Narcos: Mexiko

Felix Gallardo se možná v Kolumbii cítí u jezírka s hrochy jako chudý příbuzný a školák skutečných narko-šíbrů, ale tahle paralelní lekce z dějin (nebo most mezi 3. a 4. sérií?) se dosavadním třem sezónám může podívat zpříma do očí. Kvalitativně totiž neztrácí. Ano, dobové Mexiko a Felix jako narkobaron jsou v něčem tuctovější než Pablo a gentlemani z Cali, ale v tom je právě síla seriálu. Pomalu, nenápadně plyne, někdy jen variuje známé situace, ale dává jim zajímavé měřítko, zneklidňující podtext, který vynikne o to víc, když znáte současné výpovědi o stavu věcí. Třeba Heli Amata Escalanteho, který se režijně podepsal pod vrcholný pátý díl a podtrhl odvahu Netflixu angažovat artové režiséry s hodně radikálním CV. Druhý příklad - výtečné retro krasojízdy sedmého a osmého dílu, pod kterými je podepsaný rozevlátý mexický formalista Alfonso Ruizpalacios. Cit pro detail a atmosféru těchto dílů je stejně výjimečný jako cit tvůrců pro typový casting. Proměny hlavních postav i neustálý příval zajímavých vedlejších figur povyšuje Narcos mezi elitu. Mexikánci se tu mohou cítit, jako doma, i když vrchol seriálu spojený s dalším výtečně zvoleným protagonistou Kimim přichází na pomezí devítky a desítky. Nemůžu si pomoct, ale opět nadšení nad narkobaladami. Hlavně ta, kde kyne dobrácký vrahoun Don Neto, rve srdce. (21.11.2018)

S mexickými Narcos mám dva problémy. Prvním je romantizace antagonistů, která je vidět hlavně v třetí sezoně u Amada C. Fuentese. Na druhou stranu jeho závěrečné úsilí o únik ze systému, který spoluvytvářel je sympatickou snahou načrtnout alespoň trochu problém větší a zásadnější. Tím problémem je absolutní nedostatek sebereflexe amerického pohledu na "drogovou válku". Tuhle perspektivu zosobňuje zabejčený agent Breslin, který prostě stále půjde po krku nějakýmu narcobaronovi a když se jim ho podaří sundat, půjde po krku dalšímu, aniž by si uvědomil, že nebojuje s lidmi, ale se systémem, který USA spoluvytváří a nikdy nemůže porazit. Ke cti budiž, že v závěreční epizodě si Breslin alespoň přizná, že "drogy válku zatím vyhrávají". ___ V tomhle mimochodem byla skvělá třetí sezona origninálních Narcos, který nabízela na "drogovou válku" cyničtější perspektivu charimastickýho agenta Peni (Pedro Pascal). (05.01.2024)

jelikož jsem původně čekal,že Mexické Narcos naváže tam,kde skončila třetí řada celkem dlouho mi trvalo,než sem si na tohle nové prostředí zvyknul.Pořád to sice bylo docela brutální s neodolatelným retro lookem,ale v prvních několika dílech to byla zároveň i nuda,což bylo po předchozí smršti zklamání.Naštěstí se ale poté všechno rozjede a svým starším bratrům tak poměrně zdatně konkuruje.Sice mi ke konci nebylo všechno úplně jasné,ale jsem rád že bude další řada,která bude doufám ještě lepší...80% (29.12.2018)

Nabízí se srovnání s kolumbijským Narcosem. V Kolumbii nejsou politici přímo v obchodě s drogami zapojení jako v Mexiku. Mexiko je více úplatné než Kolumbie. Nikdy tam nepojedu, bezpečnost není, v Kolumbii bych to čekal, ale Mexiku ne až tak moc, když Američané tam jezdí třeba na ryby. Kolumbijský Narcos je lepší hlavně 1. a 2. série. (16.09.2020)

Dobrou zprávou je, že Narcos: Mexico si uchovává jedinečnou atmosféru původních Narcos a proto vlastně není žádným překvapením, že se Mexico vydává ve stopách původního seriálu. A je to vlastně dobře, vypravěčský styl s prostřihy dobových záběrů dodává celému seriálu skvělou přidanou hodnotu a na Mexico se jednoduše dobře kouká. Asi nemá cenu se tu rozepisovat o hereckých výkonech, ty jsou jednoduše skvělé. Nejsem z těch, kterým by třetí řada původních Narcos připadala horší než ty původní dvě s Escobarem, přesto ale musím říct, že Mexicu do kvalit všech třech řad původních Narcos něco málo chybí, těžko říct, co přesně to je. Komentář píšu po první sérii. (08.07.2020)