Kleopatra

Sú tam obrovské dekorácie, politické pletky, až z toho hlava zabolí, krásne kostýmy, slávni herci a skáče sa v čase. Takže všetko, čo treba očakávať od historického filmu. Nie je tam veľa bojových scén, tá jedna poriadna príde až v štvrtej hodine (!!) a dovtedy sme svedkami najma konfrontácie Kleopatry s mužmi jej života. Je obdivuhodné, koľko úsilia museli tvorcovia vynaložiť na výrobu tohoto filmu, ja by som upozornil na scenár, ktorý sa tvári, že je historicky presný a ja, ako neznalec, som mu to uveril. Jediné, čo tak môžem Kleopatre vyčítať, je pomalšie tempo, ale ani podobné eposy z 50tych rokov ním zrovna nevynikali. No a určitý problém je možno aj v tom, že to síce medzi postavami vrie a herci sú výborní, ale na diváka sa emócie neprenášajú. Dôležitejšie sú dekorácie, výprava a politika. Nečudujem sa, že sa z filmu nestal superhit, ale ak si uvedomíme, že v dnešnej dobe neuspeli v kinách Kingdom of heaven alebo Alexander, ktoré sa tiež viac sústredili na dialógy a vnútorné pohnútky hrdinov, tak sa obecenstvo príliš od dôb Kleopatry nezmenilo a lekcie histórie sú a budú menej zaujímavé, ako historická bojová vrava. (09.09.2013)

Když se bere v úvahu doba vzniku, tak je film bez chyby, zvláště musím vyzdvihnout monstrózní scénu, jak Kleopatra přijíždí do Říma. Co mě ale nutí dát 4* je že tenhle již legendární historický velkofilm zvláště po odchodu Rexe Harrisona ze scény, trpí strašidelnou stopáží čítající bezmála přes tři hodiny, podobně jako u stejně slavného Ben Hura (01.05.2010)

Konecne sa mi podarilo po dlhych rokoch vidiet Elizabeth Taylor v ulohe, ktora ju najviac preslavila a teraz po zhliadnuti tohto filmu si uz tazko dokazem predstavit inu herecku v ulohe Kleopatry, ale Hollywoodu dam vzdy sancu v pripade remaku, pretoze tieto filmy ma bavia. Na 60-te roky to musel byt velky hit, jednak krasny farebny film, ale hlavne megalomanska vyprava a o kostymoch ani nehovorim. Velmi sa mi pacila scena, kde prvykrat navstivila Kleopatra Caesara v Rime. V tej chvili sa mi to nezdalo byt nijako nudne alebo natiahnute, pretoze to bolo jednoducho excelentne natocene. Film okrem styroch Oscarov mal este zvysnych 5 nominacii, medzi nimi Najlepsi film a Herec za hlavnu ulohu Rex Harrison. Avsak najlepsim filmom roka 1963 sa stala dobrodruzna komedia TOM JONES s Albertom Finneym a Oscara za najlepsieho herca v hl. ulohe ziskal Sidney Poitier za dramu POLNI LILIE. _______ Elizabeth Taylor - (Kleopatra) +++ Rex Harrison - (Julius Caesar) +++ Richard Burton - (Mark Antony) +++ Martin Landau - (Rufio) +++ George Cole - (Flavius) +++ Hume Cronyn - (Sosigenes) +++ Cesare Danova - (Apollodorus) +++ Kenneth Haigh - (Brutus) +++ Andrew Keir - (Agrippa) +++ (29.09.2011)

Dlouhé epické velkofilmy mám tuze rád, ale na to aby ustály více než čtyřhodinovou délku musí mít pořádný obsah - a toho je v Kleopatře bídně málo. První polovina je ještě výborná, Ceasar je skvělý a Kleopatra vedle něj funguje jako fantastická femme fatale, vždy s ním soupeřící o to kdo bude nahoře... ale pak Ceasar vykrvácí na schodech senátu, Kleopatra zůstane v depresích a s chrastítkem místo mozku, a Marcus Antonius... ten prostě tak nějak je, potácí se od ničeho k ničemu, a nikoho vlastně nemá čím zaujmout. A z filmu se stane nudná variace na Romea a Julii, u které doufáte ať si všichni s tím umíráním už trochu pohnou. A nebo že se Elizabeth Taylor konečeně úplně svlékne, když už celý film teasuje masivními výstřihy, které se vypálí do mozku nadrženého diváka (tedy mě) snad ještě víc, než vskutku ohromující výprava... kvůli níž se z filmu stal "nejvýdělečnější finanční průser" filmové historie. 7/10 (15.09.2018)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)