Reklama

Reklama

Válka v lůně přírody. Bitva v srdci člověka... Výsledek bitvy o Guadalcanal za druhé světové války měl výrazně ovlivnit postup Japonska na tichomořské frontě. Jako posila pro bitvou vyčerpanou námořní pěchotu je roku 1943 nasazena Spojenými státy divize mladých pěšáků, jež mají zlomit poslední odpor Japonců. Vyčerpávající boj o strategicky umístěné letiště, které umožňuje kontrolu nad tisícikilometrovým perimetrem, připraví mužům ze střelecké roty Charlie peklo. Hrůzy války zformují vojáky v semknutou smečku, emoce přerostou do rodinných vazeb. Důvody války se pěšákům vzdalují, jak se svět pro muže stává nicotnějším, až se jejich boj změní v pouhý boj o přežití. Na činy divize se díváme z mnoha úhlů pohledu; patří k nim válkou vyčerpaný seržant, plukovník bažící po moci, vojín, který poznal jen dezerci, a kapitán bojující se svými vůdcovskými schopnostmi... Jedno z nejlepších válečných dramat, které obdrželo sedm nominací na ceny Oscar, natočil zasloužilý americký tvůrce Terrence Malick, jenž se Tenkou červenou linií vrátil na režisérskou židličku po celých dvaceti letech. A nebyl by to Malick, kdyby nepřistoupil k válečné látce zcela svébytným, psychologickým způsobem, opět rozbil tradiční žánrová schémata a nabídnul bytostně rozvětvený pohled, v němž lidský svár hraje jen jednu z rolí na širším kolbišti přírodního dění, pojednávajícím o věčném koloběhu života a smrti. Nevybíravě realistické scény bitevních vřav se proto mísí s poetickou obrazivostí tak, jako se mísí krev s vodními toky. Nechte se i vy unést tvůrčím tokem jedinečných vizí o nesmyslnosti a současně nevyhnutelnosti válečné mašinérie, obětavosti a osobním hrdinství. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (764)

