Posedlost

Pravdepodobne naj-autentickejšie zachytenie posadnutia láskou aké som v kinematografii videl Poznáte ten pocit, keď ste bezradne zamilovaný.... Myslíte iba na ňu (naňho) vaše rozhodnutia sú absolútne nelogické, sebecké a keď to všetko prejde, tak si vstúpite do svedomia a uvedomíte si: Aké kraviny ste to stvárali a za mnohé situácie sa hanbíte až dodnes. No, tak snímka Damage presne zachycuje tieto životné situácie v tej najrýdzejšej podobe. Jeremy Irons, tohto herca moc nemusím ale na konci 80´s až do prvej polovice 90´s nakrúcal skutočne skvostné aj umelecky hodnotné filmy, tu hrá člena vládneho kabinetu ktorý sa chystá do vlády, na nešťastie sa spozná so snúbenicou svojho vlastného syna, taká femme fatale ale mne osobne sa nepáčila, preskočí medzi nimi iskra, ktorá sa zakončí autenticky nakrúteným krátkym surovým sexom, ktorý dokázal tvorca zachytiť aj bez zobrazenia nahoty. Tento trojuholníkový vzťah sa tiahne celým filmom. Ženskej to vyhovuje a postarší muž, celou snímkou, vnútorne nesmierne trpí, žiarli, nenávidí a potom zase miluje . Toto celé zachytenie tých bez-slovných pocitov, je tak nesmierne dokonalé, že sa v tom pravdepodobne nájde každý chlap. Na čo diváka však snímka nepripraví je strhujúci koniec a moment kedy sa to celé prevalí. Manželka Jeremyho Ironsa podala tak nesmierne silný výkon psychického zrútenia, že by som jej za to okamžite vpálil Oscara (Nominovaná bola ale nezískala ho). V celku podarený kúsok... Miestami mi nesedel soundtrack ale to je iba také moje zarýpnutie. (19.05.2015)

Čo všetko môže spôsobiť vášeň. Dráma založená na komornej atmosfére, napriek tomu dosť silnej na to, aby ste z toho mali hlavne k záveru skutočne úzko. V mnohých scénach chýbali dialógy, čo ich robilo ešte intenzívnejšími a som rada, že práve v tých sekvenciách nechali vyniknúť emócie. Mam trochu problém s J. Binoche (ktoru mám však inak vysoko v rebríčku a je mojou obľúbenkyňou) ako Femme Fatale, ale to je skor subjektivne vnimanie. (19.12.2020)

V krátkom období už tretí film Louisa Malla, tentoraz z jeho neskoršieho obdobia. Trochu mi pripomenul Viscontiho Vášeň, ktorú som však už od jej premiéry nevidel a neviem, ako by na mňa zapôsobila v súčasnosti. Posadnutosť ma síce zaujala, ale na obdiv som v nej veľa nenašiel. Nezdieľal som nadšenie väčšiny nad hereckými výkonmi Jeremy Ironsa a Juliette Binoche, pretože podľa mňa medzi nimi nefungovala žiadna chémia a ani ich správanie mi nepripadalo dostatočne uveriteľné. Verím, že film vyvolal ohlas svojimi relatívne odvážnymi erotickými scénami, ale s výnimkou poslednej mi ani tie nepripadali realistické. Nemôžem nespomenúť hudbu, ktorá sa mi páčila. Celkove teda nadpriemerný dojem a nič viac. (16.01.2012)

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)

Chladná a upjatá posedlost se zvířecími prvky - jak jsem čekala... Juliette Binoche nemám ráda, ale snažím se být nezaujatá a přitom doufat, že ji "přerazí" Jeremy Irons, případně mu ještě někdo z přítomných helfne, což se ukázalo být marným přáním, vzhledem k obsazení nedochůdčete Gravese. Ale zpět k Juliette, která jen stvrdila dojem, který ve mně filmové Francouzky vzbuzují - mám z nich pocit, že fungují pouze jako múzy, přízraky, výstavní exponáty, případně bytové doplňky než jako skutečné ženy a v této poloze jsou k dispozici snad jen jako konverzant k nóbl večeři či uhrančivá fatálka na odvážnou postelovou scénu... No nic, to jsem trochu odbočila. Shrnu to - víc vzruchu by skutečně neškodilo, Irons - slušná hra ksichtem, hudba - příjemná, jako bych slyšela L'eté indien ve zpomaleném aranžmá, šumné interiéry i exteriéry a status "když musíš, tak musíš"... akorát že ve spojení bez přítomnosti hliníku, který byl následován i ostatními chemickými prvky... do Humpolce, předpokládám. (10.11.2014)