Lacombe Lucien

Príbeh chlapca, ktorý sa neuveriteľným spôsobom z upratovača starobinca a šklbača sliepok prerodil na fašistického policajta. Možno za to mohla jeho záľuba v strieľaní zajacov alebo bleskovom zabití sliepky holými rukami, čo bola dosť prekvapujúca surová scéna. Tvorcovia si nielen pre túto scénu do titulkov nemohli dať oznam, že vo filme nebolo ublížené žiadnemu zvieraťu. Jeho druhý prerod na konci už bol vernejší a zobrazený s citom, možno tomu prispela jeho priateľka a jej spôsob vykreslenia vo filme. (09.07.2013)

Niekoľkými cenami ocenený film mal premiéru 28. 1. 2012 na STV2. Aby bolo jasné Lacombe Lucien je meno. Už v samom úvode filmu, kde Lucien zostrelí prakom vtáka zo stromu je naznačený jeho pokrivený charakter, ktorý sa bude v priebehu filmu iba zvýrazňovať a zhoršovať. Film si istom zmysle zaslúži pochvalu za kritický pohľad na niektorých francúzkych hajzlíkov v rukách nemeckej polície. Aj preto tie ocenenia. Na druhej strane stotožniť sa s nejakou postavou, alebo báť sa o niekoho , to v tomto filme nehrozí, pretože Lucien je fakt dosť divný a nasympatický chlapík a smrť, ktorou sa mu francúzky odboj vyhráža, mu jednoducho a bez výčitiek prajete. Za zamyslenie stojí i postava černocha! v radoch nemeckej polície, i keď je zostavená z „Francúzov“. Ochrancovia zvierat asi ťažko prekusnú tento film a je neprehliadnuteľné, že sa v záberoch zabíjania zvierat niekto vyžíval. Sliepka to schytala riadne....Čakal som, že v podobne drsnom duchu skončí aj bezcitný Lucien, ale mýlil som sa a práve to ma nasralo najviac. Lacombe Lucien nakoniec dostal, čo si zaslúžil, ale to sa dozviete až zo záverečných titulkov. 80%. (05.02.2012)

Louis Malle je režisér, který mě zajímá už delší dobu a proto jsem byl bezvýhradně nadšen, když jsem uviděl v televizním programu premiérové uvedení údajně jednoho z jeho nejlepších filmů. A že se bylo na co dívat. Už jenom úvodní scéna, vygradovaná hudbou Djanga Reinhardta je fantastická. Poté Malle rozehrává spojitou sít zdánlivě nesouvisejících scének a desítek nenápadných detailů, aby postupně vytvořil dokonalou psychologickou drobnokresbu o tužbě po moci, kolaboraci a lásce. Nevypráví pomocí dialogů, ale hlavně obrazem. Nejvíce mě na tomto filmu fascinovalo, s jakou neskutečnou pečlivostí se drží zvolených postupů, které se celou dobu pravidelně opakují, navazují a rozvíjejí. Všimne si jich ale jenom velmi pozorný divák. Tomu se říká dokonalá režisérská a scénáristická práce. A taky castingová, protože Pierre Blaise - do té doby neherec - je typově naprosto perfektně vybraný a zahrál svou postavu tak, jako by jí sám byl. To stejné vlastně platí i o vedlejších rolích. Mám pocit, že Malle je hodně nedoceněný režisér a zasloužil by si větší pozornost. (29.01.2012)

Nadutý sociopat Lucien měl dostat pořádně nafackováno, aby ho přešly blbé nápady. Ale nebyl sám, protože v celém tomhle filmu nebyla jedna jediná kladná postava. Marně však vzpomínám, zda jsem se v nějakém jiném snímku setkala s tolika a tak zdařile propracovanými vedlejšími postavami. Malle bohužel nebyl Melville a tak mu dlouhá stopáž příliš nesvědčila, film byl místy zbytečně táhlý, až nudný. (24.06.2012)

Malle je v tom nejlepším co uměl dávno za novou vlnou, ale narozdíl od Truffauta nebyl po šedesátkách už jen lehkonohý anebo průměrný. Tahle studie zla při setkání s dobrem víckrát křísne do dřeně. Na to, že to je jen retro, a že je tu občas něco fousatého (mariánský průvod), je znát, že pán měl étos, a to ten, který nesetrvává u musíme si pomáhat. Přijde mi, že Manželství Marie Braunové by bez Lacombeho nebylo – zvláštní inspirace. Geniální moment cca 35. minuta: „pán je bohatý a lakomý Žid“ – a bez varování zazní odvedle klavírní fanfára (je to taky Beethoven?). Skvělí herci, uf. Lehounce bezradný závěr - kam s tím vším taky... (30.07.2023)