Malé ženy

Tak nejako som dúfal, že film stihnem vidieť ešte v roku 2019. No nakoniec som sa k "Little Women" od Grety Gerwig dostal až v januári. A rovnako ako naposledy, aj teraz nám priniesla veľmi dobrý film. Nemyslím si, že tak silný ako naposledy, ale dostatočne dobrý na to, aby som ho mohol oceniť. V prvom rade musím pochváliť obsadenie. Myslím si, že Saoirse Ronan, Emma Watson, Florence Pugh a Eliza Scanlen boli vynikajúca štvorka. Všetky majú charizmu, a pôsobia ako skutočne sestry. Po emocionálnej stránke im verím všetky momentky. Či už keď sú naštvané, zaľúbené alebo aj všetky smutné a bolestivé momentky. Film vyzerá dobre a je cítiť, že to puto, ktoré majú spolu sestry je najdôležitejšie. Aj keď občas môže prísť moment, kedy môže ísť o život. A potom človek čaká, ako jednotlivé momentky reálne dopadnú. Striedanie časov je vo filme občas trošku neprehľadné. Väčšinou som sa dokázal orientovať, no niektoré skoky boli v niektorých momentoch trošku zmätené. Je super, keď sa to rozhodli poňať ako paralely so situáciami, ktoré sú v budúcnosti. No rovnako ako naše štyri hlavné hrdinky mám rád aj všetky ostatné postavy. Reálne sú všetci veľmi zapamätateľní, sympatickí a dostatočne láskaví na to, aby to potiahli. No druhý problém, ktorý musím ešte filmu vytknúť je skutočnosť, že film trvá vyše dvoch hodín a začínate si to hlavne pri konci uvedomovať. Mal som pocit, že film mohol skončiť v poslednej polhodine minimálne trikrát, no jednoducho išiel ďalej a nevedel som, čo vlastne bude nasledovať. A nemôžem povedať, že to čo prišlo by nebolo zaujímavé, no súčasne som mal pocit, že film už mohol skončiť. A taký moment by som nemal mať. Niektoré momentky pôsobili ako úprimnejší vrchol a zakončenie. Ako celok poviem, že film je dobrý a som rád, že som ho videl. Dúfam, že Greta Gerwig bude vo svojej kariére napredovať, no rovnako dúfam, že sa niekedy ešte aj postaví opäť pred kameru. Uvidíme čo budúcnosť prinesie. Hodnotenie: B+ (16.01.2020)

Za mě rozhodně kvalitnější film (a i lepší adaptace) než verze s Winonou Ryder z devadesátých let. Greta Gerwig je osobitá filmařka, která se do filmu nebála vložit hodně vlastní invence. Určitě to prospělo jak emocionálním momentům (ztráta blízké osoby, boj s chudobou...), tak ženskému pojetí samotného příběhu. Jo Marchová je nezávislá a soběstačná dívka/žena, ale ještě v žádné verzi jsme ji neviděli tak silně zápasit s nejistotou a osamělostí, které jí to přináší. Její vztah s postavou Laurieho je i díky kamarádství Saorsi Ronan a Timothého Chalameta krásně přirozený (a logicky i uvěřitelně přátelství - tu romantiku jsem jim tolik nevěřila). Kde film získává velké plusové body, to je dějová linka s Amy Marchovou. Florence Pugh úžasně zvládla její polohu jak jako mladinké rozmazlené puberťačky, tak dospělé pragmatické ženy, která si nebojí jít za svým a neztrácí přitom ženskou citlivost. Její monolog o manželství směřovaný k Lauriemu je jedním z vrcholů filmu. 80 % (03.03.2020)

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Nová adaptácia tejto známej knižky, proste v dnešnej dobe vzniknúť musela. Bolo to nevyhnuteľné. Rúcajú sa bariéry, či už spravodlivo, alebo nie. A tento námet do dnešnej doby pasuje. Neviem ako k téme pristupovali predchádzajúce verzie tohto príbehu a ani neviem akým štýlom bola napísaný samotný román, ale myslím, že je tu až príliš cítiť cielenú angažovanosť, proste agitka, ktorá smeruje len jedným smerom. A je to škoda, pretože snímok je natočený zručne, má mnoho režijne skvelo spracovaných scén a samotný vizuál je trefný. No ale, čo už, doba si žiada niečo, čo musí byť proste preferované, a to len jedincami, aby sa ostatné miliardy divákov sledovali ich PR. (12.05.2020)

Takto sa udržiava klasika pri živote. Nejde len o román ale aj o žáner dobovej kostýmovky. Greta Gerwig nekonzervuje štýl, ale náležite ho modernizuje (fantastické rozhodnutie vyrozprávať príbeh nelineárne) a to bez toho aby žáner stratil svoj šarm. K tomu pravdaže patrí famózny casting (Saoirse Ronan je najzaujímavejšia herečka generácie) a skvelá hudba Alexandra Desplata. Síce nie som cieľovka a občas sa film trochu tiahol, tlieskam odvahe ísť do toho a nenechať sa strhnúť tendenčnou modernizáciou. (24.02.2020)