Lavran 

všechny recenze uživatele

„Až uslyšíš střelbu, pusť se po proudu.“ radí Witt svému postřelenému kamarádovi, těsně před tím, než se vydá odlákat nepřátelskou patrolu, vstříc nesobecké oběti za životy druhých. Stejná rada jako by byla mířena i na diváka. Až uvidíš první obraz, zaslechneš první tóny, pusť se po proudu a nech se unášet. Odlesky a ševelením větru, barvami, vůněmi, náladami a komplikovanými rytmy majestátního filmu-řeky. Tenká červená linie začíná u pramene, drobného, poklidného potůčku, postupně se rozšiřuje, mohutní, je stále dravější a rychlejší, vede nás skrze peřeje, kaskády, ale i místa odpočinku, kde se proud naopak téměř zastaví. Klikatí se. Obtéká neobydlené ostrůvky. A svou cestu končí splynutím s mořem. V tichosti ústí do nekonečnosti, z níž vzešel život, aby došla zaslouženého klidu. Vzpomínky. Představy. Sny. Pocity. To vše unáší s sebou. Zdá se, že hlavním hrdinou je zde sám život (v tisících rozličných podob). Lidské postavy se objevují a mizí jako čluny náhodně křižující naši cestu nebo roztodivné předměty, jež strhl magický proud a unáší je do neznáma. Někdy je zanese na písčitý břeh, kde je vysuší slunce, jindy odkloní do slepého ramene, odkud již nenajdou cestu zpět, či zavede do stínu vysokých stromů. Nebo je vrhne nazpět do hlavního proudu, mezi kameny, ale nikdy natrvalo. <> <> Již Vlny Virginie Woolfové nám podobně mozaikovitou formou vyprávění říkaly, že každý individuální život má nesměnitelné podílnictví na plynutí Života v jeho celistvosti. Na společné, sdílené duši jednoho velkého já, všech tvářích jednoho člověka, po jehož existenci se táže nezlomný idealista Witt. Avšak kdyby byla jediná vlna-promluva z onoho říčního proudu opomenuta, plynutí by bylo narušeno a „text“ by se rozklížil. Neboť právě jednotlivé fragmenty bytí (odlesky slunce na hřebenech vln) propůjčují řece života její ucelenost a pohánějí ji kupředu s bergsonovským půvabem, v němž přítomná vlna již předjímá následující. Obdobnou myšlenku obsahuje i Tenká červená linie. <> <> Malick vedle válečných výjevů (bláta, krve, výbuchů, utrpení) intuitivně klade prostřihy na přírodní dění (zvířata, stromy, oblaka, sluneční paprsky razící si cestu korunami stromů), které jednak slouží jako ladné přechody mezi prostorově nesourodými scénami, jednak jako reminiscence hlubokého spojení s přírodou a životem. Věčný koloběh zrození a zániku, který je mnohdy stejně krutý jako granáty, jež trhají na kusy lidskou duši a tělo, probíhá nehledě na šílenství zmechanizované války. („Válka lidi nepovznáší. Dělá z nich psy. Otravuje jim duši.“) Svět se rovná životu a naopak. A ve středu tohoto světa-života se nevzpíná nic menšího než chrám přírody, který, jak nesmírně výstižně napsal Karel Thein, svými „tvary a formami převyšuje počet podob lidských příběhů a neštěstí.“ <> <> Nastavuje nám příroda zrcadlo? Má válka mezi lidmi předobraz v neutuchající válce v srdci přírody? („Tohle obrovské zlo. Odkud se bere? Z jakého semene, z jakého kořene vzrostlo?") Stejně jako mír, harmonie a pochopení? Láska? („Odkud se bere? Kdo v nás vznítil ten plamen?") Existuje zde nějaké prastaré pouto? Vine se napříč všemi živoucími organismy neviditelná tenká červená linie, linie života a smrti, která je spojuje v jedno? Jsou všichni nenahraditelnou součástí jediného „krásného světla“, cyklického proudění, jehož obsah je všude a obvod nikde? Prostředníkem i hledačem tohoto tušeného řádu je právě vojín Witt, který i přes všechny hrůzy války neztrácí víru v krásu a hodnotu bytí. Společně s ním vyhlížíme, nalézáme i ztrácíme ráj mezi melanéskými domorodci, společně s ním dosahujeme vnitřního klidu: předsmrtného usmíření, přijmutí vlastní smrtelnosti, v němž se skrývá doposud unikající nesmrtelnost. (“Jak to děláš? Připadáš mi jako kouzelník.“ pronese na jeho adresu otupělý seržant Welsh.) Tenká červená linie je především Wittovým filmem, ačkoli není (a ani nemůže být) ústředním hrdinou. Skrze pohled jeho laskavých očí se vyjevuje zázračná moc Malickova poetického „kinematografu“ a zřejmě i nejvíce z Malickovy osobnosti jako takové. Schopnost vidět všechny věci zářit božskou slávou. Panteistický rozměr světa, v němž každý aspekt skutečnosti, každá živá bytost – dobrá či zlá – vyjevuje přítomnost božského, jiskru, jež nás spojuje a je zdrojem všeho tázání. Co je však nejdůležitější, díky napojení se na tento pohled (prostřednictvím kamery a média filmu obecně) jsme schopni je napříště spatřovat také. A to nejen kolem sebe, ale i ve svém nitru. (celou moji úvahu najdete zde) () (méně) (více)

Jossie 

všechny recenze uživatele

Nevšední válečný film, vybočující z řady pomalu plynoucími scénami a úvahami jednoho vojáka, které vystřídají výborné válečné scény. Film je nabit neuvěřitelným množstvým hereckých osobností. Nádherné jsou ukázky různých charakterů jednotlivých velitelů ( Nick Nolte původně vypadá jako fanatik, který jde přes mrtvoly, jen aby měl konečně svoji válku, ale pak začne vojákům vysvětlovat, proč to dělá a najednou ho chápete ), krásně jsou vykreslené jednotlivé postavy a postavičky, hudba je výborná. Scény s ženou jednoho z vojáků vůbec neruší, prostě zapadají do netradičního pojetí Terrence Malicka. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, jaký jsem viděla. ()

