si to nevymyslel, já tam s nimi byl. Vím, jak to vnímali. Nesoudím, pouze sdílím." Nemůžu si pomoct - na mě to prostě funguje dokonale. (19.11.2012)