Výtah na popraviště

Čo by to bolo za francúzsku kriminálku bez politického podtextu ? Ešte aj ten najbezvýznamnejší zlodejíček, bezškrupulózne hlúpe decko, čo sa vozí po diaľnici tam a naspäť a súvislej vety z neho nevytlčieš, má odrazu plné ústa rečí o Indočíne a Alžírsku! Inak muž a žena. Milenec a milenka, manžel a manželka. Chladnokrvný zamilovaný profesionál a zbrklý chlapec, hlúpy a povrchný. Elegantná, oddaná, vášnivá i kontrolujúca sa dáma a ukecaná naivka, hlúpučká a tatrálna. + Jedno zabudnuté lano. Jeden zaseknutý výťah. Zopár zabudnutých fotiek. Nadupaný komorný minimalizmus a precízna réžia každého záberu. Akurát že sa to potom začne trochu na škodu rozpadať.- Prečo z toho výťahu neutiekol ?! Inak ale aj tak paráda. Paráda. Nočná túlačka JM za zvukov Milesa Davisa hučí atmosférou. To bola jej prelomová scéna. (28.07.2014)

Když jsem tuhle "noirovku" viděla před pár lety poprvé, úplně mě dostala. A teď si to užívám znovu. Dokonale připravená vražda, ale všechno zhatí zapomenuté lano. Černá kočka za oknem, Julien uvízlý ve výtahu, Jeanne Moreau kráčející po ulici za doprovodu úchvatné jazzové trubky Milese Davise (26. a 27. minuta filmu - pro mě absolutní vrchol),naivní mladí milenci, Lino Ventura jako vyšetřovatel...Film je černobílý, atmosféra dokonalá, francouzština (kterou jsem z doby studentských let ještě úplně nezapomněla) nádherná. Skvělý zážitek! (16.02.2022)

Já chápu, že starý filmy jsou z dnešního pohledu tak trochu naivní a hloupý, ale tohle je fakt moc. Chování některých postav hraničí s těžkou debilitou nebo je úplně mimo realitu. Hlavně ten páreček mladýho zlodějíčka a prodavačky květin a pak ten skopčák z filmu dělali nechtěnou parodii. Představte si, že do někoho nabouráte a ten člověk vyskočí z auta celej vysmátej a řekne něco jako: "Jééé, vy jste mi naboural auto. Tak to vás zvu na skleničku a společně to oslavíme." Nebo rozhodnutí o spáchání sebevraždy proběhne asi takto: "Policie nás nedostane. Mám tady nějaký prášky na spaní, tak radši spácháme sebevraždu. - A to musíme? - Jo, musíme. - Hmm, tak jo." To si snad museli i ty herci připadat jako idioti, když to natáčeli. Jinak třeba klaustrofobický scény z výtahu mi špatný nepřišly a sledovat Jeanne Moreau, jak bloumá po nočních ulicích Paříže, mě taky docela bavilo, ale od takhle slavnýho filmu jsem čekal víc. Připadá mi, že ty filmy označovaný jako francouzská nová vlna jsou celkově strašně přeceňovaný. Ale pořád mě to teda bavilo víc než ještě slavnější U konce s dechem. Je to horko těžko na 3 hvězdy. A tu třetí hvězdu dávám hlavně za skvělou Jeanne Moreau a za Lina Venturu, kterej se teda ve filmu objeví až na pár minut na konci. (31.08.2020)

Predchodca klaustrofobických thrillerov? Bohužiaľ výťah je jediná vetva príbehu, ktorá normálne funguje. Mladá zlodejská dvojica sa správa debilne a o vnútorných monológoch zamilovanej milenky vraha ani nehovorím. Ako krimi to nakoniec celkom zafunguje, samozrejme v rámci vtedajšieho roku vzniku filmu. (01.07.2013)

Zajímavý filmový zážitek náhodou odchycený na STV2 (s českými titulky). Jedním dechem ovšem dodávám, že jsem od režiséra a jeho kousku na hranici nové vlny a noir filmu čekal víc. Výborně vystavěná zápletka, která by si s přehledem vystačila na dva solidní příběhy, v závěru se to ale nakonec sjednotí a celé to drží pohromadě i jako jeden film. Nějak se ale nemůžu porovnat s herci. Priority v obsazení hlavních rolí trochu nesouzní se skutečným příběhem. Maurice Ronet je půlku filmu zavřenej ve výtahu, Jeanne Moreau se stejnou dobu jen příležitostně melodramaticky plouží po ulicích a hospodách. Takže první půlku táhne mladá dvojice, v níž bývalý dětský herec Georges Poujouly je tím silnějším článkem, i tak se ale oba chovají divně. Vycházející německá hvězda Elga Andersen se tu jenom mihne jako později zastřelená Němka. Připočítejme k tomu pár nelogičností, jimž dominuje fakt, že po dramatické a probdělé noci všichni hlavní protagonisté poránu nenesou známky únavy a stresu (což okázale předvádí Maurice Ronet vystupující z výtahu nažehlenej a oholenej jak do plesu). Ale nakonec uznávám, že kdybych koncem padesátých let chodil do kina na ruský a český agitky, tohle by mě asi dostalo na kolena. V roce 2011 ovšem jen průměr. (03.12.2011)