Narcos: Mexiko

První sérii neblaze poznamenal jednak kolosální castingový přešlap (obtloustlý agent DEA Camarena aka Kiki, kterého hraje Michael Peňa, má asi tolik charizmatu jako Erbenův Váleček, blahé paměti), dále nevýrazné herecké výkony několika desítek nových postav a pak také řada nelogických scénáristických lapsů, nad kterými divák může jen kroutit hlavou (do očí bijící je společný zásah s armádou, při kterém agenti DEA zmateně pobíhají sem tam v křížové palbě oblečeni stejně jako Mexikánci, proti kterým armáda zasahuje, pouze s pistolemi a navíc bez neprůstřelných vest(?), o postupném zabití dvou vlivných gaunerů bez jakýchkoliv důsledků či odplaty nemluvě. Ve druhé řadě se však s příchodem nového agenta DEA s hodně neortodoxním přístupem k vyšetřování série k-o-n-e-č-n-ě pohne žádoucím směrem: přibývá akce, napětí, zápletek i nečekaných zvratů, a tak z původně zamýšlených tří jsou to nakonec čtyři hvězdy. On-line update: poslední tři díly jsou takový mazec, že je to opět na plnou palbu. (26.02.2021)

Ústí není Praha a Felix Gallardo není Pablo Escobar, ale právě jeho úspornější herecké pojetí báječně zapadlo do příběhu z raných časů mexické drogové mafie, kdy se v hlavě pár vidláků z venkova zrodil nápad na lepší organizaci a systemizaci pašování marihuany do USA. Právě tehdy začal příběh El Padrina, prvního skutečného drogového krále Mexika. Narcos: Mexico popisuje časy, kdy ještě kartel výrazně závisel na ochraně policie a libovůli politiků, a Gallardo i proto manévruje v hodně vymezených mantinelech. Jeho postava sice nemá onen nenapodobitelný smysl pro vyšinutou teatrálnost, jíž disponuje Pablo "Puta de madre!" Escobar, ale jistá civilnost a zdrženlivost k němu výtečně pasuje. Neliboval si v okázalých gestech jako jeho kolumbijský protějšek, ale pozvolna, nenápadně a trpělivě budoval vlastní impérium. Impérium, které položilo základy ke vzniku obřích a mocných drogových kartelů, které dnes vládnou Mexiku. (08.01.2019)

Musím říci, že jsem se přesunu z tropické Kolumbie do podstatně vyschlejšího Mexika v rámci série Narcos docela obával. Z části se ty obavy nakonec vyplnily, ale nakonec se přeci jen podařilo navázat dost kvalitně. U původních Narcos mi více vyhovovalo to zasazení a ta atmosféra (holt mám radši tu zeleň). Hlavní devizou ale bylo to, že děj se u původních Narcos soustředil na podstatně méně ústředních postav, především pak první dvě série. U Narcos: Mexico to, vzhledem k povaze tehdejšího trhu s drogami, ale dost dobře udělat jinak nešlo, než rozšířit plejádu ústředních postav. To se ale ve své podstatě musí nutně promítnout i v samotném celku. U původních Narcos jsem se se všemi ústředními postavami mohl seznámit dost blízko, protože prostoru tam měli všichni tak akorát. Tady už to ale tak nejde, protože postav je mnoho a času na to je blíže poznat logicky tolik není. Ale musí se smeknout, že z toho tvůrci vytřískali maximum v tomto směru. Za mě nicméně v Narcos: Mexico nebylo moc postav, které by mi nějak vyloženě přirostly k srdci, a tedy o to více mě u seriálu zajímal jejich osud a tím více i seriál samotný. Ale počkejme na další série, protože závěrečný díl té druhé naznačuje, že by to mohlo být od teď ještě zajímavější. Za mě tedy původní kolumbijský Narcos před svým novějším mexickým bráchou vede, ale jsou si dost rovni. Jinak další devizou obou Narcosů je to, že člověka to nutí si hledat informace o tom, jak to vlastně ve skutečnosti přesně bylo. Nevýhodou ale je to, že s tím musí člověk být opatrný, jinak sám sebe nemile vyspoiluje. A to tady člověk fakt nechce. (13.04.2020)

Felix Gallardo se možná v Kolumbii cítí u jezírka s hrochy jako chudý příbuzný a školák skutečných narko-šíbrů, ale tahle paralelní lekce z dějin (nebo most mezi 3. a 4. sérií?) se dosavadním třem sezónám může podívat zpříma do očí. Kvalitativně totiž neztrácí. Ano, dobové Mexiko a Felix jako narkobaron jsou v něčem tuctovější než Pablo a gentlemani z Cali, ale v tom je právě síla seriálu. Pomalu, nenápadně plyne, někdy jen variuje známé situace, ale dává jim zajímavé měřítko, zneklidňující podtext, který vynikne o to víc, když znáte současné výpovědi o stavu věcí. Třeba Heli Amata Escalanteho, který se režijně podepsal pod vrcholný pátý díl a podtrhl odvahu Netflixu angažovat artové režiséry s hodně radikálním CV. Druhý příklad - výtečné retro krasojízdy sedmého a osmého dílu, pod kterými je podepsaný rozevlátý mexický formalista Alfonso Ruizpalacios. Cit pro detail a atmosféru těchto dílů je stejně výjimečný jako cit tvůrců pro typový casting. Proměny hlavních postav i neustálý příval zajímavých vedlejších figur povyšuje Narcos mezi elitu. Mexikánci se tu mohou cítit, jako doma, i když vrchol seriálu spojený s dalším výtečně zvoleným protagonistou Kimim přichází na pomezí devítky a desítky. Nemůžu si pomoct, ale opět nadšení nad narkobaladami. Hlavně ta, kde kyne dobrácký vrahoun Don Neto, rve srdce. (21.11.2018)

Laťka je stále na vrcholu. Námět není už tak atraktivní jako u Escobara (to už ale nebude žádný námět z prostředí narcos), ale stále je to precizní, realistické a co alespoň dokážu posoudit, tak faktograficky správné. Mám tušení, že mexická série bude mít vzestupnou tendenci (na rozdíl od té Kolumbijské). Tedy těším se na další… (14.03.2019)