Na shledanou, chlapci

Vojnové obdobie Francúzska a kolaboranstvo s nacistami si zobral Malle na mušku znovu po rokoch od natočenia Lacombe Lucien. My máme dnes výhodu, že si obe prevedenia môžeme porovnať zo dňa na deň. Kým prvý bol pohľad kolaboranta, tentoraz je to pohľad detí. Majú hlavne svoje menšie a väčšie problémy ako učenie, čierny obchod, bitky a iné chlapčenské problémy intímnej povahy. A spoločný majú vysnený svet Ameriky so sochou slobody, na ktorú sa môžu pozerať s otvorenými ústami iba v Chaplinovej groteske. Až v závere prichádzajú zaujímavejšie a silnejšie scény s odhalením zradcu a skutočnej súdržnosti celej školy. –– Navždy si budem pamätať každú sekundu toho januárového rána. (10.07.2013)

smutný , trocha romantický trocha sentimentálny príbeh odohrávajúci sa v chlapčenskej cirkevnej škole, kde mnísi , medzi bežnými žiakmi , ukrývali aj niekoľko židovských chlapcov. Samozrejme film nemohol inak skončiť ako skončil. Všetko bolo odhalené. Nemôžem si odpustiť jednu "rasistickú" poznámku, že scenárista aj s režisérom malého židovského chlapca (jeana) vykreslil v duchu biblickej " pravdy" ako "vyvolenca" ... ten chlapec vynikal v algebre , matematike, zemepise, v písaní esejí a dokonca v hudbe (keď hral na klavíri 12 ročný chalan americký jazz to ma už naozaj trocha štvalo) (19.02.2015)

Holu kost, teda holokaust nespochybnujem len ma sere par veci. Za prve spomina sa permanentne vecne a stale len utrpenie Zydov, jakokeby spolu so zydy netrpeli aj Cigani, asociali atd. atd. No ale vime kto sa o co stara a nestara a preto je v popredi zas a len zydovsky holokaust. A tak davam nizke hodnotenie, lebo bych radsej bol, keby ta katolicka skola zachranila mladeho Cigana nez zyda. 50 % (06.08.2019)

Od začátku bylo jasné, že to musí špatně dopadnout. Ale Malleho Amerika nezkazila, dokázal do filmu vměstnat přesně tolik emocí i sentimentu, aby to bylo únosné. Malle uměl vtáhnout diváka do děje už od své prvotiny "Výtah na popraviště". "Na shledanou, chlapci" je nadprůměrný snímek z období II. světové války. (10.04.2011)

To, pomocí jak subtilních prostředků a jemných náznaků dokáže Louis Malle budovat dramatický oblouk, na něm nikdy nepřestanu obdivovat. Vůbec nejlepší na tom je, že divák si téměř žádného "budování" nevšimne - sleduje mnoho různých scén z určitého prostředí, které se postupně ladně spojují a proplétají v jeden naprosto hladký celek. Dalším znakem velkého režiséra je to, že ani na vteřinu nesklouzl do čehokoliv, co by se podobalo citovému vydírání. Žádné srdceryvné hysterické scény ani hrdinské činy. Nejlépe to demonstruje právě závěrečná scéna loučení - je napsána a natočena přesně tak, jak by ve skutečnosti mohla vypadat. Citlivé využití Schubertovy klavírní sonáty je pak už jenom lahodným doplňkem téměř bezchybného celku. (29.09.2012)