Posedlost

Filmy líčící příběh chlapa, kterému jednoho dne přeskočí a rozhodne se riskovat celý svůj život kvůli téměř neznámé ženě, mám moc ráda. A ještě větší oblibě se u mě v posledních třech letech těší Jeremy Irons, který působí jako by byl pro role výše zmíněných přímo stvořen. Moje očekávání před francouzským filmem Fatale byla tedy vysoká a o to větší následovalo i zklamání. Nedá se popřít, že sexuální scény jsou tu realističtější než v 95% toho, co jsem kdy viděla, a že odvaha Ironse, který se nejednou objeví v záběru nahý, byla v 90. letech nezměrná (nutně se nabízí srovnání s Lolitou). Bohužel všechno ostatní na mě působilo strašně strojově. Chápu, že vášní posedlý muž nebude se svou milenkou rozebírat teorii relativity, ale proč ti dva spolu za dvě hodiny prohodili asi deset vět, je pro mě záhadou. Chybělo mi tu nějaké napětí, vášeň, emoce; dvojice, která se za dvě hodiny filmu, kdy proběhne víc jak pět milostných scén, pomalu ani nedostane k polibku, je prostě z mého pohledu silně divná. Nehledě na to, že mezi Ironsem a Binoche nefunguje VŮBEC žádná chemie. Nevím, jestli za to může skutečně fakt, že si prý oba herci během natáčení zrovna moc nerozuměli, ale pokud cítím víc erotického napětí v Lolitě, kde po Jeremyho boku hrála čtrnáctiletá dívka, nutně mě napadá, že je tady hodně věcí blbě. Fatale rozhodně není špatně natočený film, jen mi prostě tolik věcí nesedí (jako například ještě nezmíněná Stephenova naivita), že se buď nudím, nebo na ně zaměřuji veškerou svou pozornost. Pokud chcete vidět dobrý film podobného žánru, doporučuju pustit si radši Základní instinkt. (08.12.2009)

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)

Čo všetko môže spôsobiť vášeň. Dráma založená na komornej atmosfére, napriek tomu dosť silnej na to, aby ste z toho mali hlavne k záveru skutočne úzko. V mnohých scénach chýbali dialógy, čo ich robilo ešte intenzívnejšími a som rada, že práve v tých sekvenciách nechali vyniknúť emócie. Mam trochu problém s J. Binoche (ktoru mám však inak vysoko v rebríčku a je mojou obľúbenkyňou) ako Femme Fatale, ale to je skor subjektivne vnimanie. (19.12.2020)

V krátkom období už tretí film Louisa Malla, tentoraz z jeho neskoršieho obdobia. Trochu mi pripomenul Viscontiho Vášeň, ktorú som však už od jej premiéry nevidel a neviem, ako by na mňa zapôsobila v súčasnosti. Posadnutosť ma síce zaujala, ale na obdiv som v nej veľa nenašiel. Nezdieľal som nadšenie väčšiny nad hereckými výkonmi Jeremy Ironsa a Juliette Binoche, pretože podľa mňa medzi nimi nefungovala žiadna chémia a ani ich správanie mi nepripadalo dostatočne uveriteľné. Verím, že film vyvolal ohlas svojimi relatívne odvážnymi erotickými scénami, ale s výnimkou poslednej mi ani tie nepripadali realistické. Nemôžem nespomenúť hudbu, ktorá sa mi páčila. Celkove teda nadpriemerný dojem a nič viac. (16.01.2012)

Veľká psychodráma o najtemnejších stránkach ľudskej existencie. Juliette Binoche tu stvárňuje mladú ženu, čo po rodinnej tragédii rezignovala na svoj život. Cíti sa prázdna a dieru v sebe chce vyplniť pomocou sexu a Irons je muž, s ohňom ktorého sa obaja zahrávajú. A ona už nemá čo stratiť... V zmysle francúzskeho prístupu ku kinematografii ide o umenie, rovnocenné s ostatnými druhmi; Malle je úžasne komplexný, citlivý v detailoch a silný v celku až tak, že budem musieť nájsť pre neho miesto v mojej desiatke najobľúbenejších režisérov, pretože jeho Fatale/Damage je práve tým ultima ratio. (15.08.2010)