Tenká červená linie

Tohle byl první film, na nějž jsem šel dobrovolně do kina a měl chuť z něj odejít stejně, jako to udělala asi třetina lidí v sále. Vydržel jsem. To bylo v roce 1998. Tehdy jsem si říkal, že jsem možná ještě příliš malý sopel na to, abych to rozjímání pobral. Po dvanácti letech jsem se na Tenkou červenou linii odvážil znovu kouknout a ono se nic nezměnilo. Je to prostě takové... DLOUHÉ! Kdyby se vystřihly veškeré vzpomínky a představy hrdinů, mohl by z toho být slušný válečný film. Tahleta přemítání vojáků o životě a smrti jsou i v jiných filmech. Jenomže to, na co jde jiný režisér přes několikasekundové herecké výrazivo, zde Malick natahuje na čtvrt hodiny. Zajímavé je, že Zimmerova hudba patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům. (07.08.2010)

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jenže film plný nudných filozofujících keců, kterým jsem za mák nevěřil. Ještěže vlastní válečná akce byla moc dobře natočená, Malickův film to však v mých očích nezachránilo. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=LCmlOhsIwBk (09.08.2011)

║Rozpočet $52miliónov║Tržby USA $36,400,491║Tržby Celosvetovo $98,126,565║ Režisér Terrence Malick a jeho epicky pojatá vojenská dráma odohrávajúca sa na Guadalcanale je oproti iným filmom s podobnou tématikou pojatá dosť nevšedne. Tento film je akousi očistou duše vojaka voči prírode a celkovo svetu, kde žije a ktorý svojím pôsobeným nivočí. Malick sa vyditeľne hrá/ mazná s každým detailom filmu tak aby vizuál sám o sebe prinášal výpoveď scénky bez toho aby musel byť použitý dialóg. Skôr pri týchto obrazovo silný scénkach príde výstižný doprovodný komentár ako pri dokumentárnom filme. Diváka necháva dostatočne načerpať a doznieť v ňom každý prezentovaný obrázok, takže nejaký rýchli strih tu nehrozí. Dokonca ani pri bojoch po trávnatých kopcoch je väčšinou kamera pokojná a plynulá. Za tieto krásne nasnímané obrázky môže kameraman John Toll. Popri tom sa nestráca ani hudba od Hansa Zimmera, tá dokonca povyšuje obrázky do vyšších sfér a v celku to vyznie v dosť silný dojem, v hudbe zaznejú aj piesne domorodých kmeňov a práve tie prinesú do deju aj neviazené emócie. Vo filme sa objaví veľa zvučných mien a z nich si tu najzaujímavejšie úlohy zahrajú Nick Nolte ako veliteľ jednotiek túžiaci po veľkej kariére, Elias Koteas ako jeho oponent a James Caviezel čakajúci na slobodu, či vykúpenie zo spárov armády. /85%/ (29.06.2005)

Nejdříve je nutno podotknout, že tento film se absolutně nedá srovnávat s Ryanem. Film popisuje zcela jiné vojáky, válku a hlavně téma. Problém Tenké červené linie, je v její utahanosti a zbytečně dlouhé stopáži, která chvílemi nudí uplně každého. Caviezelovi se dá uvěřit jeho nadšení pro život a vnímání maličkostí možná první půlku filmu, ovšem když mu ukápne slza i z pohledu na vojáky, těžce to naznačuje přehnanost jeho postavy. Celý film na mě působil dojmem, že netuší o čem vyprávět, zda má předvést těžkou akci plnou výbuchů, nebo romantické pohledy do krajiny. Oboje vedle sebe nefunguje, už jen tím, že to působí jako pěst na oko. Pseudouvědomělé postřehy vojáků, jejich neustálé rozebírání situace a samotné promlouvání k divákovi se na válečný film nehodí. Netuším, co si říkali vojáci, kteří umírali za příšerných podmínek v bahně, většinou s uplavicí, kdy kadili vlastní střeva, ale rozhodně nemluvili ve verších a nefilozofovali. Malick ovšem prokázal cit pro akci, protože útok na bunkr považuji za jednu z nejlépe natočených a sestříhaných, válečných scén. Tenká červená linie je válečným filmem pro lidi, kteří nekoukají na válečné filmy. 60% 06.08. 2010 (06.08.2010)