Reklama

Arachneuss 

všechny recenze uživatele

„Everyone lookin' for salvation by himself. Each like a coal thrown from the fire.” Může válečný film fungovat jako meditace nad smyslem života a zároveň divákovi poskytnout i reálně vyobrazené scény z vřavy bitevního pole? V případě Mallickova vrcholného díla zní odpověď ano. Dvou a půl hodinový epos režisérova ruka mistrně rozděluje na dvě vyvážené roviny. První jsou psychicky rozervaní chlapci, kterým jejich země bezdůvodně dala pušku do rukou a přikázala "Bojuj!". Druhou je pak audiovizuál útočící na emoce, který dokresluje už tak na padrť rozemleté nervy bojujících mužů na obou stranách. Tenká je linie mezi zdravým rozumem a absolutním šílenstvím. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Proboha proč!? Proč člověk, který umí tak výtečně režírovat, tak strašně zarputile odmítá vyprávět příběh? The Thin Red Line není klasický válečný film, což bych jako divák, jenž klasické válečné filmy nemá rád, mohl ocenit. Bohužel je to ještě něco horšího - rádoby oduševnělá nuda. Já se fakt musim smát tomu, kolik lidí považuje Malicka za velkého filosofa a jeho filmy za hluboké studnice moudrosti. Sakra práce, filosofie je vědní disciplína, ne zdlouhavé blábolivé plkání o nesmrtelnosti chrousta! Tohle bylo vážně martyrium. Postavy jdou, jdou, pak chvíli střílí, pak zase jdou, sem tam prohodí nějaké moudro ... a trvá to skoro tři hodiny. Film se snaží psychologicky propracovat spoustu hlavních postav, což se mu směrem k mé osobě skandálně nepovedlo, neboť jsem po chvíli ztratil přehled, kdo jaký žvást vypustil z úst. Natočené je to skvěle, ale Malick není moje krevní skupina. Čím víc toho od něj vidím, tím míň se těším na The Tree of Life (přičemž jsem se na něj po traileru těšil velmi). ()

Hild 

všechny recenze uživatele

Znáte ty filmy, po kterých máte pocit, že už nic nepotřebujete vidět? Tak tohle já zažila právě teď. Alespoň teď teda nějakou dobu nechci vidět žádný válečný film, jelikož bych asi srovnávala a vím, že s Tenkou červenou linii se v tomto žánru může rovnat máloco. Marně si vzpomínám, jestli jsem někdy viděla válečný film s takovou hloubkou. Malick tuto látku pojal naprosto odlišně, on je to neuvěřitelný člověk a neuvěřitelně vnímavý ke všemu, co je na světě, tak mi to z jeho filmů připadá. Žádný válečný film, co jsem kdy viděla, neměl tak propracovanou psychologii postav. Tento film se klidně může řadit do žánru psychologických dramat. A zase to úskalí všech Malickových filmů, diváci se dělí na dvě poloviny, pro jedny to je mistrovské dílo, pro jedny tříhodinová nuda. Já se řadím mezi ty, které tento film neskutečně zasáhl, ale zároveň chápu i tu druhou skupinu. Malickův přístup prostě nemůže sedět všem a rozumím, že ty vnitřní monology postav, které podle mě zvedají film o třídu nahoru, můžou někomu vadit. Film jsem viděla poprvé až teď, ale jsem ráda, že to nebylo dříve, jelikož toto je ten typ filmu, do kterého musí divák určitým způsobem dozrát. Technická stránka filmu vynikající, kamera je úchvatná, stejně tak hudba Hanse Zimmera. Herecké výkony do jednoho výborné. Tenká červená linie je pro mě naprosto fascinující snímek a Malick se tímto u mě zapsal hodně vysoko. ()

Galerie (87)

Zajímavosti (40)

  • Nechybělo moc a film by vůbec nevznikl. Studio Sony Pictures se totiž obávalo, že 45 miliónů amerických dolarů nebude stačit, a tak od svých plánů na výrobu filmu upustilo. Projekt pak zachránila společnost Fox Pictures, která filmařům poskytla více peněz. (becki_tu)

Související novinky

Disney zahazuje značku Fox

Disney zahazuje značku Fox

19.01.2020

Už je tomu téměř rok, co studio Disney dokončilo akvizici studia 20th Century Fox a všech jeho odnož. Od té doby se mnohé změnilo, několik filmů bylo zrušeno, pár titulů čeká reboot a menší nezávislá… (více)

Malick workoholikem

Malick workoholikem

25.11.2016

Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)

Reklama

Reklama